Když z úst lékaře zaslechnete diagnózu, která vám zasáhne do vaší ženskosti, do té, která je vidět, na kterou jste jako ženy pyšné, díky níž zažíváte mateřské propojení se svým dítětem, ale se kterou prožíváte také řadu pocitů studu a někdy i komplexů, začnete se na svá prsa dívat úplně jinak.
I když při této nemoci není oblečení to nejdůležitější a v hlavě se vám honí zcela jiné myšlenky, než co na sebe, oblékat se musíte. Nejste zamčená doma, to by vaší psychice moc nepomohlo, musíte se snažit normálně fungovat. Operace, kontroly, chemoterapie a následná léčba…, ale i setkání s rodinou, nákup, všední věci, díky kterým prostě musíte ven. Pro každou ženu je oblečení důležité, pro jednu více, pro jinou méně. Jedno máme společené, chceme vypadat a cítit se dobře. Cítit se jako ženy, kterým to sluší, věřit si a být sebevědomé. Když však je vám diagnostikována rakovina prsu, najednou se vše změní, a to i v oblasti oblékání. A nebo ne?
Vyzpovídaly jsme 4 ženy, které si rakovinou prsu prošly. Každá z nich v jiném věku a v různé míře onemocnění, ale i tak prožívaly podobné pocity a móda jim často pomohla cítít se stále krásnou ženou. Jaká úskalí řešily? Kde nakupovaly podprsenky? Zanevřely na módu?
Musely jste během nemoci změnit svůj styl oblékání? Změnit šatník? Rozloučit se s výstřihy a přiléhavými topy, nebo jste si zachovaly svůj styl i během nemoci a léčby, a vlastně i dnes?
Olga: Ne, vše zůstalo při starém. Svůj styl jsem si zachovala během nemoci i po ní.
Lenka: Vzhledem k tomu, že jsem podstoupila mastektomii prsu, musela jsem zapomenout na výstřihy, které jsem před nemocí nosila. Ideální jsou halenky a šaty ke krku, protože i malý výstřih při předklonu tento handicap odhalí.
Tereza : Šatník jsem určitě nezmenila, pořád mám své oblíbené topy a tílka, co ráda nosím, změnila jsem ho pouze během ozářek, jelikož jsem se musela chránit před sluníčkem.
Hanka: Módu jsem milovala před nemocí a této vášně jsem se nevzdala ani při mém onemocnění. Jen jsem omezila, a vlastně vyřadila vše obtažené a našla zalíbení v halenkách. Paradoxně jsem nakupovala i více oblečení, neboť jsem dost trpěla na návaly, a to se člověk převléká i pětkrát denně.
Jaké kousky oblečení se staly vašimi oblíbenými v době nemoci?
Olga: U mě rozhodně volnější trika a blůzy.
Lenka: Nosila jsem převážně šaty, které jsem se naučila nosit paradoxně až v době nemoci a k tomu sladěný šátek. Byla jsem bez vlasů, řas a obočí, zřejmě jsem se v šatech cítila, i přes to, prostě žensky.
Tereza : Nejoblíbenější kousek oblečení je pro mě pořád tílko a nebo top.
Hanka: Oblíbila jsem si tílka a košile. Košile, protože se dají rozepínat a nic jsem nemusela přetahovat přes hlavu, což vám po operaci moc nejde. Taky jsem propadla květinovým vzorům. Šaty jsem třeba vyřadila, až teď se k nim vracím.
Spodní prádlo je téma samo o sobě, zejména podprsenka. Kde jste hledala a našla ty správné? Kdo vám pomohl? Jaké jste si oblíbila?
Olga: Já tu svou pravou našla v Salonu LUDWIG – Amoena
Lenka: Mám malá prsa a jedna známá, která přišla o prsa obě, mi poradila nosit push – upku bez epitézy. Je to pohodlné, praktické a nikdo nic nepozná.
Tereza : Než jsem onemocněla, milovala jsem luxusní spodní prádlo, hlavně krajkové a nebo body, prostě něco co vás udělá večer sexy. Bohužel toho jsem se musela vzdát a místo toho jsem začala nosit sportovní podprsenky, nejsou sice sexy, ale jsou velmi pohodlné a hlavně nemají kostice, protože kostice už na sebe vzít nemohu. Sportovní podprsenky mi doporučila moje manažerka v práci, a bylo to skvělé doporučení a luxusní spodní prádlo mi vůbec už nechybí.
Hanka: Všechno bezešvé, žádné dráty, kostice a výplně. Skvělé jsou sportovní podprsenky, a i ty co mají variantu zapínání vpředu. Všechny podprsenky jsem bez problémů nakoupila v obchodech se spodním prádlem. Moje maminka ale o jedno prso přišla a tam už bylo potřeba speciální podprsenky s náhradou. Tu najdete ve specializovaných prodejnách už v nemocnici.
Šátek, nebo paruka? Co je lepší?
Olga: Netýkalo se mě, ale volila bych obojí.
Lenka: Každému sedí něco jiného. Já jsem rozhodně pro šátek. Léčbu jsem podstupovala na jaře a v létě, v paruce bych si připadala jako v beranici. Navíc už od začátku jsem se se svojí nemocí netajila, paruka mi přišla trochu jako podvod.
Tereza : Tohle jsem řešit nemusela, jelikož vzhledem k tomu, že můj nádor byl odhalený včas, a hlavně nebyl tolik agresivní, vyhla jsem se chemoterapii a léčba byla operace a pak ozařky a a nyní 5letá hormonální léčba injekcema a léky.
Hanka: Nosila jsem obojí. Ven paruku, ale v létě je v ní dost horko. Doma mezi svými jsem volila šátek. Ale jak jsem měla alespoň několika milimetrové vlasy, nosila jsem už jen své. Překvapilo mě, jak mi tak kraťounké vlasy sluší. Co se týče paruk, výběr je, ale je to také hodně o penězích. V nižších cenových relacích je výběr dost omezený, u dražších vám ušijou i na míru.
Může, podle vás, oblečení pomoci cítit se lépe právě v náročné době nemoci?
Olga: Ano, stoprocentně.
Lenka: Určitě, chodila jsem, v tomto období, nakupovat docela často. Pořídila jsem si troje šaty, dva páry bot, pět šátků, tři výrazné rtěnky a tak pět párů náušnic. Občas jsem šla na chemoterapie ,,vyparáděná” jako na rande. Člověk si musí v tomto období dělat malé radosti.
Tereza : Určitě ano, je hodne důležité, aby se i žena s rakovinou prsů cítila dobře a nevzdává se toho, co ráda nosí. Když si na sebe vezmu plavky nebo top, čistě jako příklad, nevadí mi, že jsou vidět jizvy na prsou od odebrání uzlin. Ale určitě je důležité, aby se žena cítila ve svém oblečení dobře.
Hanka: Určitě, mě to pomáhalo. Chodily jsme s dcerou hodně nakupovat a objevovaly pro mě nové možnosti. Každý „výlet na ozařování či kontrolu“ jsem se pěkně oblékla. Když jsem naklapala před ordinaci v podpatcích, kde kdo se otáčel za ženou, co se nenechala zdolat nemocí.
Foto: archiv Petra K; Shutterstock.com, Pinterest.com
