Jsem jako motýl, kterému polámali křídla, aby nemohl létat,
Pláču, křičím a trhám si vlasy zoufalstvím.
Nic z toho jsem ti ale nikdy neřekla,
a nikdy neřeknu.
Nedovolím aby se tě dotkla má bolest.
Je to už dlouho, možná až moc.
Možná to bylo příliš krásné, než aby to mělo dlouhé trvání.
Nevím co jsem čekala ale vím co přišlo.
Miluji tě a ty to víš.
To že to dělám kvůli tobě, se nedozvíš.
Byl jsi můj svět, já ale nikdy nebyla součástí toho tvého.
Každý tvůj úsměv mi způsoboval bolest, přesto jsem z něj žila.
To jak si vyslovil mé jméno, nejkrásnější zvuk co jsem slyšela.
Už nikdy ho takto nevyslovíš.
Už nikdy se nedotknu tvých vlasů tak jako tehdy a nikdy neuslyším tlukot tvého srdce.
Kéžby bilo pro mě.
Jsou lidé, kteří k sobě patří od prvního momentu.
Jsou lidé, kteří se od první momentu nemůžou vystát.
A pak jsme my dva. Naprosto odlišní, s naprosto odlišnými emocemi.
Jsi jediný koho jsem kdy milovala.
Navždy budeš právě ty, mým důvodem proč.
Nikdy jsem toto necítila, nikdy to už k nikomu cítit nechci.
Je to příliš silný cit, takový nedokážu snést.
Dala bych ti svůj život, dám ti svůj život.
Miluji tě, vím že víš.
Nevíš, že tě nechám samotného žít.
Miluji tě, vím že ti beze mě bude líp.
Ano lásko, odcházím…
Z lásky dám ti svobodu.
A sobě věčné vězení.
