Kolik prostoru člověk potřebuje a měl by si nárokovat? Hluk měst je natolik tíživý, že nás vyhání zpět do přírody. A proto nikoho nepřekvapí ideál malých domků usazených v lese, z nichž vyzařuje klid, vůně dřeva a závan bezpečného dobrodružství. Malometrážní domky, které představuje kniha Tiny house, jsou ztělesněním hnutí, ze kterého vyrostl celý životní styl.

Původní myšlenka hnutí tiny house dnes už není tak citelná, vznikají spíš variace na toto téma, které mnohdy mohou působit až nepatřičně. Fenomén tiny house však má co nabídnout, a to nejen po stránce filozofické, ale také praktické. Únik do přírody, do útulného přístřešku se sice může zvrtnout v luxusní pobyt srovnatelný s hotelovým pokojem, vznikající technologie i postupy ale mohou poskytnout hledané odpovědi pro současný způsob výstavby.

„V blízké budoucnosti určitě nebudeme všichni bydlet v domcích o minimální ploše, ale trend dobře navržených a kvalitních minidomků jistě ovlivní nejenom malometrážní bytovou výstavbu ve městech, ale i výstavbu rodinných domů v příměstských oblastech a na venkově,“ otevírá knihu TINY HOUSE renomovaný designér a architekt Jiří Pelcl.

Foto: se souhlasem Hideandseek

Nezávislé bydlení v přírodě

Představy, sny a plány týkající se bydlení, se u každého z nás liší. Minimálně v posledních letech vnímáme vibrace a tendence směřující k idealizaci bydlení v přírodě, na malém prostoru a v obklopení zdánlivě nekonečné přírody. Co nás na takových představách přitahuje? Naučit se žít nezávisle na ostatních. Soběstačnost je výsadou těch, kteří ovládají moderní technologie: solární panely, baterie k uložení energie, filtry pro čištění vody.

Právě tyto dvě hlavní motivace vedou architekty a designéry k tomu, aby do svých portfolií zahrnuli úvahy o malometrážním a soběstačném bydlení. Přemýšlejí o chytrém využití prostoru, jeho propojení s exteriérem, ideálně hlubokým lesem, a ve finálním návrhu počítají s technologiemi pro vytvoření off-grid objektu.

Nezávislost na sítích se zdá jako jeden ze snů, který nepatří jen malé skupině nadšenců soběstačnosti. Pozadí probíhajících diskusí o energetické krizi těmto snům přidalo na naléhavosti. Ochrana klimatu jde s tímto směrem ruku v ruce, a také proto je tento trend opodstatněný, a tudíž také hodný následování.

Foto: se souhlasem Kebin

Komplexní čtenářský zážitek

Jak se zapsal covid do vnímání prostoru, ve kterém žijeme, a do věcí, kterými se obklopujeme? Co pro nás znamená minimalismus a jak tento princip aplikovat v bydlení? Je jednodušší zapojit kreativitu do vytváření si vlastních pravidel realizace malometrážního bydlení, nebo se držet vymezených pravidel? 

Kniha Tiny House nahlíží na téma malometrážního bydlení z různých úhlů pohledu. Nejedná se o ódu na minimalistické bydlení. Skrze rozhovory s realizátory jednotlivých domků, autory jejich designu i jejich provozovateli je téma předestřeno tak, aby si čtenář našel přístup, se kterým se sám ztotožňuje a zároveň poznal další dimenze pro diskusi.

Čím se od sebe odlišují jednotlivé tiny houses a jaké možnosti nabízí? S jakými úmysly vznikaly pod rukama svých autorů a jakým směrem povedou jejich inovace? Díky přehlednému katalogu domků si každý může udělat obrázek o současných možnostech malometrážního obydlí. 

Publikace Tiny House, kterou vydává Idealab, je uceleným přehledem českého i slovenského trhu a společným dílem redakce portálu Archizoom a jeho editorky Terezy Škoulové, zkušené grafičky Jany Vahalíkové a architekta Davida Dražila, který katalog domků sjednotil autorskými skicami.

Foto: se souhlasem Archizoom.cz

Tiny House jako životní styl

„Dřív se lidé narodili v nějakém prostředí a v něm zpravidla také zemřeli: ať už šlo o dům, vesnici či region. Dnes máme více možností a musíme se umět rozhodovat. V tom mohou architekti pomoct. Ale je třeba říct, že minimalismus není pro každého… Musím proto vědět, kdo jsem a jak chci svůj život žít,“ říká architekt a pedagog Michal Kohout.

„Dnešní generace se poučily životem svých rodičů. Ti za komunismu žili v relativním nedostatku a po revoluci měli pocit, že si musí všechno vynahradit. Pochopitelně ne všichni, ale mnozí si začali stavět paláce. Jejich děti to už vnímají jinak – alespoň tak mi to připadá. Šetrnost pro ně není nouze, ale životní styl,“ vypráví Zdena Zlatová, zakladatelka projektu Blokki.

„Mám zkušenost, že když přicházíš do kultivovaného prostředí, ono kultivuje tebe. K subtilním věcem a detailům lidi změní přístup,“ doplňuje svůj pohled na tematiku Lukáš Otevřel, autor několika projektů malometrážních domků.

Foto: se souhlasem Archizoom.cz

Edukací k udržitelnosti

„Když se bavíme o klimatické krizi, emisích CO2 a energetických ztrátách, tiny houses mi urbanisticky ani environmentálně nedávají smysl. Na rozdíl od bytu, který svými stěnami sousedí s dalšími bytovými jednotkami, vzájemně se izolují a zahřívají, tiny house je dům, který má všech pět fasád, včetně střechy, omývaných vnějším prostředí. Nároky na jeho výrobu, izolaci i následný provoz jsou ve srovnání s bytem výrazně méně udržitelné,“ zastává názor architekt a teoretik Osamu Okamura.

„V diskusi o tom, co je udržitelnější zástavba, naprosto souhlasím se stanoviskem, že je udržitelnější se akumulovat do měst, to je bez debat. Náš dům je tedy příkladem toho, jak to nedělat. Ale po technické stránce, pokud člověk náš dům vnímá jako laboratoř, jsme udělali obrovské množství práce, které tady nikdo moc nesupluje. V tom vidím přínos, a tak jsme celý projekt zamýšleli,“ zní slova Pavla Podruha, autora Českého soběstačného domu.

„Myslím, že existují v celé škále: některé jsou extrémně špatné a krajině neprospívají, jiné právě naopak. Je to ale těžké z hlediska návrhu: člověk musí věnovat extrémní péči okolnímu prostředí. Většina komerčních projektů prostředí spíš vysává, než aby mu něco přidávala,“ zamýšlí se nad fenoménem tiny house architekt Jan Tyrpekl, autor útulen v přírodě.

„Vztah ke krajině a přírodě se mnohem snáz získá prostřednictvím pozitivního zážitku: lidé si vzpomenou, že tam strávili moc hezký čas, dali si saunu, zmrzlinu z mrazáku, vychladili víno v ledničce, bylo jim příjemně a nic jim nechybělo – a přesto nebyli vůči okolí příliš nároční, co se týče spotřeby vody nebo energie. Díky tomu si snáz uvědomí, že tyto možnosti lze využívat a zakomponovat do běžného života,“ popisuje záměr ekologické edukace Vladimír Pešek z projektu hideandseek.

„Všímáme si, že lidé uvažují nad tím, za co utratí svoje peníze – ale otázku spotřeby energie už tolik neřeší,“ popisuje Soňa Pohlová, spoluzakladatelka slovenského futuristického projektu Ecocapsule.

Foto: se souhlasem Archizoom.cz, Zašívárna Polom, Kebin

Zdroj: Tiny house, Archizoom

Tagy:
9 Komentářů
  1. Běla Víznerová 10 měsíců ago

    Tiny House někde v přírodě, daleko do měst a od lidí, to by byl opravdový relax a ještě kdyby byl na kolečkách, tak to by byla ještě větší paráda. Ráda poznávám a cestuji, tak bych asi nevydržela na jednom místě :-).

  2. Petra Nav. 10 měsíců ago

    Tohle je můj sen 🙂 Krušné hory, Tiny house. mmmm krása

  3. Romana Mlynářová 10 měsíců ago

    Zajímavý článek.

  4. Jaroslava Korpášová 10 měsíců ago

    Prima alternativa různých chat a chalup….Syn byli s přítelkyní loni takto ubytovaní v rámci víkendu a moc se jim to líbilo.

  5. MartinaBěhalová 10 měsíců ago

    Tiny House by se mi moc líbil a k tomu zahrádka , to by bylo moc hezké.

  6. NelaVávrová 10 měsíců ago

    Něco na tom pravdy bude… s přítelem pocházíme oba z baraku a víme kolik je to práce…. takže dokud jsme v praze a mladsi tak jsme zvolili radeji male bydleni, protoze stejne travime cas mimo byt…

  7. Lenka Hudečková 10 měsíců ago

    Líbilo by se mi mít v přírodě i takové pidiubytování…

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account