Rozjíždím svoje podnikání a obětuji tomu téměř veškerý svůj čas. Není divu, že do postele večer padám utahaná jako kotě. Za zavřenými víčky mi ale stejně jako napínavý film běhají události z uplynulého dne. Všechno rekapituji, přemýšlím, co jsem nestihla a plánuji den následující. A protože když mozek jede naplno, spánek přichází jen neochotně, navykla jsem si před spaním volat své anděly, ochránce a průvodce, aby mi pomohli uložit se k spánku. Brouzdám spolu s nimi krajinou své mysli a pomaloučku, polehoučku se oddávám spánku. V těhle chvílích svoje nadpozemské přátele vnímám nejjasněji a tak jim pokládám nejrůznější otázky, žádám je o pomoc a o radu. O jejich poslední radu se chci s vámi podělit…
Chci být úspěšná, co mám dělat?
Jeden takový večer po obzvlášť náročném dni jsem se schoulila do klubíčka a zavolala anděly. Bylo mi těžko na těle i na duši. Měla jsem pocit, že už neudělám ani krok. Tolik pracuji, tolik se snažím a výsledek zatím tomu snažení zdaleka neodpovídá. Jako bych pořád jen a jen dávala a nedostávala skoro nic nazpět.
„Co mám dělat?“ ptala jsem se svých průvodců. „Jak konečně dosáhnout toho úspěchu, po kterém toužím, který tak moc potřebuji? Jak dostávat tolik, kolik dávám?“
Odpověď byla jasná, krátká a stručná: „Pečuj o sebe.“
Cože? To mě úplně nadzvedlo z postele. Pečuj o sebe? Co to je za pitomost? Vztekala jsem se. Jak mi péče o sebe pomůže v dosažení podnikatelského úspěchu? To je ale nesmysl. Trochu uražená jsem si přetáhla peřinu přes hlavu. Andělé se prostě tentokrát spletli.
Pečuj o sebe
Další den mi ale jejich slova pořád vrtala v hlavě. Pečovat o sebe, to dává smysl. Komu se dobře daří, tomu se snadněji dělá v životě cokoli. Jenomže já o sebe přece starám hezky, mám se ráda a tak. Nebo ne? A začala jsem si pokládat docela znepokojivé otázky na tělo. Vlastně doslova na tělo 🙂
Jíš pořádně a kupuješ si jídlo, které je chutné a zdravé? Nebo se odbudeš bagetou? A copak ti večer často nekručí v žaludku, protože už jsi líná vstát z postele a jít si něco zakousnout?
Když tě něco bolí, lehneš si, odpočineš si, necháš tělo vydechnout a nabrat síly? Nebo zatneš zuby a i přes bolest makáš o sto šest?
A co nemoc? Vyležíš ji vždycky pořádně? Nebo se nacpeš zázvorem a sirupem proti kašli a vzhůru tvořit hodnoty, ať je ti jak chce mizerně?
A co vůbec děláš s těmi bolavými zády? Jednou za čas jdeš na masáž, to je fajn, ale kdys naposledy cvičila?
Když přijdeš domů, odpočíváš? Neodpočíváš, že? Místo toho ještě do noci pracuješ a když náhodou ne, tak si u knížky či filmu stejně pořád vyčítáš, kolik jsi toho neudělala a kolik musíš stihnout. V hlavě ti víc straší neumyté nádobí, nespokojený zákazník nebo nevyřízený email, než co si dát dobrého na zub a jak fajn je být zachumlaná v peřině a číst si.
Otázky pokračovaly a já pod jejich tíhou čím dál víc skláněla hlavu. Neměli ti andělé nakonec fakt pravdu? Copak takhle vypadá péče o sebe?
Poznali jste se v těch otázkách taky? Tak to gratuluji, jsme na stejné lodi vyčerpaných a vyhořelých obyvatel 21.století. Možná ještě teď nejsme ani vyčerpaní, ani vyhořelí, jenom trošku unavení a jenom malinko nakrknutí. Jenže půjdeme-li touto cestou dál, ke štěstí a spokojenosti se asi nedohrabem. A to je jádro pudla.
Úspěch = spokojená já = spokojení lidé
Abych měla úspěch, musím být nejdřív já sama spokojená. Vyzařovat ten správný náboj, energii, drive. Vědět, kdo jsem a kam jdu. A taky se nehroutit z toho, když cesta nejde podle plánu. Že jsem si vymyslela, že mým úspěchem bude třeba fungující obchod, totiž ještě neznamená, že to tak bude. Možná nakonec bude úspěchem narození miminka a jeho výchova, možná to bude úplně nová pracovní nabídka, třeba napíšu knížku nebo si otevřu hotel na Fidži. A nebo něco úplně jiného. Člověk, který je spokojený a šťastný teď a tady, bude spokojený a šťastný, ať už ho život zavane kamkoli.
A jak dosáhnout spokojenosti? No přece péčí o sebe 🙂
Když všechnu energii nalijeme do nádoby jménem podnikání, práce, rodina nebo škola, pro nás už žádná nezbude. A když se pak ta nádoba, do níž jsme nalili všechnu naši sílu, rozbije, skončíme úplně vycucaní, prázdní a nešťastní. Když ale vložíme energii do sebe, přestojíme všechna zemětřesení mnohem snáz. Budeme zářit jako jasné světlo a světlo k sobě vždycky vábí. A tak budeme vábit ty správné lidi, správné myšlenky a úspěch se nakonec dostaví.
Tak díky, andílci. Zase jste měli pravdu. Jenom si vaše slova vzít k srdci a zahrnout je do života. Slibuji, že se o to alespoň pokusím. A co vy? Pečujete o sebe? 🙂
Více mých článků najdete na mém webu.
Co dělám, co vyrábím, co prodávám? Mrkněte na můj eshop.
A nebo se zastavte na kus řeči do mého obchůdku
Angelum Lucis na Běhounské 22 v Brně 🙂 S láskou Lúmenn