Udržet si svou vnitřní rovnováhu v dnešním světě, je pro naše životní úspěchy a radost ze života sakra důležité. Čím stabilněji budeme ve svém středu, tím lépe ustojíme případná tsunami v našem životě.
Pojďme se inspirovat našimi dětmi. Děti umějí přirozeně dobíjet své baterky svou radostí ze života, otevřenou myslí a volně proudící energií. Žijí v souladu se sebou, a tím i se životem a druhými. Nenechávají se obírat o svou psychickou a fyzickou energii druhými lidmi, neblokují svou mysl špatnými myšlenkovými vzorci a regenerují své tělo i mysl kdykoliv to potřebují. Beze strachu a výčitek, že si nezaslouží. Než je to naučíme my, dospělí, kteří únavou a vyčerpáním padáme “na hubu.”

Jakmile dospějeme, automaticky se od nás očekává, že se o sebe začneme starat sami. Mnozí rodiče vyprovázejí svého potomka v dospělosti ze dveří s úlevou, naprostým vyčerpáním a větou: „Jsi dospělej, tak se o sebe starej sám!“
Ale ukázali jsme svým dětem, co to vlastně znamená starat se sám o sebe? Ano, zcela určitě jsme jim poskytli vzdělání a naučili je finančně se o sebe postarat, uvařit si a vyprat, ale ukázali jsme jim, že starat se o sebe znamená především věnovat si péči? Udělat si čas na sebe, dopřát si dostatečný odpočinek, systematicky a pravidelně pečovat o své tělo, duši i mysl? Ukázali jsme jim, jak si věnovat láskyplnou péči bez výčitek?
Nebo jsme jim ukázali, jak se neustále něčím trápit, obviňovat a trestat se, mnohdy právě odpíráním si právě oné láskyplné péče, za to, že jsme kdysi „selhali?“ Ukázali jsme jim, že uspokojovat své potřeby a přání je v pořádku nebo jsme se věčně odsouvali až na poslední místo?
Mnohé ženy „pečují“ o své děti až do smrti, protože jsou to stále jejich děti, ať jim je 40, 50, 60 let, a mají pocit, že pro ně dělají to nejlepší. Opak je však pravdou. [box background=#c4d8e6]Neexistuje lepší způsob, jak ze svých dětí vychovat sebestředné jedince, kteří si budou celý život vynucovat a uspokojovat své potřeby a přání na úkor druhých.[/box] Bude jim to připadat tak normální jako vám přijde nenormální, že tak obětavý člověk jako vy může mít tak sobecké dítě.
Péče o druhé neznamená, obětovat se druhým. Naopak, péči o druhé si nejlépe užijete, až když budou ty vaše potřeby a přání plně uspokojeny. Teprve v tuto chvíli nebude péče jen výměnný obchod, sobeckou touhou po uznání a ocenění, kteří mnozí nevědomky na oplátku žádají.
Věnovat si péči znamená přestat být frustrovaní, nedocenění a vyčerpaní a přestat dělat věci jen z povinnosti a začít je dělat především z radosti.
Věnovat si péči znamená dobíjet energii, sílu a radost ze života. Čím více jste bez radosti, vyčerpaní a životem proplesknutí, tím více byste o sebe měli pečovat. Netrestejte se odpíráním si láskyplné péče sobě samým. Zrušte si své špatné myšlenkové vzorce: „Já si nezasloužím…“ „Na mě nezáleží…“ „Jsem sobecká…“ Sobeckými se stáváte ve chvíli, kdy očekáváte, že vaše potřeby a přání bude plnit někdo jiný.
Spousta lidí neustále očekává, že jim někdo bude plnit ty jejich potřeby a přání. Čekají a čekají, obětují všechny své potřeby a přání ve prospěch druhých v tiché touze, že i jednou na ně přijde řada, až pročekají celý život. A jediné čeho se dočkají, je zklamání, hořkost a vyčerpání.
Nikdy není pozdě na to, o sebe začít pečovat. Přestaňte pořád na něco čekat. Je to ztráta času. Nikdy nebudete mít více energie, peněz a času. Naopak, akorát se dočkáte většího vyčerpání a frustrace.
A co víc, nikdy není pozdě na to, naučit své děti, že nikdo jiný jim v dospělosti ty jejich potřeby a přání plnit nebude. A naučíte je to jedině tak, že si je začnete plnit samy. Hned. Teď. A bez výčitek.
S láskou
Lucie

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account