Smutná zpráva obletěla svět. Česká mecenáška umění Meda Mládková zemřela ve věku 102 let. Na Twitteru to uvedl europoslanec a předseda pražské TOP 09 Jiří Pospíšil, který je také předsedou správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových – Musea Kampa. „Byla jednou z nejvýznamnějších žen našich novodobých dějin a její odchod je pro nás všechny velká ztráta,“ uvedl Pospíšil.
Meda Mládková se narodila 8. září 1919 v Zákupech v severních Čechách. Měla v úmyslu věnovat se tanci, ale rodiče s tím nesouhlasili. Teprve když ji nechali přeřadit na rodinnou školu a přestěhovala se k tětě do Prahy, začala navštěvovat taneční kurzy. V roce 1938 obdržela diplom profesionální tanečnice u prvorepublikové choreografky Marty Aubrechtové. Od roku 1948 žila v exilu, ale stále si udržovala kontakty s českou výtvarnou scénou, a po roce 1989 se vrátila do Československa. Zapojila se do redakční práce v politicky orientovaném časopisu československých exulantů Skutečnost, který založil v roce 1949 Petr Hrubý.
Na přelomu let 1953 a 1954 pomohla své matce, bratrovi a jeho ženě uprchnout přes východní Německo do Paříže. O rok později se seznámila s ekonomem Janem Mládkem, když ho přišla požádat o finanční příspěvek pro nakladatelství. Krátce nato se rozvedla a roku 1956 začala studovat výtvarné umění na pařížské L’École du Louvre při Sorbonně. Ve stejném roce se seznámila s Františkem Kupkou, na kterého ji upozornil Mládkův přítel, slavný pařížský antikvář Jacques Kugel. Kupka byl v té době v Československu odmítán a ve Francii nebyl příliš známý. Pro Medu Mládkovou ale znamenaly Kupkovy obrazy zásadní zlom v tom, jak do té doby vnímala moderní umění, a umínila si, že jeho dílu bude propagovat. Během let se jí pak podařilo nashromáždit největší soukromou sbírku Kupkových děl na světě.
„Vydrží-li kultura, přežije národ.“
Co jste možná nevěděli o Medě Mládkové?
1. Málokdo ví, že rodné jméno Medy Mládkové bylo Marie Sokolová. Meda jí začali rodiče říkat proto, že spolu mluvili německy a maminka ji oslovovala zdrobnělinou od slova děvče „mädchen“.
2. Během exilu ve Švýcarsku ji chránil jen časově omezený azyl a získání tamního občanství bylo obtížné. Aby si uchovala nabytou svobodu a mohla svobodně cestovat po Evropě, přijala nabídku k sňatku od belgického šlechtice Remi Antoine Josepha de Mûelenaera a v roce 1949 se za něj provdala. Získala tak belgický pas.
3. V roce 1960 odjela se svým mužem Janem Mládkem do Washingtonu a začala tam studovat americkou literaturu a umění na George Washington University a později i na prestižní Johns Hopkins University v Baltimoru. Spolu se svým mužem začala budovat sbírku umění a společenský klub, jejíž kvalita brzy vešla v širší povědomí i díky četným návštěvníkům v domě Mládkových. Mezi její přátele patřili manželé Peroutkovi, Brzenzinští, Henry Kissinger, George Soros nebo Madeleine Albright.
4. O Medu Mládkovou se celou dobu intenzivně zajímala Státní bezpečnost (StB), která na ni postupně založila dva svazky, z nichž jeden byl skartován a zachoval se pouze svazek s krycím názvem Múza. Z něj vyplývá, že informace o Medě Mládkové předával její vlastní zaměstnanec. StB svazek uzavřela roku 1978, když se nepodařilo získat jakoukoli informaci o napojení Medy Mládkové na CIA. Přesto roku 1984 úřady znemožnily její cestu do Československa.
5. Od roku 1990 usilovala Meda Mládková o získání vhodné budovy, která by sloužila jako stálá expozice její sbírky moderního umění. Nakonec se jí po dlouhém úsilí a za velkého osobního nasazení podařilo až téměř po deseti letech získal zpustlé a zchátralé Sovovy Mlýny na pražské Kampě. Budovu rekonstruovala za účasti renomovaných umělců a architektů a neoficiálně poprvé otevřela v roce 2001. Hned o rok později postihlo Museum Kampa ničivá povodeň, která zatopila přízemí do výše 3 metrů. Sbírky se podařilo zachránit, ale budovala musela projít novou rekonstrukcí.
6. Aktivity Medy Mládkové se neomezovaly pouze na Museum Kampa. Navrhla zřízení galerie soch pod širým nebem v parku na Kampě. Z jejího podnětu byly oživeny plány na svatbu nové městské galerie v Hradci Králové podle původních plánů Josefa Gočára z roku 1932, kam by zapůjčila díla Františka Kupky ze své sbírky.
Foto: Instagram / @hope_brno @letni_scena_musea_kampa
Byla to úžasná žena, měla jsem jí velice ráda. Upřímnou soustrast celé rodině.
To máte pravdu 🙁 byla velice inspirativní
Silná žena, upřímnou soustrast