Z divadelního rodinného podniku k muzikálům pro děti: Příběh Lenky Pixové
Když se Lenky Pixové zeptáte, kdy začala podnikat, dozvíte se, že podniká prakticky odjakživa. Pochází totiž z rodiny, která už za totality jezdila s vlastním představením pro děti. A i když na pár měsíců okusila práci v televizním zpravodajství, rychle se vrátila k tomu, k čemu jí její rodinné zázemí předurčilo – pořádá muzikály pro děti.
6 otázek pro Lenku Pixovou
Co vám podnikání přináší?
Volnost rozhodování, svobodu. Vzhledem k tomu, v jakém prostředí jsem vyrostla, je pro mě podstatné, že si můžu naplánovat vše po svém a výsledek závisí na mě. Nerada se někoho spoléhám, jsem naučená, že se o sebe musím postarat, mám jen dvě asistentky – Katku a Blanku. Musím přiznat, že někdy mi podnikání přináší i velkou únavu. Když se totiž staráte nejen o sebe a o své děti, ale zhruba o dalších 300 lidí, kteří s námi muzikály dělají, zákonitě to přijít musí. Takovou práci totiž nelze dělat napůl. Musíte tomu věnovat 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Je to poslání a životní styl.
Proč zrovna muzikály pro děti? Jak se zrodil nápad?
Pro děti dělali pořady již rodiče. My se sestrou jsme krátce společně provozovaly skupinu Myš a Maš (ona v tom pokračuje), což je též zájezdová skupina pro děti. Proto náš první společný muzikál – Kapka medu pro Verunku byl také pro děti. Tuto pohádku napsal náš děda – Dr. Jan Pixa a uvedli jsme ji v Hybernii v roce 2012. Když potom následovala o dva roky později Sněhová královna a teď i Alenka v kraji zázraků, potřebovali jsme všechno nějak sjednotit a dát tomu tvář, značku a smysluplnou propagaci. Kolega Petr Langer, se kterým spolupracuji na marketingu mi rozmluvil rodinné muzikály a dali jsme název muzikály pro děti. Tím se odlišujeme od ostatních muzikálů pro dospělé.
Je nějaký rozdíl mezi muzikálem pro děti a pro dospělé? Jaký?
Myslím si, že není. My děláme muzikály pro děti stejně výpravné a velké jako by byly pro dospělé. Máme stejně velké obsazení i hvězdy. A příběhy, které vymýšlíme jsou aktuální a zábavné i pro dospělé. S dětmi chodí na představení samozřejmě i dospělí a ty musíte zabavit také, což se nám myslím daří.
Ale jeden rozdíl tu možná je – dětské publikum. Je naprosto nekompromisní. Když se mu představení líbí dokáže to dát upřímně najevo, stejně tak i když se mu to nelíbí. Pro nás to má tzv. přidanou hodnotu. Naše muzikály mají vždy nějaký výchovný podtext – v první řadě mezilidské vztahy. Mého tatínka hrozně trápí, že se lidé v dnešní době neumí k sobě chovat a proto do muzikálů nenásilnou formou dostal hodně lásky, přátelství a úcty. Když potom vidíte děti, že o tom diskutují a lecos pochopí, máte z toho radost. U nás je téměř legendární historka o dvou klucích, kteří přišli na představení Kapka medu pro Verunku a strašně se v hledišti poprali. Po pohádce, kde je velmi silný příběh vztahu tří kluků, kteří se vydají zachránit princeznu Verunku a musí se naučit spolu vycházet a spolupracovat, jinak by to nedokázali, se ti dva kluci objali a jeden říká druhému: “A víš, že tě mám docela rád?”. To je pro nás víc než cokoliv jiného. To, že můžeme dětem něco předat.
Jak funguje takové rodinné podnikání funguje? A jak jste se rozhodli, že do toho půjdete všichni společně?
Jak je vidět z mých předchozích slov. My to ani jinak neumíme. Máme strašně krásný vztah. Rodiče na nás měli čas, vychovávali nás sami, byly jsme se sestrou s nimi každý den už jako děti i o prázdninách, máme na to dodnes krásné vzpomínky. Rodiče jsou vzorem nejen pro nás, ale i v divadle. Jsou to prostě “Rodiče” pro všechny, jsou spolu přes 40 let. Oni jsou navíc strašně noblesní pár a mají přirozenou autoritu. Psali scénáře na všechny naše muzikály a pomáhají je i režírovat. Sestra Kristýna je zase skvělá textařka s výrazným hudebním talentem, tudíž naše muzikály mají prostě a jednoduše jednotnou tvář. No a já se občas směju, protože neumím nic tak jim to všechno organizuji a kecám do toho. 😀 Ale tak to má být. Doplňujeme se. A jak jsme za ta léta poznali, není nikdo na koho bychom se mohli více spolehnout. Když to někdy vidím všude okolo, jak nic nefunguje, jsem strašně ráda že je mám.
Máte nějaký podnikatelský sen?
Mám. Hrozně bych chtěla uvést v život uměleckou školu pro děti a mládež, ale takovou zaměřenou na praxi, pro všechny divadelní profese. Aby se naučily všechny divadelní složky a uměly připravovat vlastní divadelní projekty. V dnešní době se nedá moc čekat, že dostanete příležitost, musíte jí hledat a sami vymýšlet. To bychom chtěli děti naučit. Máme s tátou vymyšlený celý projekt, ale na to potřebujeme vlastní divadlo a hodně peněz. Zatím máme muzikálové studio Můzy ještě s kamarádkou Janou Galíkovou v Kolovratech a sestra na Bílé hoře. Máme skoro 100 dětí, které se učí hrát, zpívat a tancovat a stále přibíráme další. Některé děti hrají v našich muzikálech. Hrozně nás to baví. Sami tam i učíme.
Jak relaxujete, když si potřebujete odpočinout od práce? Máte nějakou radu, jak „vypnout“?
Rodina. Asi to vypadá blbě, že spolu pracujeme i odpočíváme, ale je to tak. Já i sestra máme dvě děti a ty spolu vyrůstají, takže i hodně volného času trávíme spolu. Mám i báječného přítele, který do rodiny zapadl. Takové večerní společné grilování nemá chybu. A protože naše děti jsou stejně “praštěné”, vždycky nám připraví nějaký program – divadelní představení, natočí film nebo si pozvou milion kamarádů, kterým můj táta připravuje hry a soutěže. Jezdíme i na společné dovolené. Velmi zřídka odpočívám sama u hezkého filmu. S vypínám je to těžké, sama to moc neumím, protože pro nás to co děláme není práce, pro nás je to součást života. Neumíme to oddělovat.
Zdroj: Kristýna Malina
