Lenka Fasnerová je velice aktivní žena a jak sama říká – pohyb je život a tím se také řídí. Maminka tří dětí žije v neustálém pohybu. Aktivně se věnuje sportu a v této oblasti také podniká. Zeptali jsem se této ženy a tváře kampaně olomouckého Dne, kdy se mám ráda, zda má při tom všem shonu čas sama na sebe a kde bere energii na velkou rodinu, podnikání a vlastní sportovní aktivitu.

Zdá se nám, že Lenka funguje na samonabíjecí baterie, že se jí aktivním životem energie sama dobíjí, co ale v životě musela překonat aby došla do fáze spokojenosti a nadhledu nad tím, že se ne vždy vše podaří?

Lenko z čeho máte v životě největší radost?

Největší radost v životě jsou moje 3 děti, moje rodina. Úžasný manžel, letos jsme oslavili 20. výročí, který je mi oporou nejen v rodině, ale také v mém podnikání. Podotýkám, že spolu nepodnikáme, ale je takovým mým supervizorem a přítelem, který má vždy odstup a nadhled na mé podnikatelské plány. Mám dva kluky a holčičku (Matyáš, 19 let; Šimon, 15 let; Zuzanka, 9 let )

Myslíte si, že práce je smyslem života? Naplňuje Vás to, co děláte?

Myslím, že práce není úplně smyslem života, ale je jeho nedílnou součástí. Já mám to štěstí, že moje práce je mi velkým koníčkem, což je ale někdy až  kontraproduktivní, a to v tom slova smyslu, že někdy v práci trávím více času, než bych musela. Moje práce mě ale baví a naplňuje, že ani nevnímám, že je to práce.  Stala se mým posláním. Vím, že kdybych se znovu narodila, moc ráda bych opět dělala to, co dělám.

Jste majitelkou Centra pohybu v Olomouci – potřebujete ke šťastnému životu pohyb?

Pohyb je život, bez pohybu není život. Baví mě takzvaně “startovat lidi”, pomáhat jim najít jejich cestu k vnímání vlastního těla a pochopit, jak jejich tělo funguje, a proč například mají bolesti, které mají a co pro to mohou udělat oni sami, svou vlastní silou, pílí, aby daný stav věci změnili.

Možná proto, že pracuji i s klienty s různým postižením a vidím, co vše je možné, co vše můžeme dokázat, a že je to jen na nás samotných, zda chceme. Učím klienty, že pohyb a pohybová aktivita, ať je to cvičení či chůze nebo plavání, tanec je nedílnou součástí našeho života a naše tělo bylo k pohybu stvořeno… je tedy potřeba se hýbat a je úžasné, jak moc můžeme pohybem napravit nejen naše tělo, ale i duši a mysl, a jak moc je vše propojené.

Ale přesto, jsou chvíle, kdy si říkáte, že už to nejde, že už to nezvládnete? Kdy Vám bylo nejhůř?

Jsem maminka tří dětí, podnikatelka a majitelka bezbariérového Centra pohybu v Olomouci. Myslím, že každá z nás si někdy sáhla na dno. Nejtěžší chvíle jsem prožívala a prožívám, kdy jsou děti nemocné, jako každá máma.

A co se týká práce, tak jsou to starosti, které řeší každý, kdo podniká, kdo dělá svoji práci s nasazením a poctivě. Máme za sebou skoro tři náročné roky s Covidem, který dle mého hodně změnil společnost. A celá tato situace se promítla i do mého oboru. Mám kolem sebe hodně lektorů, kteří tuto těžkou dobu neustáli a své provozy zavřeli a někteří odešli zcela do jiné branže.

Já měla to velké štěstí, že mě podržel majitel prostoru, který máme v pronájmu. Bez jeho podpory a loajality bychom to nezvládli. Ale i v této krizi mě nejvíce podržela moje rodina. Centrum pohybu funguje již 15 let, během kterých jsem si několikrát řekla končím, ale neskočila a sama se někdy ptám proč? Měla bych se nad tím zamyslet…( smích).

A když tedy někdy večer usínáte a říkáte si – já už nemůžu, kašlu na to – přesto ráno vstanete a jdete znovu do toho, čím to je?

Jsem lev a jsem vizionář a věřím v lidi a v poctivou práci, kterou dělám srdcem.  Vždy si říkám – musíš najít cestu, nikdy ta cesta k cíli není přímá a jednoduchá, ale o tom je život.

Umíte se zastavit, zpomalit, relaxovat…?

To je moje slabá stránka… moc to neumím.  Je to ale hodně tím, že moje práce mě nesmírně baví a naplňuje a tak těžko hledám hranice, kdy je to práce a kdy už ne.

Nejlepší relax jsou chvíle s celou mojí rodinou, ať je to společný výlet nebo jen tak povídání u večeře.

Cítíte se spokojená sama se sebou, máte se ráda?

Ano, mám se ráda, ale musela jsem se to naučit a stále na tom musím každý den pracovat. Sebeláska je moje velké téma. Jako dívka jsem si prošla onemocněním – mentální anorexií a to souvisí se sebeláskou, sebepřijetím, takže téma mít se ráda je pro mě těžké téma. Ale jsem ráda, že jsem si sebelásku uvědomila a snažím se ji v sobě hýčkat a stále na ní pracovat. A přiznám se, že to není pro mě jednoduché.

Chtěla byste na sobě něco změnit – někam se duševně posunout?

Vždy je kam se posouvat a kam růst… učíme se celý život. Mě hodně zajímá téma propojení psychiky a těla a ráda bych pronikala více do psychosomatiky a podobných oborů.

Foto: se souhlasem Lenky Fasnerové

Tagy:
3 Komentářů
  1. Moc pěkné povídání

  2. Romana Mlynářová 2 roky ago

    Pravda pravdoucí.

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account