Miluju květiny. Jsou krásné, většinou krásně voní a umí mlčet. Květiny a ženy k sobě neodmyslitelně patří. Doplňují sebe, společně zkrášlují své okolí a jedna bez druhé je taková ne-úplná. Společně dokáží zdobit dvojnásob a navzájem se prostě potřebují. Žena a květina.
Škoda jen, že mužům tenhle fakt často nedochází (samozřejmě ne všem!).
Většinu květin, kterou jsem za celý svůj dosavadní život dostala, mi věnovala žena. A nebo jsem si je koupila sama. A pak je vložila do vázy, dala jim vodu, vázu postavila na jídelní stůl a na hloupé otázky, kdo mi tu kytici květin dal, mlčela. Jako květina. ????
Muži by měli o ženu pečovat jako o květinu. Pokud jí nebudou věnovat svůj čas, nebudou se o ni starat, zalévat ji a vnímat, zvadne. Naopak když jí věnují vše co potřebuje, květina mu to stokrát a ráda oplatí. Odmění se krásnými květy, láskou a nežností, zpříjemní domov. Vytvoří harmonii. Bavíme se ještě o květině, nebo už o ženě? 🙂
Cítíte to souznění? Květina – žena. Potřebují živou vodu, impuls života, lásky, porozumění, sdílení. Žena – květina.
Dodatek: Dokážu říci jméno každého muže, který mi kdy dal květinu. A to mám normálně fakt blbou paměť. 🙂
||Blog
