Hledala jsem řeku, ve které by tekl čas.

Hledala jsem čas, to neuchopitelné kolem nás.

Co kape, proudí, leje, valí se jako oblaka, co se vznáší jako pára i padá jako déšť, co pění jako mlha i praská jako bublina. Živí se tmou i světlem. Je sluncem, které chrání den, hvězdou i měsícem, které panují noci. Celou oblohou, co se nad námi klene. Bání zbarvenou přísliby a nápady a přáními, bání, co neprozradí žádné tajemství, jen pomrkne.

Meč Damoklův. I nadějná vyhlídka.

Hledala jsem tu správnou chvíli.

Hledala jsem něco, co jsem vždy měla, jen o tom kdysi nevěděla.

Hledala jsem řeku, do které bych se ponořila, v níž bych plula, v níž bych se ukryla.

Řeku, ve které se slévá čas, minulost protéká do přítomnosti a přítomnost se řine do budoucnosti.

Řeku, co nejde zastavit slibem, prosbou, mlčením. Stejně jako přítomnost, v níž bychom měli být přítomni, ukotveni pulzujícím tělem i těkající myslí. Přítomnost stojatou, a přesto stále plující. Přítomnost, co vypne nevhodné myšlenky. Přítomnost, co zamrzne, i se roztéká kupředu.

Hledala jsem řeku.

A našla moře.

I oceán.

AKM

Tagy:
8 Komentářů
  1. Pěkné, zajímavé.:)

  2. Lenka Hudečková 2 roky ago

    Pěkné, díky 🙂

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account