Teď královnou jsem já! A tak se dle toho také chovám

Prý jsem odbočila od konceptu, a tak vám dáme zase jednou nahlédnout do mého “běžného” týdne. Mám pocit, že byl jeden z těch nudnějších, i když…?

V pondělí jsme si střihly s Míšou takové to ofiko důležité jednání, kde jsem si potvrdila, že vím, co dělám a co chci. Jen mám pořád pocit, že čas hraje proti mně. Tohle počasí a roční období nemám ráda, takže jsem občas dost protivná, což se projevilo i v pondělí večer. Měla jsem potřebu zase balancovat. Naštěstí už vím, že kombinace venku sychravo, Vánoce za rohem, milion restů a do toho tři kila navíc, je vražedná, takže víc než kdy jindy platí: mlčeti zlato!

Vražedná kombinace silných stránek

…vydržela jsem to do středy, kdy jsem naštěstí jako první otevřela mail s úvodní větou: „Předem zdravím nejkrásnější dámu pod sluncem,“ no tak to beru, to by šlo a hned jsem měla lepší den. Asi tak do chvíle, než jsem podstoupila vyhodnocení Gallup testu, který jsme si celý týmem Testuj.to dělali a dostali jsme k tomu zpětnou vazbu. Měla jsem hned v tu chvíli pocit, že z toho vycházím jako ještě větší blázen, než jsem myslela. Pro podnikání a vedení firmy jsou to kvality dobré – dívat se do budoucnosti, v krizi vidět příležitost, mít velkou vizi, strategii, nadchnout lidi, vést je a jet naplno,…

O to horší bylo zjištění, když mi kolega řekl, že úplně stejně to vlastně funguje doma. Hmm, tak to mě donutilo se zamyslet ještě vážněji než v pondělí večer, protože v tu chvíli mi došlo, že Eva bude ještě větší výzva, než si kdy kdo předtím „stěžoval“. I když mít babu, která jede úplně ve všem naplno?
A tak jsem si říkala, že i tohle musím otočit a udělat z toho to pozitivum, tak mi držte pěsti, ať to tentokrát podám správně!

Důležitá paní drsňáková

Další den jsem byla v komisi či radě, nebo jak to jinak strašně důležitě nazvat, při hodnocení podnikatelských záměrů studentů na ČVUT. Přiběhla jsem na poslední chvíli a vyslechla 13 podnikatelských záměrů. Ježíš, jak já byla důležitá! To se mi to kecalo, po dvaceti letech nárazů, úspěchů menších či větších a dalších pádů. Upřímně říkám, že mě pak mrzelo, jestli jsem nebyla moc drsná, ale druhý den jsem dostala zpětnou s díky, že jako dobrý. No tak snad jsem pomohla. Minimálně mě utěšoval fakt, že jsem se na ně celou dobu smála a snažila se vše prezentovat jako příležitost a výhodu, tak snad to tak kluci i holky vzali.

Poprvé o rodinném Bufáčku!

Ve čtvrtek jsem měla třetí kolo s Mirkem, který přebírá náš rodinný podnik v Karlíně, Bufáček. Ano, o tom jsem vám ještě nepsala. Pořád jsem si říkala, až se to zaběhne, až se to rozjede, až si to celé sedne… A tak se i tady potvrdilo – s Evou se dá vydržet maximálně tři měsíce nebo je to láska na celý život. Tak hovoří statistiky mých týmů. Buď mě prostě člověk dá a vydrží, nebo odchází (většinou se snažím, aby to bylo v dobrém). Úplně stejně to dopadlo i u nás v Bufáčku, který jsme s bratrem otevřeli, abychom navázali na rodinnou tradici. Tak přesně po třech měsících měníme komplet tým. Ještě minulý týden v pátek jsem netušila, jak to dopadne, kdo by mohl být ten srdcař, kterého hledáme a přesně o týden později jsme komplet a v pondělí začínáme. Tak nám držte pěsti (a klidně se stavte!) Kašlu na to, jestli to je 100%, ono nikdy nebude, takže vítám i kritické recenze.

Před kamerou a s dojetím

V pátek jsme točili, naposledy se to týkalo prezidentských kandidátů, kdy jsem si střihla jeden speciální díl s manželkami (pozvali jsme jich více, ale pozvání přijaly jenom některé). Dali jsme také novoroční veselejší díl, tentokrát nejen o sexu s Laurou Janáčkovou a za celou komunitu Žen s.r.o. Míšou Dvořákovou. Páteční odpoledne bylo hodně nostalgické a jeden z prvních lednových dílů bude s Eliškou Haškovou Coolidge, která mne v životě hodně naučila a inspirovala. Pevně doufám, že ji dokážu představit já tak, jak ji ještě nikdo nepoznal, protože si opravdu málokoho pustila k tělu a málokdo ji viděl plakat. Já ano, a nakonec i naše natáčení končilo slzou…

Teď královnou jsem já!

V neděli mi můj muž poslal z Kataru písničku, kterou si mám pustit a připomenout si „Teď královnou jsem já“. Nechtěla jsem mu kazit fotbalový zážitek, a tak jsem si odpustila komentář, že to je přeci jasné a jenom doufám, že i on to moc dobře ví a náležitě se tak ke mně bude chovat. Protože já to vím už dávno a přesně i dle toho jsem si udělala víkend! Masáž, pedikúra, kosmetika, jóga, les a podruhé jsem rozjela ten nejvíc romantický seriál Outlander. Jo a dala jsem si k tomu červené (na červené krvinky samozřejmě!). A také jsem měla v plánu dělat vánoční výzdobu (jako každý rok pro tři domácnosti) a nakonec jsem se na to vykašlala. Vytáhla jsem, co jsem doma našla, cestou z masáže si po mnoha letech koupila adventní věnec a podpořila jednu šikovnou podnikavou květinářku, protože jako každá jiná královna přeci dělám i dobré skutky.

A tak vám děkuji. Děkuji, že čtete můj pravidelný blog. Jste totiž součástí mé duševní hygieny a já si opět uvědomila, že ten týden zas tak nudný nebyl… 🙂

Foto: se souhlasem Evy Čejkové