190

V České republicemáme velké štěstí na zdravotně nezávadnou pitnou vodu z kohoutku prakticky ve všech částech země. Jednotlivé zdroje pitné vody se svým složením samozřejmě mírně odlišují, což má za následek rozdílnou chuť v jednotlivých částech České republiky.

Kohoutková voda proto může tvořit základ pitného režimu, který by měl činit asi 30–45 ml na každý kilogram hmotnosti. Tuto vodu je možné doplnit o menší množství ředěných ovocných či zeleninových šťáv nebo minerálních vod s nižším obsahem sodíku.

 

bing.com

Chuť kohoutkové vody lze upravit filtračními konvicemi, které snižují množství sloučenin chloru ve vodě, čímž tvoří vodu chuťově neutrálnější. Pokud nám však voda z kohoutku chutná, není potřeba ji dále jakkoliv upravovat.

Pitná voda ve skutečnosti obsahuje ještě mnoho dalších chemických látek, ze kterých se často jmenují dvě skupiny látek:

 

    Pesticidy – stopa zemědělské produkce. Ukládají se v těle zpravidla na několik týdnů a uvažuje se o jejich negativním vlivu na hormonální činnost.

    Estrogeny – ty se do vod dostávají ze steroidních léků, podstatnou část ovšem také vylučují ženy (zvlášť během těhotenství).    

    Na většinu z těchto látek opravdu v pitné vodě narazíme, ovšem ani v tomto případě není třeba panikařit. Běžné množství těchto látek ve vodě je často tak malé, že na zdraví člověka pravděpodobně nemá žádný negativní vliv, a to i přesto, že oficiální limity pro jejich výskyt v pitné vodě nejsou stanoveny.

    Tak například estrogeny: odhaduje se, že ženy v celé Praze vyloučí každý den dohromady asi 2,1 g estrogenů do odpadních vod. Z toho důvodu vtéká do čističky na Císařském ostrově v Praze odpadní voda s koncentrací asi 466 ng estrogenů na litr vody. Tato voda je dále čištěna a následně vypuštěna do Vltavy, kde se zředí, a tak ve Vltavě najdeme již množství v řádech jednotek nanogramů estrogenů na litr vody.

    S ohledem na to, že hladina estrogenů v krvi u ženy v produktivním věku je asi 200 ng/l, je tato koncentrace ve Vltavě zhruba stokrát nižší. A pokud se zaměříme na zdroje kohoutkové pitné vody (Želivka, Káraný), zjistíme, že estrogeny se v nich již prakticky nevyskytují.

    Z pitné kohoutkové vody tak není třeba mít strach – v České republice je situace taková, že se těchto látek ve vodovodních řádech vyskytuje prakticky zanedbatelné množství. A ačkoliv mezi lidmi existují dohady o jejich negativním vlivu na lidské zdraví, u člověka prozatím nejsou důkazy o jejich škodlivosti při příjmu v takto nízkých dávkách.

    Ačkoliv nám prozatím chybí kvalitní srovnání, dá se předpokládat, že obsah estrogenů a pesticidů bude ve vodách z horských pramenů nižší. Ovšem to neznamená, že je balená voda sama o sobě sázka na zdraví. Z plastových obalů PET se totiž do vody mohou uvolňovat ftaláty, které jsou dalším zdrojem látek s potenciálním negativním účinkem na hormonální regulaci.

    Pokud nám na kohoutkové vodě vadí zejména chuť (způsobena především chloridy a sloučeninami chloru), je možné použít filtrační konvice se zabudovaným iontoměničem. Tím můžeme docílit příjemnější chuti a dále snížení celkové tvrdosti vody, která je způsobena nejčastěji vysokým obsahem oxidů vápníku a hořčíku.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account