Pokud milujete organizaci všeho druhu, pak už jste o těchto dvou ženách s největší pravděpodobností slyšeli. Lucie Kocman a Pavlína Štefanová rozjely projekt O domově a už třetím rokem pomáhají s organizací rodinám, které si s ní neví rady nebo na ni nemají čas. Zároveň stojí za projektem Královny pořádku, který natočily pro online televizní společnost. Milují design, umění a interiéry samozřejmě. Jakou nejlepší radu by vám pro vaše organizační začátky mohly dát? A do jakých kousků neváhají ve své domácnosti investovat ony samy? 

Holky, nedá mi to se na úvod nezeptat: máte doma dneska uklizeno? 

Lucie: Jsem ráda, že se ptáš až dnes. Včera tu byla paní na úklid, takže až na tu hromadu prádla, co musíme rozdistribuovat, je tu jak v klícce.

Pavlína: Zorganizováno máme průběžně pořád, ale uklizeno úplně čerstvě nemáme, celý víkend jsem byla pryč jen s dcerou, takže doma vládli 3 muži a ti tomu lesku moc nedají. Já však vnímám pojem „uklizeno“ spíše tak, že se všude neválí kupy věcí. Mokrý úklid dělám průběžně, nejrychlejší jsem, když má přijít návštěva. Větší očistu domova přenechávám každé dva týdny odbornici.

Vzpomenete si, kdy vznikla první myšlenka, že budete organizovat domácnosti? 

Lucie: Bylo to na pláži se sklenkou v ruce, kdy jsem řešila šatníky několika dam najednou a věděla jsem, že je to celé komplexnější. Po dovolené jsem zavolala Pavlíně, která v té době měla pěkně rozjetý projekt Home Stagingu (styling nemovitostí za účelem prodeje nebo pronájmu). Připadalo mi to pěkně propojené.

Pavlína: Lucie byla ze začátku dost tajemná, ale pak jsme se setkaly a do pár minut to bylo celé venku. V souvislosti s mým podnikáním mi to dávalo celé obrovský smysl. Název O domovē vznikl hned druhý den, od té doby je to jedna velká jízda a vůbec bych tenkrát nedokázala odhadnout, kam to celé povede. 

Lucie: Moc jsem si přála udělat audiovizuální verzi naší inspirace. Natáčet bez jakékoliv zkušenosti jsme začaly v podstatě obratem. Seriál Královny pořádku vznikal dost punkově za absolutního lockdownu.

Foto: se souhlasem Mall.tv

Předpokládám, že jste ale nejdřív začaly u sebe doma. Vrhly jste se na to najednou nebo postupně?

Lucie: Jak se to vezme. Vášní obou z nás jsou interiéry, nemovitosti a ty tak nějak ladíme dle našich možností k dokonalosti. Já jsem s každým dalším stěhováním, nebo jiným projektem, vychytávala chyby předešlého. Cílem byl logicky a logisticky fungující prostor, který je navíc i půvabný, aby nám v něm bylo dobře. Návštěvy pak komentovaly naše řešení a chtěly třeba poradit u nich doma. S O domovē se pak jednotlivé změny zintenzivnily.

Pavlína: Při Home Stagingu občas připravuji domovy k prodeji za plného provozu dané rodiny, takže jsem už trochu tušila, že lidé mají často mnohem více věcí, než je zdrávo. Naše rodina hodně cestuje a využíváme programu výměny domovů, proto věci musí mít své jasné místo, aby se v nich rychle zorientoval někdo jiný. Nikdy jsme přehlceni nebyli, ale samozřejmě od začátku našeho projektu prošla moje domácnost velkými změnami. Zařadila jsem do běžného života spoustu skvělých vychytávek a organizérů. Celý proces však vždy začíná tříděním a vyřazením zbytečných věcí, uměním je pustit a s tím jsem nikdy problém neměla.

Co všechno vlastně zahrnuje to, když si vás objednám na organizaci svého domova? Co konkrétně všechno obnáší vaše práce?

Pavlína: Záleží, zda si objednáš službu zútulňovací (mám to doma relativně zorganizované, potřebuji pomoci s celkovým laděním, nechci udělat chybu), nebo organizační (všechno na mě doma padá, všude jsou nějaké věci a já nevím kde začít), nebo optimalizační (řeším nový prostor a chci správně nahvrhnout úložné prostory s ohledem na domácí logistiku).

Lucie: Pak už je postup relativně podobný: Zavoláme si, zjistíme potřebu, poprosíme o krátké video nebo fotku. Na základě získaných informací odhadneme délku organizace, domluvíme si termín návštěvy a nakoupíme organizéry apod. Po schválení rozpočtu se jde na to.

Pavlína: Společně s klientem hned na začátku setkání odkrýváme záludnosti a problémy daného prostoru. Nakonec třeba začneme někde v úplně jiné místnosti. Někdy dlouho mluvíme a plánujeme, jindy rovnou stěhujeme. Každá návštěva je odlišná, vždy však začíná zjištěním potřeb celé rodiny, aby samotné řešení bylo přizpůsobené na míru.

Takže se nejedná o klasický úklid, ale o systém, který slibuje zbavit život chaosu. Jak dlouho vám organizace a třídění zabere u jednoho klienta?

Lucie: V případě, že si klient neví rady se správným výběrem doplňků, pak většinou stačí jedna 3h konzultace. Na místě vymyslíme případné přesuny nábytku, třeba otočíme jídelní stůl. Obecně si odsouhlasíme, jak prostor doplnit, v jakém stylu. Snažíme se nacítit preference klienta a nenutit mu vlastní názor. Někdy je potřeba kompromis, třeba kvůli místu. Následuje asi 3-4 hodiny hledání vhodných produktů. Posléze, cca do týdne, zpracujeme seznam vhodných doplňků, tzv. moodboard a ještě vše s klientem společně probereme.

Pavlína: U klasických organizací se dá říci, že jedna místnost zabere jeden organizační den. Máme klienty, kde jsme byly třeba i 10krát, i ve sklepě.

Jakou nejlepší radu bych od vás pro svoje organizační začátky mohla dostat?

Lucie: Začni s nějakým malým prostorem. Ať už je to skříňka pod umyvadlem, zásuvka v koupelně, místo, kde máš vitamíny. Vyber cokoliv, kam chodíš často. Porozhlédni se, co lze využít, případně dokup nějaké pomocníky. Uvidíš, jak ti i taková drobnost vykouzlí úsměv a dodá motivaci k větším soustům.

Pavlína: Obecně radíme nezačínat s velkými věcmi typu šatník nebo kuchyň. Tam se můžeš rychle utopit a ztratit světlo na konci tunelu. Na organizaci je potřeba čas a klid. Hodně pomáhá se spojit s kamarádkou a organizovat společně, jednou u mě jednou u tebe. Nebo si zavolat na pomoc nás.

Hodně se v posledních letech mluví o KonMari metodě slavné japonské milovnice pořádku Marie Kondo. Ta učí své klienty minimalismu. Jdete i vy tímto směrem?

Lucie:  Pověstný japonský minimalismus byl na úplném zrodu mojí vášně k organizaci. V době, kdy Marie Kondo, ještě tahala kačera. To myslím samozřejmě s obrovskou nadsázkou. Ve svých 15 letech jsem díky výměnnému pobytu žila půl roku s Japonkou Ayakou v jednom dětském pokojíčku, v 3 pokojovém bytě. Přijela s velkým množstvím věcí a já jí dala k dispozici jednu část společné skříně a zásuvku. Dva dny třídila svých několik zavazadel, nejedla a spala vkleče. Se zatajeným dechem jsme ji několik hodin sledovali, pak jen nevěřícně kontrolovali, zda žije. Vše vysypala na hromadu větší než ona sama a každou jednotlivou věc vzala do ruky. Koukala, něco mumlala a skládala je pečlivým systémem vertikálně za sebe, aby maximálně využila titěrného prostoru. Vše pečlivě vytřídila, zbylé pak nabídla mně, zkusila tomu najít jiný účel, nebo vyhodila. Využívala krabiček a boxíků. Spoustu z jejich technik využíváme celá rodina dodnes. Třeba do trojúhelníčků poskládané tašky, srolovaná trika nebo kalhoty. Takže ano, Marie Kondo je nám v některých ohledech inspirací.

Pavlína: Její směr ale není využitelný pro všechny české domácnosti. Vycházíme jako národ z jiné historie, mnoho lidí například zažilo velkou chudobu a je pro ně těžké jen tak poděkovat a věc z domova odstranit. Využíváme také manažerské či logistické postupy, využíváme time managementu, inspirujeme se v architektuře či Feng shuei.

Máte někdy na něco rozdílné názory nebo se vzácně ve všech pracovních věcech shodnete?

Lucie: Každá jsme zcela přirozeně úplně jiná a máme odlišný vkus i názor na mnoho věcí. Ale v tom je spolupráce zajímavější a barevnější. Tým je velká deviza a obě umíme uznat, když je nápad té druhé lepší, diskutujeme. Vzájemně se inspirujeme a učíme se od sebe.

Pavlína: Lucie raději řeší barvy, detaily, umí krásně jakýkoli celek doladit. Já se vyžívám v samotném systému. Ráda nastavuji věcem řád, a to i uvnitř skříní. Celkově se zkrátka doplňujeme a řekla bych, že jsme se snad ještě ani nepohádaly. Komunikujeme spolu konstruktivně, není čas ztrácet čas. Skvělé je, že když jedna už nemůže, ta druhá ji podrží. Někdy doslova. Jsou prostě dny, kdy je všechno špatně a ty máme naštěstí každá jindy.

Můžete prozradit 3 postupy/tipy, které jsou základem organizované domácnosti?

  1. Pravidelně třídit – život a potřeby se dynamicky mění, a ne každá životní etapa potřebuje vše z té předešlé, proto je potřeba vše pravidelně třídit, třeba 2x do roka se změnou sezóny.
  2. Dávat věci do logických celků – zkuste v domácnosti umístit stejné či související předměty k sobě. Ať už to jsou knihy, čistící prostředky nebo oblečení, vždy by měly být uloženy společně.
  3. Najděte věcem pevné místo uvnitř úložného prostoru, jen tak budete moci zorganizovat klidně celý byt během 5 min, když vás přepadne nečekaná návštěva.

Do jakých kousků neváháte ve své domácnosti investovat vy samy?

Lucie: U mě jsou to rozhodně materiály, raději počkám a koupím si vybavení s trvalou hodnotou. Dřevěná podlaha, nábytek ve dřevě raději než v laminu. Textilie, které vás přežijí, neutrální barvy. Domov je naše největší investice, naštěstí to tak máme s manželem oba.

Pavlína: Já se v tomto učím od Lucie. Dřív jsem to tolik neřešila, ale měním to celkem úspěšně. S odstupem času mi přijde smutné, kolik financí za život člověk zaplatí za věci, které vydrží tak málo. Ve výsledku se to strašně prodraží.

Zaměřme se teď na ložnici. Co v ní rozhodně nemít? A co je naopak základem?

Lucie: Ložnice je prostor, ve kterém trávíme třetinu života, čerpáme energii, milujeme se, diskutujeme, i stůněme, a proto by měl mít ze všech prostor v domácnosti jednu z největších priorit. Základem je kvalitní postel, peřiny a povlečení, které je s vámi v kontaktu nejvíce. Přírodní materiály zde oceníte nejvíce ze všeho, a to doslova na vlastní kůži.

Pavlína: Obě jsme v posledním roce vyměnily postele za skandinávský systém spaní a pokrývky máme z kvalitního peří namísto dutého vlákna. Třešinkou na dortu pak bylo dokonalé povlečení, se kterým jsme se seznámily díky naší práci. Hledaly jsme i pro sebe, i pro naše klienty něco výjimečně příjemného a našly jsme Marieli. S majitelkou Terezií to doslova byla láska na první pohled, a nakonec jsme pro Marieli navrhly a zrealizovaly stánek na veletrh, který vyhrál cenu za design. Povlečení jsme podrobily zátěžovým testům našich rodin a uspělo. Svlékáme ho jen na nutnou dobu praní a sušení, jiné už nemáme.

Lucie: A co v ložnici nemít? Místnost by měla být jen o samotném místě pro spaní a adekvátním osvětlení. Nic jiného tam nepatří. Takže fotky dětí, ani jiných rodinných příslušníků či přátel, i když je milujeme nade vše.  Ložnice by měla hrát primárně pro partnery. Odpusťte si suché květiny. I když vaše svatební kytice byla úchvatná, tak v suchém stavu přináší do prostoru energii smrti.

Pavlína: …a taky hodně prachu. Dopřejte si živou rostlinu, pozor ale na špičaté listy nebo ostny, dobře také kontrolujte, aby substrát nezahníval. Promyslete, co dáváte pod postel, měla by dýchat, a to i zespodu. Spoustu tipů jsme shrnuly našem seriálu Královny pořádku, v díle s ložnicí.

Co je pro vás osobně nejdůležitější pro kvalitní spánek a harmonickou ložnici?

Lucie: Když to vezmu z pohledu organizace, je to zbavení se vizuálního smogu. Ložnice by měla sloužit primárně ke spánku a partnerství. Je to intimní prostor a podle toho je třeba k němu přistupovat. Přístup k posteli by měl být pro oba stejný. Párovost věcí, lampiček, nočních stolků, dekorací, působí na naše podvědomí a nastoluje rovnost mezi lidmi. Pokud partnera nemáte, tak tím, že mu vytvoříte pomyslné místo (máte povlečené dvě peřiny, a spíte na jedné straně postele), můžete ho do života podvědomě „přivolat“. Povlékejte vždy stejné povlečení a nebojte se bílé, ta dodá ložnici čistotu a svěžest. A věřte, že z bílé se ráno lehčeji vstává.

Foto: se souhlasem Lucie Kocman

Jaká platí pravidla na dokonale zorganizovanou kuchyň?

Pavlína: Méně je více zde platí dvojnásob. Ponechte si jen to, co opravdu používáte. Pomozte si organizéry, otočný tác je do kuchyně v podstatě povinnost, pomůže vám v hlubší polici i v ledničce. Využívejte dózy, které efektivně vyplní prostor, a ve výsledku ušetříte tím, že se vám do potravin nepustí armáda hmyzu. V kuchyni je potřeba zvážit logistiku, každý může potřebovat něco trochu jiného, ale cílem vždy je udělat co nejméně kroků.

Foto: se souhlasem Pavlíny Štefanové

Lucie: Dejte si pozor na nekompatibilní nádobí. Chápeme vášeň ve sbírání hrnečků, mám to podobně se slunečními brýlemi, ale pokud bojujete s prostorem, volte celistvou sadu nádobí, která lze mnohem lépe stohovat a ušetříte více místa. Navíc se snadněji vměstná do myčky.

Jak vlastně nejraději odpočíváte?

Pavlína: Sama nejčastěji sportem nebo v sauně, občas se do něčeho začtu nebo hrajeme deskové hry s dětmi, aktuálně frčí Karak a Dixit. Dokonale si odpočinu na naší chalupě, ve srovnání s Prahou je tam takový zvláštní klid a pohoda. Hlídáme si také společný čas jen s manželem, divadlo, opera nebo jen večeře. Jezdíme i pravidelně na prodloužené víkendy, kdy teprve dochází na dlouhodobější plány nebo celkově budoucnost. V normálním provozu není vůbec čas.

Lucie: Já se odpočívat učím, pověstný worklife balanc zvládá Pavlí daleko lépe než já a hodně mě inspiruje. Abych dokázala odpočívat musí mě něco paralyzovat, jinak pořád něco dělám, plánuji a vymýšlím. Nejraději se nechávám opečovat třeba na masáži nebo kosmetice a v mém věku si řekněme, že už je to i potřeba. Moc ráda chodím do Envy kliniky, kde jsme se zaměřili na kvalitu pleti. Tu inspiraci mám od tebe Luci, to je můj momentálně největší relax.

Máte nějaké životní motto?

Pavlína: Snažím se pracovat s vděčností a laskavostí. Jak ve směru k sobě, tak k ostatním. Je to spíš odrazem toho, že jsem si začala uvědomovat relativitu života a dar zdravé rodiny. Asi na mě leze krize středního věku nebo co. S životním mottem se však vracím k organizaci. Tuto myšlenku mám od své babičky a zanechala na mě celoživotní stopu: „Kolik věcí máš, tolikrát jsi jejich otrokem“. O věci i vztahy, které máme, musíme neustále pečovat, proto je mnohem lepší jich mít méně, ale o to kvalitnější.

Lucie: Pája to řekla tak nádherně, že já vůbec nemám co dodat. Snad jen, že to, jak vypadá váš domov, je odrazem toho, jak se cítíte. A někdy malé přeuspořádaní a zbavení se nepotřebného může pomoci vaší psychice a také vztahům v rodině. Protože život je a bude o domovē.

Foto: se souhlasem Lucie Kocman a Pavlíny Štefanové, Mall.tv

Zdroj: autorský text Lucie Kocman a Pavlíny Štefanové

Autorka: Lucie Janotová

Tagy:
6 Komentářů
  1. MarcelaKapounová 1 rokem ago

    Vše si uspořádám podle sebe, podle možností.

  2. Michaela Spalovská 1 rokem ago

    Moc hezký a inspirativní článek.

  3. Pěkný příspěvek, no je fakt, že někdy by se nějaká uklízečka i hodila, ale asi by mi vadilo, že by se mi po bytě “motala” nějaká cizí osoba, sahala na naše věci….Takže uklízíme si s mužem sami, jak to jde, tak to jde..Je fakt, že se snažím opravdu si byt nezanášet věcmi.

  4. Romana Mlynářová 1 rokem ago

    Ispirativní článek.

  5. Lenka Hudečková 1 rokem ago

    Paráda, i já mám někdy období, kdy bych si ráda někoho pozvala na úklid. Jako zrovna nyní, byli jsme 9 dní pryč, stěhovat tatínka, takže ON uklizeno má, ale u nás doma je to jako po boji. Navíc jsem se vrátila nemocná…
    Jste šikovná děvčata 🙂

  6. NelaVávrová 1 rokem ago

    Krásné rady, pěkně vysvětleno, děvčatům držím palce. Odbivuji, že dělají co mají rády. Bohužel já bych tuhle službu nevyužila. Nejraději si vše udělám sama… Nejsem ani zastánce platit si doma za uklizečku, chůvu…Raději mít nepořádek a chaos pár dní, ale pak se na to vrhu a udělám si to pro podle sebe a tím se taky relaxuji…

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account