Abyste si mohli nastavit pevné hranice, je potřeba zjistit, zda vůbec a případně kde jsou oslabené. Prostě analyzovat situaci. Základem je ovšem upřímnost, a tak shoďte masku skvělé kolegyně, dokonalé partnerky i super rodiče a buďte k sobě upřímní.
Mám vůbec oslabené hranice?
Indicie najdete ve svém každodenním životě. Poznávat se můžete v jedné, ve dvou nebo ve všech variantách, jako například:
- Dělám věci, které vlastně dělat nechci.
- Ať už mě někdo požádá jakýmkoliv způsobem, neumím odmítnout, vždy vyjdu vstříc.
- Cítím se nevyslyšená/ý či zatlačená/ý do kouta.
- Bojím se vznést své požadavky, nebo z nich ustoupím při prvním náznaku nesouhlasu.
- Nemám na sebe čas.
Pokud jsou vám tyto “příznaky” povědomé, pak máte nejspíš oslabené své osobní hranice a vědomí vlastní hodnoty. Už v úvodu jsme zmínili, že analyzujeme situaci, a tak hoďte stranou případné obavy a čtěte dál.
Identifikace problému
Většinou se vyskytuje ve formě nějakého strachu nebo pochybnosti, je nenápadný a nevýrazný. Uvědomujete si ho jen tak na půl, žije schovaný ve stínu a odtud nenápadně podkopává a nahlodává vaše hranice. Přistihnout ho můžete, když se zformuje do nějaké myšlenky:
- Co když se rozčílí?
- Nejsem důležitá/ý.
- Na mně nezáleží.
- Jinak mě nebude mít rád.
- Proč mě neposlouchá?
- Co je se mnou špatně?
Už víme? Tak si nastavte hranice hned teď!
Uvědomte si, zda a v jaké podobě je máte oslabené (viz výše). Sledujte své chování. Vezměte odvahu do hrsti a přiznejte si, co za tím chováním je. Čeho se bojíte. Co vám běhá hlavou.
Důležité je udržet při tom neutrální postoj – nekritizovat se, nezapírat, nelitovat se, nesnažit se to změnit. Bývá to těžké, to nepopíráme, a tak můžete zkusit tuto strategii:
Najměte sami sebe jako „inspektora hranic”. Vaším úkolem je odhalit všechny jejich nedostatky a potíže. Prozkoumat je i sebe, pečlivě, ze všech stran. Vytvořit perfektní zprávu o jejich stavu, nic víc.
Klidně to pište, klidně to vyslovte nahlas. Strach je světloplachý. Jakmile ho vynesete na světlo, začne ztrácet svou sílu, bude méně škodit a tím se automaticky vaše hranice začnou posilovat. Tak s chutí do toho!
Autorka: Edita Arabaszová
Zdroj: Edita Arabaszová
Foto: Shutterstock a se souhlasem Edity Arabaszové
Konecne super inspirativní článek 🙂 Dulezite si to uvedomit 🙂
Paráda, to chce. A čím dříve začneme, tím lépe. Já na tohle všechno přišla až tak kolem 50. let, a to je už skoro pozdě. Ale ne, dnes (62) mohu říci, že jsem si život srovnala a vím, kde jsou moje hranice, co chci a co už opravdu nechci…
Pěkný článek, děkuji za něj.