Zavřít se před světem a trávit čas s mikroskopem rozhodně nechtěla, proto Simona Sedlárová skočila do víru marketingu. Dokonale tak poznala DNA firem jako Adidas či Bonami a nyní se snaží lidem vštípit nový přístup k nákupu elektroniky. Jako Country manažerka společnosti Swappie se stará o rozvoj značky a popularizaci repasovaných telefonů. Působí také jako mentorka platformy Femme Palette a podporuje ženy v kariérním rozvoji. Její pracovní nasazení si však v minulosti vyžádalo svou daň, proto je již nyní opatrnější a hlídá si, aby měla pracovní a osobní život v rovnováze.

Původně jste studovala genetiku, což je náročný obor a velmi vzdálený od marketingu. Kdy nastal zlom, že jste se rozhodla jít jinou cestou a právě touto?

Genetiku jsem začala studovat, protože mě fascinovalo lidské tělo. Přesně si ale pamatuji, kdy jsem si uvědomila, že tohle není cesta pro mě. Měli jsme cvičení v laboratořích, což znamenalo trávit tam třeba dvanáct hodin denně a tehdy jsem si řekla: „Teda, tohle mám dělat celý život? Být zavřená dvanáct hodin v laboratoři, bez lidí a jen s mikroskopem?“ Došlo mi, že to není nic pro mě. A právě v tu dobu, možná to byl osud, jsem narazila na reklamu na vysokou školu managementu v Bratislavě. Jednalo se o studium v angličtině a tehdy mi to přišlo hodně cool. Navíc mě marketing zaujal, protože je hodně o psychologii, a ta mi vždy přišla také hodně zajímavá. Řekla jsem si, že to zkusím, protože to zní fajn. Už během studia jsem se účastnila různých stáží a natolik jsem marketingu propadla, že jsem u něj zůstala. Hodně jsem si tento obor oblíbila a cítím se v něm jako ryba ve vodě.

Říkáte, že je vždy důležité nenechat se odradit, pokud člověk nesplňuje veškeré požadavky na místo, o které se uchází. Jak ale zapůsobit a přesvědčit danou firmu, že jste tím pravým člověkem pro určitou pozici?

Jsem přesně tím typem člověka, který si říká, že pokud z deseti věcí jednu nesplňuji, znamená to, že pro danou pozici nejsem dost dobrá. V tomto mi ale hodně pomohl Adidas, kde často přicházely projekty, u nichž jsem cítila, že jsou větší než já. Přesto jsem ale na ně kývla. Věřili mi, že to zvládnu, nebo možná někdy nebyl nikdo jiný, kdo by je udělal. Tyhle zkušenosti mě ale naučily, že prvotní pocit, kdy si nevěříme, je vlastně v pořádku. Je to výzva, takže je v pořádku i to, když nesplňujete veškeré požadavky na vypsanou pozici. Nyní to vidím i z druhé strany, kdy přijímám nové lidi a vím, že pozice se vypisují zpravidla na ideálního kandidáta. Jenže pokud nakonec najdete někoho, kdo požadavky splňuje na 80-90 %, jste rádi. Proto říkám, že je vždy dobré to zkusit, nemáte co ztratit.

Možná je mnohem důležitější, aby z člověka vyzařoval určitý zájem a zápal pro danou práci?

Přesně tak, je hrozně důležité mít zájem o to, co dělám. Samozřejmě se to liší pozici od pozice. Jsou místa, na která určitou kvalifikaci a zkušenosti zkrátka potřebujete. Ale obecně je snaha a zájem o práci ze strany zaměstnance lepší i pro samotnou firmu.

Prošla jste si i syndromem vyhoření, což je v dnešní době bohužel poměrně častá diagnóza. Říkala jste si někdy, že jste měla udělat něco jinak, nebo to vypozorovat dřív, aby situace nedošla až do té nejzazší fáze? Jak o sebe pečujete teď?

To jsem si říkala mnohokrát. Pro mě to byla velmi drahá životní lekce, která přišla hrozně rychle. Ani jsem si to neuvědomila a už jsem byla v tom, protože jsem dlouho nevnímala signály těla a jak se vše stupňovalo. Od té doby si dávám velký pozor, abych měla ten správný balanc. Ale není to o tom, že každý den musíte skončit v práci ve čtyři. Patřím k lidem, kteří dávají do práce hodně energie a času, ale už na sobě cítím, kdy mě baví a dobíjí a kdy je toho na mě už příliš. A právě to je klíčové, vypozorovat, kdy je čas říct dost, pro dnešek končím. Prostě zaklapnout počítač a jít s kamarádkou na kávu, dopřávat si pauzy a dovolené. Rozhodně to nenechte vystupňovat. Jedna z věcí, kterou jsem si z vyhoření vzala je, aby člověk nečekal na dovolenou. Dělejte pro sebe něco každý den. Já si třeba ráno dopřeji klidnou snídani na balkoně, takový čas jen pro mě, než začne pracovní shon.

Vaše pracovní cesta vedla z Adidasu přes Bonami a nyní jste zakotvila ve Swappie, což jsou poměrně rozdílné oblasti. Co Vás přimělo zcela změnit obory? Byla v tom i určitá touha po nových výzvách?

Dobrá otázka, to se mě ještě nikdo nezeptal a tak jsem o tom ani nepřemýšlela. Asi mi to tak nějak přirozeně přišlo do života. Začala jsem v dané firmě pociťovat, že se ten můj elán zpomaluje a že by to chtělo něco nového. Pak ke mně najednou ty příležitosti tak nějak přišly. Možná trochu osud a možná i trochu to, co jste říkala, tedy změnit segment, naučit se nové věci. Protože ty firmy jsou odlišné nejen tím, že prodávají jiný produkt, ale také ve velikosti, interním fungování. Spoustu věcí jsem se vždy naučila, ale zároveň do firmy i přinesla. Důležité pro mě je, že marketing je o komunikaci s lidmi, se zákazníkem. Jestli prodávám minerálku, telefony nebo tenisky je jedno, vždy jde o pochopení toho, co zákazník potřebuje.

Foto: se souhlasem Simony Sedlárové

Dá se říci, kterou nejzásadnější věc jste si z každé své práce odnesla, čím Vás obohatila?

Pokud mám vybrat jen jednu, tak Adidas byl pro mě celkově o brand buildingu. Silná mezinárodní firma, která mě nadchla a dodnes tuhle značku miluji, i když už tam spoustu let nejsem. Úplný love brand. Když jsem přešla do Bonami, tak tam musím zmínit úžasný kolektiv. Firma, která velmi rychle rostla a připravovala spousta projektů, a tím, že jsem tam byla zodpovědná za více zemí než v Adidasu a vícero oddělení, tak šlo hodně o práci s lidmi. Snažila jsem se jim vytvářet prostředí pro to, aby mohli podávat ty nejlepší výkony. Bylo to hlavně o týmu a firemní kultuře. A teď ve Swappie je to asi takový jiný pohled na věc. Tím, že se jedná o finskou firmu, pracuji s lidmi ze zahraničí, kteří se dívají na věci úplně jinak než já, tak se mi otevírají nové obzory. Učím se a jejich styl života jsem převzala i do svého osobního života. Neříkám, že jsem se změnila úplně, ale třeba teď více přemýšlím nad tím, co opravdu potřebuji, jak žiji a jaký to má dopad na svět kolem.

Působíte i jako mentorka, pomáháte ženám v kariérním rozvoji. Lze říci, co ženám nejvíce pomáhá? Ono už jen vystoupit ze své komfortní zóny bývá problém.

Tohle je přesně jedna z nejčastějších věcí, s nimiž za mnou ženy chodí, že si dostatečně nevěří, nemají dost sebevědomí. Chtějí v kariéře postoupit dál, ale úplně nevědí jak. Nevím, kde se to v nás ženách bere, že si nevěříme, ale zkrátka se nám to děje. Jsou na to různá cvičení a tipy, mně nejlépe funguje zeptat se lidí kolem, těch, co vás znají, v čem jste dobrá. Mnohokrát si samy nedokážeme uvědomit, v čem jsme dobré a potřebujeme to slyšet od někoho jiného. A to je takový ten první krok k budování sebedůvěry a sebevědomí, uvědomit si naše silné stránky. Teď se trochu vrátím zpátky k jedné z předchozích otázek. Pokud chcete něco zkusit, nebojte se, jděte do toho, nemáte co ztratit. Život je opravdu hrozně krátký na to, abychom nedělaly, co chceme.

Člověk bere spoustu věcí tak nějak automaticky a vlastně si neuvědomuje, že jsou to třeba jeho silné stránky, ta přidaná hodnota.

Je to tak, myslíme si, že tohle přece každý ví, ale ono to tak zpravidla není.

Podíváme-li se nyní blíže na Swappie, kde nyní působíte jako Country Manager, co je takovým hlavním posláním a cílem společnosti?

Určitě by se to dalo shrnout jako životní prostředí, cirkularita a edukace lidí. Povědomí o tom, že nepotřebujeme mít vždy novou věc, stačí, když se zamyslíme nad tím, co doma již máme a jestli to třeba nejde použití znovu nebo opravit, případně si něco koupit z druhé ruky. Hlavní roli tedy hraje cirkulární ekonomika.

Často je vidět u mladé generace, že potřebují mít nejnovější telefon a počítač, aby nebyli pozadu za kamarády. Na druhé straně právě tahle generace nejvíce slyší na udržitelnost, je to tak?

Oni si totiž velmi uvědomují a opravdu tím žijí, že udržitelnost není jen slovo, ale že planeta je jen jedna, my zdroje spotřebováváme, ale ony nejsou nekonečné. My to ještě nějak zvládneme, ale právě mladší generace vidí, že jejich děti už budou mít úplně jiné podmínky a dopady našeho chování na ně budou velmi výrazné, takže s tím musíme něco dělat. Například v severských zemích když máte něco repasovaného, tak to je nejvíc cool věc, co můžete mít. Lepší než nové.

Kam byste ráda v příštích letech posunula značku a také sebe?

Co se týče značky, tak určitě ještě nějakou dobu se budeme soustředit na budování povědomí v České republice a na Slovensku, protože jsme stále velmi mladá značka. A také pracujeme na důvěře. Je důležité lidem ukázat, že i když je něco repasované, nemusí se toho bát, mohou takové věci důvěřovat. Řekněme tedy určitá edukace v této oblasti a ukázání přidané hodnoty repasovaných věcí.

V osobním životě, když mi poměrně nedávno odešla ze života spousta lidí, donutilo mě to uvědomit si pár věcí. Hlavně to, že nikdo z nás neví, do kdy tu jsme a čas velmi rychle utíká. Tehdy jsem neměla vůbec do ničeho chuť, ale před pár měsíci nastal určitý zlom. Můj děda mi řekl, že bychom měli oslavovat věci v životě, různé svátky, protože jinak ten rok prostě uběhne bez nějakých výrazných momentů a pak tak uplyne i život. Já tam tak seděla a i když je to vlastně velmi banální věc, když jsem to od něj slyšela, došlo mi, jak velkou má pravdu. Proto jsem si na tento rok vytvořila takový seznam snů a cílů, které si chci splnit. Takových deset věcí a tři mám už odškrtnuté jako splněné. Jdu postupně a držím se toho, co je podle mě důležité – najít balanc, dávat energii do práce, ale nezapomínat žít, abychom tu energii zase získali zpět.

Swappie

Přední on-line platforma pro nákup i prodej repasovaných iPhonů. Společnost se zaměřuje na poskytování vysoce kvalitních a cenově dostupných telefonů, v duchu udržitelnosti repasovaných. Telefony jsou dostupné v několika kategoriích, nejnověji byla přidána Premium Series pro nejnáročnější zákazníky. V současné době působí ve 25 zemích Evropy.

Foto: se souhlasem Simony Sedlárové

Tagy:
4 Komentářů
  1. Lenka Hudečková 1 rokem ago

    zajímavá žena a dobré názory 🙂

  2. Romana Mlynářová 1 rokem ago

    Pěkný a upřímný článek.

  3. Kristýna Štírová 1 rokem ago

    Souhlasím s tím, že ona přepracovanost a vyhoření jsou fakt obě dvě velké riziko a je potřeba se nějak zajišťovat v tom ohledu, aby měl člověk tu hlavu čistou. 🙂 Mi třeba pomáhá echinacea tinktura, která u mě funguje jako na podporu organismu. Díky tomu vím, že když mám náročnější období, stačí pár kapek a jsem z toho zase venku. 🙂

  4. NelaVávrová 1 rokem ago

    Krásný inspirativní článek 🙂

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account