Najednou jsme uviděly hlouček žen. Čtyři generace žen (sousedka se svoji dcerou, matkou a babičkou) soustředěně stavěly na sluníčku sněhuláky, každá svého.
Zastavily jsme s kočárkem, pozdravily jsem se s nimi a já jsem se těch žen zeptala: Když byste si mohly vysnít svého ideálního prince – muže a mohly jste si ho “z ideálních vlastností” uplácat jako sněhuláka…Jaký by měl být?
Sedmiletá žena: “chtěla bych prince, za muže prince, aby byl krásný, hodný, měl mě rád a měl velký zámek a pořád mě nosil na rukou a pořád mi říkal, jak jsem krásná. Jiného si nevezmu…A musí být krásný pořád…Dále by neměl mít místo nosu mrkev a neměl by mít nikdy rýmu a měl by mít doma všechny čísla Čtyřlístku. Měl by mít velkou postavu, čokoládově hnědé vlasy a čokoládové oči a měl by vonět…”
Třicetisedmiletá žena: “Chtěla bych muže, který by byl hodný, měl mě rád, měl smysl pro humor, muže s potencí a s potenciálem – aby uměl vydělat nějaké peníze a uměl mi udělat ještě jedno dítě, jinak už to nestihnu, tikají mi totiž biologické hodiny…”
Sedmiletá: “A kde ty hodiny máš a proč tikají biologicky? Tak si pořiď mobil s normálním časem, anebo víš co? Tak si uplácej sněhulákového pána, který bude vždycky  vědět, kolik je hodin…”
Šedesátiletá žena: “Chtěla jsem chlapa se smyslem pro humor, chlapa, o kterého bych se mohla opřít, teď jsem ráda, co mám, zvyknete si na všechno, všude je něco…a ten můj není tak špatný..Když vidím, co mají jiné ženské, říkám si, že mám vlastně štěstí, ten můj není alkoholik, není gambler, tak co a jednou za týden se i osprchuje a pořád se spolu smějeme, pořád nás baví svět…dá se to v pohodě vydržet…a když mate fantazii…:-)”
Osumdesátiletá žena: “chtěla a potřebovala jsem chlapa, co se umí postavit k pluhu, obstojí na poli, bude mít dost síly, aby postavil barák a nebude mě bít. Vždycky, když ženské moc vymýšlejí a jsou náročné, říkám jim, nevymýšlejte a buďte rády, že vás nebije… Ten můj nebyl vůbec dokonalý, našla bych aji lepšího, no ale byli jsme spolu šedesát roků, měli jsme spolu čtyři děti a osm vnuků a loni si klidně umřel a mě tu klidně nechal…Teď bych mu odpustila všechno…Kdybych si TEĎ mohla vybrat, jakého chlapa bych chtěla a mohla bych si ho uplácat z “ideálních” vlastností, jako sněhuláka…stačilo by mi jediné, abych měla toho svého, co mi umřel…stačilo by mi JEN, aby byl ŽIVÝ a abych mu stačila říct, že ho miluju, já mu to nikdy pořádně neřekla, …jen kdyby byl živý…”
………………
Pak jsme se se skupinkou žen rozloučily a s kamarádkou pokračovaly v cestě kolem jezera.
Kamarádka dlouho mlčela a najednou řekla:” To bylo jako terapie…Vždyť ten můj muž je vlastně perfektní, je to otec mých dětí, byl to on, kdo mě držel u všech tří porodů za ruku, byl to on, kdo mi, i když jsem přibrala, vyznával lásku, byl to on, kdo překousnul to, že neumím vařit a že se mi moc nechce péct, byl to on, kdo se vždycky přizpůsobil s výběrem dovolené a jel se mnou k moři, přestože on moře a horko vůbec nemusí, byl to on, kdo si přivstal, aby mi dneska ráno od garáže rychle odházel sníh, abych stihla odjet do práce…”
A pak se rychle rozloučila a spěchala domů za svým mužem…
……………….
Takže, milé ženy,  tímto doporučuji pro nadcházející zimní období SNĚHOVOU TERAPII, a sice: Doporučuji všem těm ženám, které sní o ideálním muži, protože s tím svým nejsou zrovna aktuálně spokojené, aby si uplácaly sněhuláka, do kterého zaplácnou všechny “hřííšné myšlééénky”, daly si svařák, nebo raději dva, vrátily se pak na jezero a klackem do sněhu napsaly 3 věci, pro které stojí za to milovat toho svého muže. A pokud dají aspoň ty 3 body dohromady, aby spěchaly za tím svým mužem hned domů, aby mu to stačily všechno říct…
Muži, narozdíl od sněhuláků, naštěstí hned tak neroztají a když, tak jen pod vaším zamilovaným pohledem..:-)
“Hezké silné vztahy a samou něhu
a hóódně lásky, jako bude sněhu…
posílí nás to, co nás nezabije,
ať splní svůj účel sněhová terapie…:-)” Kačka(psáno i pro iDnes+OnaDnes)

Zdroj foto:Pixabay.com