Kyjevem otřásají výbuchy, prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal ve čtvrtek večer dekret o všeobecné mobilizaci obyvatel, ruská vojska jsou zhruba 32 kilometrů od Kyjeva…. Tyto zprávy od včera otřásly životem nejen miliónů Čechů a lidí po celém světě, ale také žen, které pocházejí z Ukrajiny a v České republice již několik let žijí. Na Ukrajinu se však stále vrací za svými rodinami, kamarády, známými. Prostě jezdí domů.

Jaké byly jejich prvotní emoce, když ráno přišla zpráva o vyhlášení války mezi Ruskem a Ukrajinou?

Tetiana Babchuk, majitelka sítě kosmetických salonů The Brow Bar a Re:Beauty Studio

„V České republice žiji 13 let. Vystudovala jsem tu Vysokou školu ekonomickou, a pak tu zůstala pracovat a žít. Domů na Ukrajinu jezdím každé tři měsíce. Pochopitelně v rámci možností, ale často zůstáváme se synem v Kyjevě klidně i víc než třeba měsíc na letní prázdniny nebo přes Vánoce.

Když jsem se v šest hodin ráno dozvěděla o zahájení války, můj první telefonát patřil mojí mamince. Je to jako strašný sen, který se stává skutečností. Bojím se! Mám v Kyjevě babičky a maminku, mám tam své nejlepší přátele. Bojím se hlavně o jejich životy. A taky je mi líto toho, že tak mírný a láskyplný národ musí čelit válce místo rozvíjení a budování vlastní ekonomiky.

Moje největší obava? Že začne umírat mírný národ, který nemá jak chránit sám sebe. Že se zruinuje to, co jsme tak dlouho a s láskou budovali. Naše památky, naše historie. A taky se bojím zániku Ukrajiny jako takové. Je to má vlast a nedokážu si představit, že už možná brzy nebude existovat.

Prosím, ať tohle všechno hned skončí! Nic není vzácnější než lidský život. Ukrajinci si zaslouží žít v míru na svém území.“

Julia Silajdzic, módní stylistka

„Už 17 let žiji v České republice a Prahu pokládám za svůj domov. Moje domovina a rodná zem ale vždy bude Ukrajina. Jezdím na ni za svou rodinou často. Samozřejmě mě i oni navštěvují v Praze, ale od války na Donbasu jsme se potkávali spíše mimo Ukrajinu. 

Moje první emoce? Bezmoc, strach, úzkost… nevím, jak pomoci, nevím, kdy to skončí a jaké to bude mít ještě následky. Bojím se o svou rodinu. Bojím se o mladé kluky, kteří budou přizváni ke službě v armádě. Bojím se jaký válka bude mít dopad na civilní obyvatelstvo a celkově na mírumilovný ukrajinský národ. Nikdo na Ukrajině válku nechce. Budou se bránit, ale může to stát spoustu životů.

Kdybych si teď mohla přát cokoliv, byl by to mír. Sankce proti Rusku, zvážit totální embargo na cestování pro všechny, zmrazit banky – cokoliv, co paralyzuje jejich ekonomiku i armádu.

Svitlana, referentka ve veřejné správě

„V České republice žiji posledních 20 let, ale na Ukrajinu jezdím za svou rodinou minimálně jednou do roka. Když jsem poprvé viděla informaci o vyhlášení války mezi Ruskem a Ukrajinou, přepadl mě smutek, lítost a vyhrkly mi slzy do očí. Nestačí, že lidé žijí na Ukrajině v chudobě, ještě mají zažít válku? To je nespravedlnost! 

Největší obavu mám o mladé lidi, kteří musejí zažívat tuto hrůzu, za kterou nemohou… Nedokážu si představit, aby mi vzaly děti do války. Mám velký strach o svou rodinu a příbuzné. Mám také obavu, že útok Ruska bude trvat několik let. Proto si také nejvíc přeji, aby útok Ruska přestal a ekonomika na Ukrajině se brzy zotavila.“ 

Nadiia, zdravotní sestra

“V České republice žiji posledních 5 let, ale minimálně dvakrát ročně se vracím domů na Ukrajinu. Když se ke mě poprvé dostala zpráva o vyhlášení války mezi Ruskem a Ukrajinou, nejdřív jsem tomu vůbec nechtěla věřit. Potom jsem po každé nové informaci plakala a bylo mi líto našich vojáků a dětí, které utrpěly v důsledku ostřelování ruskými vojáky. Věřím v naši armádu a vojáky! Jsem si jistá, že Ukrajina s pomocí Evropy má důstojnou odpověď pro Rusko, protože náš národ je silný a statečný. Nebojíme se ani ohně! Naše země bude jejich hrobem. Sláva Ukrajině!

Moje největší přání? Samozřejmě, aby se válka zastavila, aby děti neplakaly, aby se každý tatínek a muž vrátil domů zdravý. Ukrajina je a bude nezávislá a já si moc přeju, aby Rusko přestalo existovat jako “Putinský stát”.”

Foto: Shutterstock, Instagram

Autorka: Lucie Janotová

Tagy:
4 Komentářů
  1. Máte také svůj emotivní příběh? Napište nám ho na blog nebo naši zeď. Rádi si ho přečteme.

  2. JanaDolanská 2 roky ago

    Ani nevím jak popsat své emoce-nepopsatelné. Jsme s tebou UKRAJINO.

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account