Milovníkům umění je Edward Hopper dobře znám. Určitě se jim okamžitě vybaví jeho obraz “Nighthawks” nebo nějaká krajinomalba z Cape Cod v Massachusetts. Tak jsem ho měla celou řadu let v hlavě zafixovaného i já.
Minulý týden se mi konečně podařilo mezi davy jiných nadšenců zhlédnout výstavu “Edward Hopper’s New York” ve Whitney Muzeu. Kurátoři výstavu doplnili řadou deníků a zápisků, a tak jsem se mezi obdivem krásných, i když občas docela nostalgických maleb známých zákoutí v New Yorku dozvěděla i víc o autorovi samém a jeho múze, jeho ženě Jo.
Jo, múza i konkurence
Ač jsem na výstavu dorazila s cílem podívat se především na portréty New Yorku, nejvíc času jsem nakonec strávila u několika menších černobílých kreseb. Skici zachycující Hopperovu manželku Jo. Jsou jemné a krásné. Možná ale i trochu matoucí, protože manželství Jo a Edwarda nebylo ideální.
Jo byla sama malířkou, i když při studiích umění pracovala jako učitelka. Jak už tomu bývá, Edwarda Hoppera potkala na studiích. Vzali se po roční známosti a manželství jim vydrželo až do Hopperovy smrti v roce 1967.
Až se příště podíváte na Hopperovy obrazy, všimněte si, že jeho ženy jsou si všechny podobné. Je k tomu dobrý důvod: od roku 1924 Jo stála modelem pro téměř všechny postavy žen na jeho obrazech. Navíc se starala o zachování informací o Hopperově díle: její deníky pečlivě a do detailu zachycují jejich společný život a Hopperův kreativní proces. Právě zde se ale také dozvíte, že jejich manželství bylo bouřlivější, než by se z jeho melancholického díla dalo vyčíst.
Byla v tom snad partnerská rivalita?
Hopperova kariéra začala po vstupu do manželství rychle stoupat, zatímco kariéra Jo stagnovala. Možná právě proto, že Jo věnovala hodně úsilí péči o manželovu práci, od správy žádostí o zápůjčky děl, po pobídky k nastartování dalších uměleckých projektů. Když Edwarda přemohly pochybnosti o kvalitě jeho díla, byla to Jo, kdo mu dodal sebedůvěru. Právě ona pomohla najít jméno pro “Nighthawks”, jeden z jeho nejznámějších obrazů.
Bohužel, její manžel tuto péči neopětoval a uměleckou kariéru Jo sám výrazněji nepodporoval. Ba naopak, byl velmi soutěživý a když Jo začala nový projekt, sám obvykle začal něco jiného, aby si vzájemně konkurovali. Někteří historici umění jsou dokonce přesvědčeni, že Hopper byl výrazně proti tomu, aby Jo měla vlastní uměleckou kariéru a aktivně se podílel na jejím potlačení, dokonce její díla kritizoval a zesměšňoval.
Musím přiznat, že tahle odvrácená tvář Hopperova života mi trochu změnila názor na tohoto světoznámého umělce. Jak to vidíte vy?
Foto: se souhlasem Jany Zedníčkové
O tomto umělci slyším poprvé, ale díla jsou to zajímavá.
moc pěkné
zajímavé obrázky, ovšem přiznávám se, že umění není moje silná stránka 🙂
Pěkný článek, na výstavy se dostanu málo, vždy je to pro mě osvěžující.
Dekuju moc, pro mne jsou vystavy a umeni takovou moznosti na chvili “vypnout” a vzdycky mi udelaji radost. A mam jeste vetsi radost, kdyz to potesi i nekoho dalsiho, jako Vas. Dekuju!
také mi umění a výstavy obrazů moc nepřirostli k srdci i když moji předkové byli umělci 🙂
Musím se přiznat, že výtvarné umění mi moc neříká, na druhou stranu ovšem obdivuji ty, kteří to se štětcem, tužkou či jinými technikami zvládají. Já byla na výtvarku vždy “levá”. 🙂
tak asi jako já, na základce se mi jednou povedl obrázek “donesené kytičky”, a to byl hrachor, za ten jsem dostala dvojku, jinak výtvarka nebyla moje hobby
Ja jsem tedy do vytvarne skoly par. let chodila a odmalicka me rodina k umeni a designu vedla, tak to mam proste “zakodovano” a vzdycky se rada o sve dojmy podelim 🙂 Dekuji za spoustu koomentaru!