Proč příroda léčí? Tohle jste nevěděli

Na počátku byl krok… No dobře, asi kuře (nebo slepice?). Ale o tomhle článek není 🙂

Nepamatuji si, v kolika měsících jsem začala chodit. Ale vím, že chůze v přírodě je pro mne drogou. Pokud jí mám dostatek, jsem milá a oplývám dobrou náladou. Zásadní problém nastává tehdy, pokud jsem strom viděla akorát z tramvaje před týdnem a v lese byla před měsícem. To už na mne padá depka. V přírodě načerpám energii na další dny. Je pro mne studnou poznání a radosti. Miluji chození v lese po mechu, objímání stromů, sbírání květin…

Jako malá jsem snila o tom, že budu lesní vílou.

Tou hubenou, vysokou! Blonďatou! Na sobě šaty z hedvábí, na hlavě květinový věnec a dotýkat země se budu jen lehce, konečky prstů. Budu umět nádherně zpívat a při svitu měsíce budou vlci obdivně výt.

Narovinu… zbyly mi ty věnce. A procházky. Ale já tu realitu stejně miluji více než své dětské sny.

 

Co z toho chození vlastně mám? Pamatuji si, že jako dítě jsem milovala chodit na “zakázaná” dobrodružná místa. Příroda kolem hluboké řeky, městský park a nebo hřiště Ráj uprostřed vojenského objektu. V Žatci, mém rodném městě, jsem toulky přírodou zbožňovala. Moje máma to však ráda, kvůli mému bezpečí, neměla… to mne ale nezastavilo a chodila jsem na ta místa dál (promiň, mami). Vždy jsem si představovala, že jsem jako Robinson Crusoe. A v té přírodě číhalo tooolik dobrodužství! Fantazie mi jela na plné obrátky. Příroda pro mne byla nejlepším hřištěm na hraní. Vydržela jsem si v ní hrát hodiny a hodiny.

Pak jsem dospěla. (Jak to tak v životě bývá… )

Nyní přírodu vyhledávám z jiných důvodů. Čas strávený v ní mi přináší mnohé benefity. A nejraději se toulám na dlouhých cestách.

 

Nazuj boty a nadechni se Procházka v přírodě má prokazatelný vliv na psychické i fyzické zdraví člověka. Z přírody jsme vzešli, patříme do ní. Možná, že za tisíc let už nebudeme mít potřebu se do hlubin zeleně vydat – ale teď je pro náš život nepostradatelná. Několik minut denně strávených v přírodě se podepíše na naší psychice i imunitě. Chůzí si protáhneme svaly a dýcháním okysličíme tělo. Snížíme si tak míru únavy i stresu. Odměnou nám je skvělá nálada a větší pocit štěstí. Příroda je prostě lékem na všechno.  

Pár tipů pro nevšední procházku – čím příroda léčí Až se příště rozhodnete vyjít ven, do přírody, vyzkoušejte nové věci. Píšu vám tu pár tipů, které ráda dělám já:

Dejte stromům objetí (ať už na spojení s přírodou věříte či ne – zastavit se v čase, zavřít oči a jen tak obejmout strom vám vylepší psychiku stoprocentně). Kreslete (vemte si s sebou blok a tužku, najděte si vhodné místo a nechte ruku čmárat – a nikomu to pak neukazujte, abyste neměli potřebu se hodnotit). Natrhejte si netradiční květinu. (Nemusí být zrovna léto, abyste si domů přinesli do vázy nádheru. Stačí trochu probudit fantazii – i variace různých listů a plodů vykouzlí parádní ozdobu do vázy.) Sbírejte bylinky (a pak si z nich uvařte doma čaj či vyrobte sirup – parádní věc, jak nakopnout nebo podpořit imunitu). Upleťte si věnec (pokud je léto a nebo umíte plést z větviček, což já neovládám). Vědomě dýchejte. (A to doslova. Sedněte si nebo stůjte a pozorujte svůj dech. Zkuste jej prohloubit. Prodlužte nádech i výdech. Alespoň desetkrát. Schválně, jak se pak budete cítit?)

A jaké věci děláte při procházce vy? Dejte mi vědět do komentářů.   S láskou, Lucie.