515

Janka Ledeckého všichni známe jako skvělého zpěváka, jehož písně se povětšinou staly nesmrtelnými hity. Také je autorem úspěšných muzikálů Hamlet a Vánoční zázrak. Právě druhým jmenovaným odstartuje 1. prosince letošní advent v divadle Broadway. Snad vás tedy příliš nepřekvapí, že se náš rozhovor točil hlavně kolem Vánoc, ačkoliv venkovní teploty atakují tropické hodnoty.

Jak před těmi 11 lety vznikl muzikál Vánoční zázrak?

Za to může Olda Lichtenberg. My spolu máme dost mimořádnou historii, protože jsme spolu seděli celé čtyři roky v lavici na právech. Potom jsme se chvíli neviděli, až když jsem napsal Hamleta a začal obcházet produkce. První jsem byl za produkcí Draculy. Kulhánek, Hes a tahle parta, ti mě vyhodili. Druhá produkce, za kterou jsem šel, tak byl Olda Lichtenberg a ten mě taky vyhodil, protože tomu nevěřil. A o to víc si vážím toho, že jsme se pak po letech sešli a došlo i na toho Hamleta v divadle Broadway. No a Olda mě vyhecoval k Vánočnímu zázraku. A musím říct, že on má opravdu čich, ten obchodně-divadelní, principálovský čich. Tohle je jedno z představení, kdy mi říkali herci, takoví ti bardi jako například pan Kostka, že ještě nezažili, aby jim před představením kradli židle ze šatny. Přístavky totiž byly úplně všude, kam se daly dát. Takhle natřískané divadlo ještě nezažili. Tak pevně věřím tomu, že ty dva roky totální divadelní a koncertní bídy, co máme za sebou, končí a budeme se zase s lidmi potkávat v divadlech a na koncertech.

Říká se, že kultura jde v současné době u lidí do pozadí. Myslíte si, že třeba Vánoce diváky opět přivedou už kvůli té magické atmosféře?

Upřímně řečeno, není žádným tajemstvím, že ten pocit, který tady vznikl, tedy že nastal jakýsi hlad po kultuře, který si teď budou lidé vynahrazovat za ty dva roky kulturní diety, se ukázal jako čistá iluze. Lidé se naučili uspokojovat své kulturní choutky nějakými alternativními způsoby, třeba přes streamy. Také narostl počet předplatitelů Netflixu a dalších platforem. Já už mám ale odehraná divadelní představení i v tomto roce a spoustu koncertů. Dokonce moje vánoční turné je natolik silná tradice, že jsem odjel 17 koncertů, a to i teď ty poslední Vánoce v tom absurdním systému, kdy polovina lidí nesměla na koncerty chodit. Jen doufám, že jsme si z toho všichni vzali ponaučení a že už nikdy nedovolíme žádné vládě, aby přišla s podobně nesmyslnými a absurdními restrikcemi.

Foto: se souhlasem Janka Ledeckého

Co je pro Vás vánočním zázrakem?

Jak všude říkám, já jsem nikdy neměl ambice psát muzikály, mě k tomu přemluvili a donutili. Stejně tak jsem nikdy neměl ambice psát vánoční písničky, ani jednu. I k té první, to byla Sliby se maj plnit o Vánocích, tak k tomu mě přinutili. Tenkrát chtěli, abych napsal vánoční písničku na nějaký výběr. A tak jsem jim na BM Music říkal, že to udělám, ale potřebuji tu atmosféru, cítit jehličí, purpuru a tyhle věci, aby to bylo autentické. Přišli se pak zeptat v únoru a já jsme se na to samozřejmě vykašlal. Jenže potom už začalo jít do tuhého a nastoupili na mě v létě na chalupě. Bylo asi 35 stupňů ve stínu a oni mi nosili pod slunečník vinné střiky, dokud jsem ty Sliby nenapsal. Což bylo tedy asi za tři hodiny, a to se málokdy stane, že se to takhle potká. Byl rok 1993, a když se píseň na Vánoce tak chytla jako singl, přišli za mnou za dva roky znovu a řekli, abych napsal ještě deset dalších písniček. A já jsem říkal, že to přece nejde o Vánocích napsat. A ten zázrak je právě to, že málokterá deska se mi psala tak snadno, takovým lehkým perem. Protože když jsem začal psát, zjistil jsem, že ten šuplík s nápisem Vánoce, který někde v podvědomí každý máme, tak ten je úplně narvaný emocemi a zážitky. Jednotlivě si je už ani nevybavuji, ale když začnu psát, tak se najednou propojím a všechno tam je a ty písničky jsou strašně silné, jak se ukázalo. A teď už jsou prověřené i časem. A opravdový zázrak je to, že se tohle album stalo takovou výbavou pro spoustu českých domácností, stejnou výbavou jako vánoční stromeček a cukroví. Takže to, že mám každý rok v top 10 tři písničky, tak to je hodně neuvěřitelné. Ale daleko důležitější je, jak to mají lidé spojené s tím, že začne advent a šoupnou do přehrávače Ledeckého a do trouby linecké. Takže to tak je, to je zázrak.

Co pro Vás znamenají Vánoce?

Je to vždycky takový ten moment nestandardního setkání všech rodinných příslušníků postupně, nebo i najednou, kteří se během roku potkají opravdu výjimečně. Ale hlavně si myslím, že pro všechny z nás je to právě spojené s tím, jak jsme Vánoce vnímali jako děti a to já musím říct, že ty Vánoce v rámci jakéhosi očekávání úplně válcují všechny další události jako narozeniny, prázdniny apod. Taková ta magie nepopsaného, to je pro děti asi nejsilnější moment celého roku. Já jsem to takhle měl, moje děti to takhle měly a jak to vypadá, tak to má ještě spousta dalších dětí. Myslím si, že my máme takovou obrovskou výhodu oproti těm americkým dětem nebo z toho anglosaského světa, které mají Santu a mají ho úplně detailně popsaného. Oni vědí úplně všechno, jak vše nakládá, jak to stíhá, jak se propasíruje do domu, kde nemají krb i trubkami od ústředního topení a jak se do nich vejde. Oni vědí, jak se jmenuje který jeho sob a elfové. My oproti tomu nevíme nic, a to je na tom to nádherné. Prostě každý si Ježíška představuje trochu jinak, a to je obrovská svoboda.

Foto: se souhlasem Janka Ledeckého

Vy letos slavíte hned několik jubileí. Chystáte něco speciálního?

Nadělil jsem si studiovou verzi turné, které jsme jeli se symfonickými orchestry v roce 2019. Natočili jsme s hradeckou filharmonií album, které se jmenuje Symphonic a z toho mám obrovskou radost, protože to je takový strop. Nemůžete už dát větší výpravu než symfonický orchestr a tohle se povedlo moc. Letos mám tedy 40 let od založení Žentouru a 30 let od alba Na ptáky jsme krátký, se kterým jsem odstartoval sólovou dráhu. Jedu k tomu šest festivalů, které organizuji a jmenují LX Tour – čtěte jako staří Římané. Budou tam vystupovat Sarah and the Adams, což je projekt Šárky Adámkové, úžasné písničkářky, a kapela Cold Licks. To je kapela Jonáše Ledeckého, a je to opravdu velký nářez. Také vystoupí Ivan Hlas trio a na konci to završím já a zahraju to nejlepší, co za těch 40 let na koncertních pódiích ode mě zaznělo.

V loňském roce jste vydal knihu básní, povíte nám o ní něco víc?

Začaly se mi kupit nápady na verše, na opravdu dobré rýmy, které jsem ale vůbec nevěděl, jak bych zakomponoval do nějaké písničky. A tak jsem to zkusil napsat volně a vyšly mi z toho takové tři veselé básničky. Ukázal jsem je doma, což je takový kritický board, přes který vlak nejede. To, co neprojde tam, tak o tom vy se ani nedozvíte. A doma říkali, že to je prča a fakt dobrý, abych prý napsal ještě nějaké. Když jsem psal pátou, tak jsem zjistil, že jsou všechny o zvířátkách a najednou mi došlo, jak ten systém bajky, který vymyslel Ezop, je prostě úžasný v tom, že ušetříte spoustu času a místa tím, když nemusíte každému popisovat, jak vypadá slon nebo žirafa. To každý ví, že jo. A ještě navíc za ty léta od vzniku literatury a právě té disciplíny bajky, tak jsou už dopředu všechna zvířata nějakým způsobem personifikována, mají nějaké vlastnosti, které taky nemusíme popisovat a už je stačí jen nějakým způsobem pustit na sebe. Kniha se jmenuje Verše potrhlé a je pro všechny. Jak já říkám, čtěte dětem, děti vám to vrátí. Je pro všechny děti a rodiče, kteří si s nimi rádi čtou. Některé ty básničky jsou možná víc pro rodiče, některé jsou víc pro děti, ale každý si tam něco najde.

A já jsem to schválně psal takhle. Je to tak, že když jsem byl doma, tak jsem si nikdy nenechal ujít tu šanci večer před spaním Jonášovi a Ester číst. Ale vždycky jsem si vybíral knížky, které budou bavit i mě. Takže to bylo Fimfárum od Wericha nebo Trnkova Zahrada. Také první dva díly Harry Pottera, které tenkrát zrovna vyšly, tak jsem jim přelouskal já. Proto jsem ty verše napsal tak, aby to bylo pro děti a bavili se i rodiče. A zdá se, že se mi to povedlo, tak to mám radost.

Knihu ilustroval Jonáš, což je senzační tandem, který se nám podařil. Součástí knížky je audio verze, kde jednotlivé básničky namluvili kamarádi a kamarádky z herecké branže, jako Marek Eben, Ivana Chýlková, Pavla Tomicová, Jitka Čvančarová, David Matásek, Hynek Čermák, Jakub Kohák, Ondřej Sokol, prostě každou básničku někdo jiný. Mám hroznou radost, protože kniha vyšla loni v létě a už byl teď třetí dotisk. Tak to je zázrak, když se bavíme o zázraku.

Foto: se souhlasem Janka Ledeckého

Vaše muzikály jsou velmi úspěšné, máte třeba v plánu nějaký další?

Dva muzikály mám v šuplíku, takže to je jenom věc producentů. Mě to baví psát a potom realizovat na jevišti, ale nebaví mě ta produkční práce. Kvůli tomu ty muzikály třeba ještě nejsou na světě, ale dojde na ně.

Když se teď zase vrátíme do aktuálního období, je něco, na co se v létě kromě pracovních akcí těšíte?

Jako každé léto má Ester kondiční kemp, který se koná v Řecku v takovém senzačním surfařském resortu, kde je dobrá termika, takže se tam skvěle jezdí. A to je moment, kdy jsme z celého roku tak jako vzácně a výjimečně celý měsíc dohromady. Na to se hrozně těším. Letos to budu mít trošku složitější v tom, že na pár víkendů poletím zahrát nějaké open air koncerty a zase se vrátím. Budu to mít tedy letos takové rozlítané, ale moc se těším.

Foto: se souhlasem Janka Ledeckého

Tagy:
2 Komentářů
  1. Romana Mlynářová 2 měsíci ago

    Janek Ledecký patří k oblíbeným interpertům

  2. Naděžda Křičenská 2 měsíci ago

    Mám ráda písničky Janka Ledeckého.

Napište komentář

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account