Velikonoce slavíme každý z jiného důvodu. Jedni vítají přicházející jaro a pro druhé jsou to nejdůležitější křesťanské svátky v roce. Ať tak či tak, jsou opět tu. A s nimi i tzv. pašijový týden. Proč dostal takové pojmenování, jaké tradice jsou s ním spojené a kde se vzaly názvy jednotlivých pašijových dnů?
Velikonoční neděle je vždy první víkend po prvním jarním úplňku, který přijde po jarní rovnodennosti. Týden před ní se označuje jako pašijový týden. Ten připomíná poslední dny Ježíše Krista. Za své pojmenování vděčí pašijím – biblickým vyprávěním o utrpení Krista, které sepisovali Ježíšovi apoštolové. Ruku v ruce s křesťanskou symbolikou jdou i pohanské zvyky.
Modré pondělí a šedivé úterý, dny kdy se uklízí
Pro křesťany je prvním důležitým dnem Škaredá středa. V pohanských zvycích se však objevovalo i Modré či Žluté pondělí a Šedivé úterý. V tyto dny se začínalo s jarním úklidem v domácnostech. V úterý se pak hospodyně věnovaly především vymetání pavučin z koutů.
Na Popeleční či Škaredou středu se nemračte
Den, který připomíná Jidášovu zradu, tedy škaredý skutek. V tento den se také vymetaly saze z komína. Podle jedné lidové pověry bychom se tento den neměli mračit a škaredit, nebo se budeme škaredit každou středu v roce.
Zelený čtvrtek – postní den bez hádek
Ten připomíná poslední Kristovu večeři s apoštoly a jeho zajetí v Getsemanské zahradě. V tento den se držel také velmi přísný půst a smutek. Je to den, kdy všechny zvony odlétají do Říma a až do soboty nesmí žádný zazvonit. Místo zvonů byli slyšet řehtačky a hrkačky, které měly vyhnat zlé síly a energie z domovů.
O Zeleném čtvrtku bychom měli jíst zelenou zeleninu. Například špenát, zelí nebo třeba salát z kopřiv, abychom byli po celý rok zdraví.
Velký pátek, den ukřižování
O Velkém pátku si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista. Podle evangelií zemřel na kříži kolem třetí hodiny odpoledne. Proto se v tento čas konají mše.
Velký pátek je podle pověr spojen s kouzly. Měly by se například otevírat poklady ve skalách, jak si jistě pamatujete z Erbenovy sbírky Kytice, a otevřít by se měla také památná hora Blaník se spícími rytíři.
V tento den se nepralo prádlo, nesmělo se „hýbat se zemí“, tzn. žádná orba, setí či okopávání. Lidé se modlili za stromy, aby dávaly úrodu a myli se za úsvitu tekoucí vodou, ta měla prý léčebnou sílu.
Bílá sobota plná smutku
Den vzkříšení, kdy se zvony vracejí z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. V tento den bývá v kostelích ticho, nejsou žádné mše. Křesťané oplakávají Ježíše Krista, který ležel v hrobě.
V tento den se také světily ohně před vraty kostelů. Každý si pak odnesl posvěcené polínko nebo žhavé uhlíky. Starý oheň doma se uhasil a popel se odnesl na louky a pole, aby lépe rodily a založil se nový oheň ze svěceného dřeva.
Nedělní Boží hod Velikonoční
V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Velká noc a po ní Boží hod velikonoční. Končí půst, křesťané slaví návrat Krista a nastává období radosti a veselení. Na Boží hod se pekly a světily velikonoční pokrmy, např. mazance, vajíčka, chléb a beránci.
Velikonoční pondělí a pomlázka
Posledním dnem Velikonoc je pondělí, u nás od nepaměti spojené s pomlázkou a koledováním. Ženy a dívky mají být pošlehány čerstvými pruty, aby byly zdravé a čilé. Pomlázka, podle jednoho z výkladů, je symbolem oplodňovacího aktu. O tom svědčí i fakt, že ženy za pošlehání pomlázkou děkují vajíčky.
Zdroj fotografií: www.pinterest.com
