Vážené a milé ženy, srdečně vás zdravím v poslední říjnový den. Již jsem se tu párkrát zmínila o tom, že jsem mimo poezie psala i písňové texty, a také jsem vám jich už několik poslala. Dnes mám pro vás tedy podzimní báseň o mých cestách za kapelou… Žili asi hodinu za Prahou a já jako správný Pražák jsem byla logicky vždy uchvácena jejich přírodním vesnickým životem, zpěvem ptáků, domácími vajíčky i jablky na stromě před oknem.

Báseň vznikla ke konci 80. let asi rok před revolucí a pro ty mladší z vás jen doplním, že já jsem v té době televizi s dálkovým ovládáním doma ještě neměla.:) Mějte se krásně a opatrujte se. Vaše Holubička Zuzka

 

 

 

2100

 

Tak zase jednou

probuzena opravdovým kohoutem

s rukama podrápanýma

od živého kotěte

ale s duší bez mráčku

vstávám do mlhavého rána

s vůní dřeva

spadaného listí

a domácího chleba

abys mi to všechno zkazil

barevnou televizí

s dálkovým ovládáním…

 

                                       (V Dubenci, podzim 1988)

 

0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account