Být podivínem je pro Karla Janečka lichotkou. Znamená to, že nejsem průměrným člověkem, říká

Tento rozhovor jsme natáčeli v době, kdy bylo prakticky jisté, že Karel Janeček bude jedním z kandidátů na prezidenta republiky. Nyní se ukázalo, že i matematik se občas přepočítá. Přesto rozhovor rozhodně stojí za poslech, možná vám poznání tohoto muže z trochu jiného úhlu pohledu poupraví názor na něj.

„Z Karla Janečka jsem cítila obrovské zapálení, ať už se týkalo rodiny, politiky, sportu nebo čipů, o číslech nemluvě. Překvapil mě také svou otevřeností, když mluvil o dětství, přiznal největší selhání nebo popisoval svůj vývoj od traumatizovaného nešiky k dnešnímu já. Bylo to upřímné a uvěřitelné,“ říká Eva Čejková k dalšímu hostu Talku (z)lomu.

Je dobré být podivínem

Podivín, matematik, filantrop…o Karlu Janečkovi se mluví různě, on sám k tomu dodává: „Pokud mě někdo vnímá jako podivína, znamená to, že nejsem průměrným člověkem. Beru to tedy jako lichotku.“ Podle něj je klíčové, aby si každý našel svou přirozenost, teprve potom může získat vnitřní sílu. A ve chvíli, kdy tak učiní lidé jako jednotlivci, mohou dále začít spolupracovat, vzájemně se podporovat a prosperovat.

Dětství plné manuální práce

Na dětství Karel Janeček nevzpomíná úplně s nadšením. Dítě, které již ve 4 letech vědělo, že se chce stát matematikem, milovalo přírodu a fascinovali ho mravenci, muselo prázdniny a volné chvíle trávit pomocí s rekonstrukcí chalupy. Práce to nebyla snadná, v 18 letech se tedy rozhodl jít vlastní cestou. Samotář, který měl v pubertě trauma z toho, že si ho děvčata nevšímají, začal studovat svou vysněnou školu, Matfyz. Aby toho nebylo málo, přidal rovnou i VŠE a později odjel na stipendium do USA, kde získal svůj první titul, MBA v oblasti financí.

Nikdy není pozdě změnit svůj pohled na život

Ve 32 letech zcela změnil svou životní filozofii, když si uvědomil, že svět není čistě náhodný. I proto je dnešní Karel Janeček zcela odlišný od toho před mnoha lety. „Teď paradoxně nejsem prakticky vůbec sám,“ směje se. Teprve nedávno propadl také sportu. „Rodiče nás s bratrem vždy dělili na toho chytřejšího a šikovnějšího. Nabyl jsem tedy dojmu, že jsem vlastně nešika. Přitom teď dělám sportovní gymnastiku a nejvíce si odpočinu při chůzi po slacklině. Je to taková moje meditace,“ připouští Janeček.

I když je velmi zaměstnaným mužem, vždy si najde čas na své děti. Celkem jich má pět. V této souvislosti existuje jedna věc, které dnes lituje. „Pro své nejstarší dcery jsem nebyl dobrý otec. Neustále jsem byl zahrabaný v číslech a nedokázal chápat děti. Dnes už to vidím úplně jinak,“ přiznává. S těmi nejmladšími hraje nejčastěji Mathesso. Když se ho prý dítě v pěti letech naučí, pochopí základy matematiky. Není to ale tak, že by své děti tlačil stejným směrem, kterým se vydal on. „Co vnímám jako nejdůležitější je, aby škola byla pro děti otevřením cesty. Různých možností, z nichž si vyberou, co je pro ně nejlepší.“ Zároveň, ač je člověkem dobře zaopatřeným, považuje za největší chybu zahlcovat děti luxusem.

V každém z nás je obrovský potenciál

Nejen v dětech, ale celé společnosti vidí obrovský potenciál. „Věřím tomu, že největší užitek můžeme mít právě z toho, že jsem rozdílní.“ Ačkoliv je již jisté, že ho mezi kandidáty na prezidenta neuvidíme, je dobré vědět, jak tento post vnímá: „Pozice prezidenta je skvělá v tom, že můžete promluvit k lidem a být jim inspirací. Může dát impuls, energii a naději, která tolik lidem chybí.“

Sledujte Talku (z)lomu na našem YouTube kanále nebo na Streamu. Čeká tam na vás spousta zajímavých rozhovorů, například právě s prezidentskými kandidáty, které poznáte zase trochu jinak. Již nyní tam nejdete rozhovor s Petrem Pavlem, Danuší Nerudovou, Pavlem Fischerem, Tomášem Zimou, Markem Hilšerem, Karlem Divišem. Všechny rozhovory si můžete také poslechnout na různých platformách jako podcast.

Foto: se souhlasem Ženy s.r.o.