385

Hudební producentka Gabriela Rachidi má vše, co si jen v hudební branži může člověk přát. Je krásná, talentovaná, velmi sympatická, své práci opravdu rozumí a zůstává přitom stále skromná. V letošním roce převzala pomyslné žezlo a stala se novou ředitelkou Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Náš rozhovor se tedy točil především kolem hudby, jež jí celý život provází, ale dozvíte se i mnohem víc.

Klasická hudba je velmi krásný a specifický obor. I když pocházíte z muzikantské rodiny, byla klasika Vaší láskou od dětství, nebo jste si k ní musela najít cestu?

Klasická hudba byla mou součástí opravdu od útlého dětství. I když jako dítě jsem raději vystupovala s operním souborem a na koncertech, něž ji konzumovala jako divák. Postupem času v dospívání jsem si i díky práci k ní znovu prohlubovala vztah a potvrdilo se mi, že tím směrem nejdu jen z důvodu rodinného zázemí, ale hlavně mé vlastní vášně.

Máte zkušenosti i se zpěvem, herectvím či režií, ale zvítězil hudební management. Proč jste zvolila tuto cestu?

Být výkonným umělcem je opravdu naplňující, ale čím dál tím víc mám k tomuto oboru větší a větší respekt. Stále pravidelně chodím na hodiny zpěvu, avšak aby to člověk dělal opravdu profesionálně, je zapotřebí se tomu věnovat naplno a to platí také o režii, i když k té se, doufám, vrátím. Hudební management a organizace mě již od dětství přitahovaly a to nejspíš proto, že jsem cítila možnost tvořit vlastní projekty a svobodně se kreativně realizovat. Zároveň mě vždy lákalo spolupracovat s týmem a několika profesemi, které se nakonec spojí v celek, jenž zrealizuje představení či koncert, ať už se jedná o produkční, technický či umělecký tým.

Jak se liší studium tohoto oboru v zahraničí a u nás?

Studium hudebního managementu se zásadně liší mezi USA a Evropou. V USA je silná popová kultura a hudební průmysl je hodně byznysově orientován, tím jsou ovlivněny i jejich studijní programy. Dále velmi dobře reflektují, jak silně nové technologie ovlivňují hudbu a její budoucnost. Ať už se jedná o streaming hudby nebo další online platformy. V tom mají veliký náskok. Zároveň zasvěcují studenty také do fundraisingu, který je tohoto oboru nedílnou a důležitou součástí. Evropa je v tomto oboru mnohem tradičnější, avšak disponuje ohromně bohatou kulturou, především v klasické hudbě a z toho těží.

Gabriela se svým otcem Jaromírem Boháčem. Foto: se souhlasem Gabriely Rachidi

Ve svém věku jste toho dokázala již opravdu hodně. Jak bylo náročné vydobýt si tzv. své místo na výsluní v oboru a kam se chcete dál posouvat? Máte třeba nějaký sen, který byste si ráda splnila?

To je od Vás milé. Spíš to vnímám jako kombinaci velkého nadšení pro obor a štěstí na výjimečné lidi v oboru, kteří mě posunuli. Jedním z nich byl Plácido Domingo, setkání s ním bylo osudové a to on byl důvod, proč jsem založila tenkrát ArtMuse a díky němu jsem realizovala velké projekty.

Snů mám několik…Ráda bych náš festival zařadila mezi největší kulturní akce Evropy, realizovala projekty vysoké umělecké kvality se světovými umělci, pracovala dál s mladými umělci a studenty a podporovala je či režírovala hudební dokumenty a videoklipy. Sny jsou pro mě velkým motorem, jen se někdy stáváme jejich obětí 🙂

Spolupracovala jste se spoustou velkých jmen jako například zmíněný Plácido Domingo či José Carreras. Jak k takové spolupráci dojde a čím Vás obohatila?

Plácida Dominga jsem potkala na festivalu v Českém Krumlově před 11 lety, tenkrát jsem mu asistovala. Rok poté jsem se přidala k jednomu pořadateli v Praze, který s ním realizoval další koncert v O2 aréně, a to bylo to osudové. S Maestrem jsme navštívili Stavovské divadlo a ten samý večer mě s jeho ženou poprosil, abych pro ně zorganizovala projekt k oslavě výročí Mozartovy opery Don Giovanni. A to byl projekt, který spustil naší dlouholetou spolupráci a následovalo mnoho společných dalších projektů. Maestro Domingo je pro mne dodnes nejinspirativnější osobou, kterou jsem kdy potkala, nejen pro jeho talent a profesionalitu. Je nevídaně skromný, mnoha lidem v oboru pomohl a dodnes významně podporuje mladé talenty.

Zasedáte také v porotách talentových soutěží zaměřených na klasiku. Když se člověk rozhlédne, tak u mladé generace lásku k vážné hudbě příliš nevidí. Jak to vnímáte Vy, je tam přeci jen potenciál?

Klasická hudba není a dle mého ani nebude mainstreamem a nevnímám nijak negativně, že většina mladé generace pro ni necítí zápal. U některých to přijde časem a věkem, je však velmi inspirativní pracovat s mladými talenty, kteří tím žijí a cvičí hodiny a hodiny denně. Ti jsou pak pro ostatní mladé dle mého názoru velkou inspirací a skrze ně si mnozí najdou cestu ke klasice mnohem rychleji.

Mladé generaci se věnujete i v rámci ArtMuse Academy, kterou jste založila. Co Vás k tomuto kroku vedlo?

Projekt ArtMuse Academy momentálně spí, festival náš tým hodně pohltil. Určitě se k tomu však vrátíme. Ráda pracuji s mladými a již od dospívajícího věku jsem cítila potřebu vytvořit projekt, který by přinesl studentům nový pohled na osobní i profesní rozvoj v rámci jejich studia. Sama jsem v mladí cítila, že by mi vedení a coaching pomohly nad rámec klasické studijní osnovy i s ohledem pak na reálný pracovní život, a to mě motivovalo.

Foto: se souhlasem Gabriely Rachidi

Váš tatínek i dědeček patří k uznávaným skladatelům. Koketovala jste také s komponováním?

Ano, od mládí mě komponování fascinovalo a pár skladeb na klavír jsem si složila. Letos jsem společně se dvěma talentovanými přáteli dokonce jednu populární skladbu zkomponovala. Je to hodně naplňující a kreativní činnost. Jen je časově náročná a chce se tomu opravdu věnovat.

Vy nyní přebíráte štafetu vedení festivalu, ačkoliv jste s ním propojená již dlouhou dobu. Změní se tím pro Vás něco? Kde vidíte budoucnost krumlovského festivalu?

Práce bude stále stejně (smích), jen se k tomu přidává 100% zodpovědnost za výsledky a finance. Festival neměl poslední dva roky lehké období a v souvislosti se všemi událostmi je naší momentální prioritou udržet uměleckou kvalitu, prestiž festivalu a být finančně stabilní. Do budoucna věřím, že se náš festival může stát významnou kulturní událostí Evropy.

Letošní 31. ročník mohl být po covidové době opět konaný v plném rozsahu. Projevilo se to na zájmu diváků?

Tendence je teď taková, že návštěvníci nakupují spíš na poslední chvíli, což je po tom všem, co se dělo, pochopitelné. Na celkovou účast si však nemůžeme stěžovat.

Šli jste do poměrně velké výzvy, když jste vrátili pro 27 letech koncert na ostrůvek zámeckého jezírka. Jak náročná byla příprava této produkce?

Velmi, ostrůvek, na kterém byl usazen orchestr, byl nepřístupný a museli jsme tedy dostavět velký ponton. Složitě jsme také dostávali na vodu další pontony sloužící pro zvučení a kostky s led světly, které dokreslovaly krásnou přírodní scenérii. Jednotlivé kabely jak k pódiu, tak k ozvučení jsme táhli pod vodou. Produkce měla také nelehký úkol s hledištěm a s vytvořením zázemí jako toalety či šatny. Prostor kolem jezírka je opravdu nádherný, ale v souvislosti s tím, že se nachází v královské zahradě, bylo zapotřebí se k němu chovat s maximální opatrností. Velmi nám v přípravě pomohl Národní památkový ústav a konkrétně pan kastelán doktor Slavko a jeho kolega pan Olšan, kteří jsou naší spolupořadatelé. Bez nich bychom koncert nemohli realizovat.

Zahajovací koncert 31. ročníku MHFČK na zámeckém jezírku. Foto: se souhlasem Gabriely Rachidi

Festival Krumlov patří k asi nejvěhlasnějším. Do jisté míry k tomu možná přispívá i místo samotné, které je světovým dědictvím UNESCO. Zjednodušuje Vám to třeba jednání s umělci a sponzory?

Rozhodně ano, Český Krumlov je opravdovým geniem loci, jak se říká, a obrovským lákadlem, ať už se v něm realizuje kultura či nikoliv.

Čím se řídíte při sestavování programu jednotlivých ročníků festivalu?

Vycházíme z naší dlouholeté tradice a osvědčené dramaturgie. Po 31 letech již víme, co je naší programovou identitou a co naši návštěvníci ocení. Náš festival je významný pro jeho pestrost v rámci několika lokací, kde se koncerty konají, ale také různorodost koncertů: diváci v rámci jednoho festivalového týdne zažijí jak komorní koncerty, tak velká symfonická díla a často také uvedení celých oper, včetně kostýmů, taneční složky i scénografie. To se snažíme každý rok dodržet. Reflektujeme také významná výročí hudebních velikánů a snažíme se pokaždé něčím překvapit. Pravidelně zveme také velká světová jména. Ovlivňujícím prvkem při sestavování programu je samozřejmě rozpočet, který není neomezený 🙂

O hudbě se říká, že léčí a je univerzálním jazykem, také že spojuje. Věříte, že to tak je?

Bezpochyby, je to silný spojovací prvek napříč celým světem a je i dokázané, že klasická hudba má pozitivní dopad na mozek a emoční stav člověka. Dále dle mého prohlubuje naše emoce a obšťastňuje duši.

Ženy, které jsou podobně jako Vy v jednom kole, bude určitě zajímat, jak se Vám daří skloubit osobní a pracovní život. Navíc, když působíte na mezinárodní úrovni.

Domnívám se, že to chce si dobře organizovat čas, snažit se být maximálně efektivní a umět vnímat priority. Když pak člověk přijde domů, je důležité přepnout a nechat práci chvíli ležet. To se mi však ne úplně daří. Často doma vedu dlouhé debaty, co se u nás v práci děje (smích) a zatěžuji tím své blízké. Skloubení pracovního a osobního života je však pro mě velkým tématem, mám v tom rezervy a stále pracuji na té ideální rovnováze.

Volného času Vám asi příliš nezbývá, ale když už přeci jen nějaký je, čím si tzv. vyčistíte hlavu, co Vás baví?

Ráda trávím čas s rodinou a v poslední době relaxuji, někdy jen tím, že zůstanu doma a užívám si pocit, že chvíli nic ani nikam nemusím. Relaxem je pro mě také sport a zpěv. V posledních dvou letech sem tam i maluji, což bývá uklidňující, pokud u toho nezažívám uměleckou krizi 🙂

 

Foto: se souhlasem Gabriely Rachidi

Tagy:
1 Komentář
  1. Krásný článek 🙂

Napište komentář

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account