Dnes slaví lady Alžběta z rodu Windsorů sedmdesát let od chvíle, kdy jako Alžběta II. nastoupila na královský trůn. Nenajdete snad ženu, na niž by byl takový rozptyl názorů. A teď nemyslíme divoké teorie o tom, že je s celou královskou rodinou vlastně něco jako zlovolná ještěrka z jiné dimenze. Jaká ale ve skutečnosti je?
Svatá královna v neonovém kostýmku
Pro některé je Alžběta II. „moderní britskou svatou“ vedle Sir Davida Attenborougha, který je mimochodem její dobrý přítel. Pro jiné je chladnou a emocionálně nedostupnou hlavou dobře promazaného mnohamiliardového soukolí „Firmy“, jak se britské královské rodině přezdívá. Nosí outfity tety z venkova či komplety v neuvěřitelně neonových barvách, a přesto je ikonou stylu. Tvrdí, že nejlépe na světě rozumí koním a pejskům plemene Welsh Corgi, ale téměř tři čtvrtě století řídí Velkou Británii a „přežila“ v politice patnáct ministerských předsedů. Zkrátka žena plná protikladů.
Naposledy se ji alespoň trochu realisticky pokusil ukázat povedený seriál Netflixu Koruna (The Crown). Měli bychom ale vzít v úvahu, že ve skutečnosti toho ale o Alžbětě II. zas tak moc nevíme.
Jaká je Alžběta matka?
O tom víme málo. Má čtyři děti, dvě z nich se narodily před jejím nástupu na trůn – malému princi Charlesovi byly v době, kdy jeho matce dosedla na ramena tíže vladařských povinností, ani ne čtyři roky, princezně Anne sotva dva.
Charles, jehož vztah s matkou byl vždycky spíš odtažitý, posléze popsal své dětství v knize Princ z Walesu: Životopis. Z knihy (a vlastně i seriálu Koruna) jasně vysvítá, že žil převážně v péči chův, které byly svědky jeho prvních krůčků a vždycky mu byly bližší než vlastní matka.
Potvora, svatá, žena
Ta ho vždycky vnímala primárně jako dědice „Firmy“ a trůnu a až na místě druhém jako lidskou bytost. pobyt v internátní škole ve Skotsku, kam ho rodiče poslali přes protesty babičky i širší rodiny a kde si připadal jako ve „studeném pekle“, pak jeho odcizení od rodiny dokonal.
Než Alžbětu odsoudíme jako chladnou potvoru, zkusme ji vnímat nikoli jako svatou, ale spíš jako ženu.
Ne každé dítě je stejné
Charles se narodil po třicetihodinovém porodu císařským řezem, a jako mnoho dětí, které přijdou na svět touto cestou byl vždycky plachý a zakřiknutý. To Alžbětě nebylo blízké – s dcerou Anne, například, si vždycky rozuměly hlavně skrze jezdectví a Anninu odvážnou, skoro klučičí povahu.
Dnes je módní obětovat se dětem a považovat za normu, že své děti všechny stejně zbožňujeme. Ve skutečnosti je realita taková, že si matka a dítě povahově někdy sednou, ale někdy také ne. V časech velkých rodin se takové věci pokládaly za naprosto normální.
Výchova dědice
Kromě toho – každá pracující matka-podnikatelka ví, že chce-li udržet firmu v chodu, musí jí nutně obětovat energii a čas, který by jinak dala muži a dětem. A o Firmě s velkým F – the Firm – to platí dvojnásob. Alžběta provedla Firmu zvláštním, možná nepříliš hezkým přerodem z jednotky mocenské v jednotku podnikatelskou (v oboru show-businessu). A dlužno říct, že se jí transformace kralování v mediální impérium zdařila na jedničku.
Kromě toho je Alžběta také vychována konzervativně. V časech, kdy královská moc ještě něco znamenala, by Alžbětin přístup k výchově dědice byl určitě pokládán za správný, ba nutný. Alžběta sama byla vychována úplně stejně, přesto své rodiče velmi milovala. Speciálně s Královnou Matkou si byly, zdá se, extrémně blízké.
Princ u porodu
Navíc bychom měli dodat, že podobné prostředí panovalo tou dobou v drtivé většině domácností britské vyšší třídy. Vřelé city byly věc, která se buď neprojevovala, nebo prostě neexistovala. Rodiče se měli ctít. Chlapci byli po poměrně krátkém období svobody odesláni do drtivého prostředí internátní školy. Dívky zase připravovány na manželství.
Na druhou stranu máme zprávy o tom, že Alžběta své dětičky vždycky moc ráda koupala a ukládala do postýlek (když měla chůva jednou týdně volno).
Nebo o tom, že ji tak fascinovala myšlenka přítomnosti otce u porodu, že svého manžela prince Filipa přesvědčila k tomu, aby s ní čtvrtý porod absolvoval a držel ji za ruku. V konzervativních kruzích té doby dost „úlet“. Víme také, že svých mladších synů, Andrewa a Edwarda, si užívala daleko více – dokonce si vzala osmnáct měsíců „mateřské“.
Docela obyčejná matka?
Celkově se zdá, že Alžběta není jiná, než jiné hodně zaměstnané, schopné, trochu rezervované a plaché matky. Zvláštní je možná jen to, že podnikatelky a topmanažerky se v její generaci tolik nevyskytovaly. Svým způsobem byla jednou z prvních vlaštovek skloubení mateřství a kariéry.
Pořád si ale musíme připomínat, že to, co je z nejdéle vládnoucí britské královny vidět, je v zásadě jen filmová role. Jen se tváří o něco skutečněji, než v seriálu Koruna.
Autorka: Erika Hájková
Foto: Shutterstock
🙂