Květa Santlerová se snachou Petrou a vnučkou Stelou, jsou nejdůležitějšími tvářemi kampaně brněnského Dne, kdy se budu mít ráda, a společně s dalšími ženami, které se rozhodly veřejně podpořit ženské sebevědomí a krásu, se na vás budou moc těšit *enzo*
KDY: 10.3. 2018
KDE: AVION Shopping Park Brno
Květa je zakladatelkou společnosti Santia, která již 20 let zajišťuje vzdělávání a rozvoj pracovníků firem. Santia je zároveň spolupořadatelem brněnského Dne, kdy se budu mít ráda. A nám je velkou ctí, že to tak může být.
Motto: “Žena, která má zdravé sebevědomí, nezávidí, nepomlouvá, neřeší malichernosti, ale má ráda lidi a raduje se ze života. A právě tak vychovává i své děti.”
Květa o Dni, kdy se budu mít ráda:
“Akce DMR je skvělý nápad, který dělá radost ženám všech věkových skupin, nedělá žádné rozdíly a užít si ho může přijít každá žena bez ohledu na svůj příjem, protože je zdarma. Tato akce může přinést každé ženě nejen zábavu, ale i mnoho inspirace, poučení. Potkáte se tady s mnoha zajímavými lidmi a odnesete si zajímavé dárky!
Věřím, že v Brně bude tato první akce stejně skvělá jako je již po několikáté v Praze. Protože je Santia spolupořadatelem, chtěla bych všechny ženy srdečně pozvat a budu ráda, když se tam společně setkáme třeba na mém semináři o zdravých partnerských vztazích.
Na fotografování jsem také přemluvila snachu Petru s mou rozkošnou tříletou vnučkou Stelinkou. Musím Vám prozradit, že jsme se vlastně fotili 4, protože Petra čeká miminko, na které se moc těšíme. Nevíme, co to bude, ale malá prohlásila, že nám stačí holčička :).”
Co pro tyto úžasné ženy znamená zdraví, rodina a krása, si přečtěte v tomto mezigeneračním rozhovoru.
Co pro vás znamená zdraví Květo?
Zdraví je pro mne i mou rodinu největší hodnota. I když si ho často přejeme velmi formálně, jeho význam si uvědomíme, až nám schází. Zdraví si často kazíme sami – spěchem, stresem a tím že se zabýváme nepodstatnými věcmi.
Redakční poznámka: Květa prošla transplantací ledviny (viz. rozhovor ZDE)
Co se muselo přihodit, abyste si jeho hodnotu opravdu uvědomila?
Celý život jsme všechny nemoci přecházela, byla jsem velká hrdinka. Význam zdraví jsem si uvědomila, v momentě, kdy onemocněl můj muž a musel absolvovat operaci srdce nebo syn, o kterého jsem se strašně bála. Na vlastní kůži jsem to poznala až mi selhaly ledviny a musela jsem absolvovat dialýzu. Kvalita života se mi úplně změnila, to jsem byla opravdu na dně.
Nyní jsem dva roky po transplantaci a jsem neskutečně šťastná, vážím si každého dne. Život se mi vrátil zpět. Jsem velice aktivní, pracuji, cestuji, snažím se pomáhat druhým a vychutnávám si chvilky se 4 vnoučaty. Raduju se ze života.
Jaká alternativní metoda Vám v životě nejvíce pomohla?
Víte, po mých zdravotních trampotách, věřím především tradiční medicíně, protože jsem měla veliké štěstí na báječné lékaře i zdravotnický personál, kterým jsem velmi vděčná. V mládí mi kdysi pomohla akupresura, když jsem jako šestnáctiletá dostala obrnu lícního nervu. V co hodně věřím, je pozitivní myšlení a pomáhá mi heslo mé babičky: Víra tvá tě uzdraví. Tak věřím, že zase bude dobře.
Na fotografii jste tři ženy – babička, snacha, vnučka – co vás nejvíce spojuje dámy?
Petra: Jednoznačně je to úžasný manžel, tatínek a syn Petr.
Květa: Souhlasím s Petrou, na syna jsem fakt pyšná. Je výborný táta a byl také vyznamenaný za záchranu lidského života. Spojuje nás ale víc věcí: báječná vnučka Stelinka, rády se staráme o svou rodinu, které je pro nás na prvním místě. Obě se snažíme dodržovat tradice, slavíme všechny svátky, narozeniny, Vánoce a Velikonoce. Obě nás štve, jak Petr neustále „čučí“ do telefonu. Obě se rády smějeme.
Co je dle vás největší přidanou hodnotou dobrých mezigeneračních vztahů?
Dobré mezigenerační vztahy jsou pro všechny strany neskutečně obohacující. Je to výměna názorů, zkušeností, znalostí a dovedností. Je to zdroj inspirace v oblasti vztahů, jak se k sobě lidé mají a nemají chovat. Jestliže tyto vzory chybí, jsme velice ošizeni.
Stejně tak mezigenerační hovory bývají také cennou zpětnou vazbou. Co se synovi narodila dcera, mám pocit, že si daleko více rozumíme, že chápe, proč jsem některé věci dělala. Jsem moc ráda, že jsme našly společnou řeč i se snachou. Umíme si popovídat o tom, co nás trápí, co řešíme a na setkání s „mladými” se vždycky moc těšíme.
Co jste se od své tchyně naučila Petro? V čem Vás inspirovala?
Květa mi ukázala, že lze být úspěšná na více frontách, tedy v soukromém a pracovním životě. Nevěřila jsem, že je možné skloubit kariéru a rodinný život. Vždy mi přišlo, že jedno je na úkor druhého. Květa změnila můj pohled na podnikající mámy. Inspirovala mě svým odhodláním si jít za svým snem.
A co jste se naučila od své malé dcerky?
Dcerka mě naučila spoustu věcí. Je to skvělá malá učitelka. Nikdy mi nedošlo, jak takový prcek dokáže člověka změnit a ovlivnit v tom správném slova smyslu. Každý den zkouší moji trpělivost, vytrvalost a oddanost a posiluje moji osobnost, rozvíjí ji tím správným směrem. Jen díky ní jsem přišla na to, že pokud chci mít hezký vztah, musím si udělat na toho dotyčného čas. Plně se tomu druhému věnovat, udělat si čas, vypnout a soustředit se na danou společnou chvíli. Není důležitá kvantita, ale kvalita.
Květo, co jste se naučila od své snachy? V čem Vám je inspirací?
Moje snacha je mi velkou inspirací v toleranci k mému synovi. Neskutečně ho podporuje ve všech jeho možných a nemožných koníčcích. Já bych některé věci v jejím věku nezkousla. Vlastností, které na ní mám ráda, je hodně. Umí se radovat i z maličkostí. Často mě inspiruje tím, co upekla nebo dobrého uvařila. Umí všechno zařídit a disponuje vlastností, která je důležitá pro život, já jí říkám „použitelnost“.
Co obdivuji, je její nadhled, když se malé něco stane. Já šílím, že si spálila prstíčky nebo že si udělala bouli a ona zůstává v klidu a ještě mě chlácholí, že to nic není, že si měla dávat Stelinka pozor. Inspiruje mě velkou kreativitou, radí mi při výběru originálních dárků pro celou rodinu a s malou stále něco vyrábí – nádherné obrázky, loutky, dělají divadlo, staví domy pro panenky aj.
Co jste se naučila od své vnučky Stelinky?
Stelinku prostě zbožňuji stejně jako tři další vnuky. Děti jsou moje slabost. Vnučka nám s mužem přináší velikou radost, hrozně se s ní nasmějeme. Ve třech letech má výbornou slovní zásobu a umí si vymýšlet neskutečné příběhy. Mohla by u nás učit kurz Storytelling.
Nebojí se říct o uznání – o Vánocích nám zazpívala, pak se rozhlédla a všem oznámila: „Už můžete tleskat.“
Má zdravé sebevědomí – dívá se do zrcadla a konstatuje: „Jsem prostě krásná“.
Umí pochválit, pohanět i vyjádřit své pocity: „Babičko jsi roztomilá,“ „Tatínku, jsi neopatrný, zlobím se.“ „Zlobím se na vás, jsme smutná aj.“
A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Nestačím se divit, jak nás má tento prcek ochočené.
Petro, jak jste v rodině prožívali to, když Květa byla vážně nemocná a musela projít léčením?
Život je hodnotný, i když do něj vstoupí utrpení. Tyto věci prostě přijdou z nenadání a nelze je ovlivnit. Důležité je se k tomu postavit pozitivně, otevřeně mluvit o všem, naslouchat a podporovat se vzájemně. Nezasáhne to jen nemocného, ale celou rodinu a ta bývá často ve větší panice, než on sám. Neví jak se cítí, jak se mají chovat atd.
Důležité bylo, že jsme věřili v dobrý konec, nic jiného jsme si nepřipouštěli.
Květo, jak vás rodina v těžkých chvílích nejlépe podporovala?
Když jste na tom opravdu špatně, poznáte, jak je rodina a přátelé důležití. Poznáte, kdo Vás má opravdu rád a co je ochoten pro vás udělat, když to potřebujete. Někdo přiběhne ihned, aby Vás podpořil, jiný pošle formální sms. Já jsem měla opravdu štěstí, že většina rodiny mě neskutečně podporovala a to také přispělo, že jsem se rychle dostávala do kondice.
Největší oporou mi byl vždycky manžel, který za mnou nejen každý den chodil do nemocnice, ale doma mi pomáhal s převazy a pečoval o mě jako o mimino. Moc si toho vážím a děkuji.
Když se ohlédnete, co byste nyní ve svém životě udělala jinak?
Jé, toho by bylo. Například bych se tolik nehonila, ubrala bych ze svého perfekcionalismu, méně bych se věnovala práci, dříve bych začala cestovat, nebála bych se tolik o své děti a manžela, netrápila bych se věcmi, které nemohu ovlivnit. Na úkor umytých oken a napečeného cukroví bych jela s manželem na dovolenou. Žila bych nějakou dobu v zahraničí… No, toho by vydalo prostě na román.
Ale opravdu – jsem se svým životem velmi spokojená. Nemusím se za svůj život stydět, mám přes 40 let skvělého muže, vychovala jsem dva kluky, kteří mají úžasné děti, vybudovala jsem úspěšnou firmu, která má letos 20 let. Nedělala jsem žádné průsery, nesnažila se nikomu ubližovat, ale spíše pomáhat. Někomu to bude připadat nudné, ale já jsem na to jsem pyšná.
Co pro Vás znamená krása?
Krása je pro mě hodně důležitá. Mám kolem sebe velmi ráda krásné věci, ale hlavně krásné lidi. Příkladem je moje mladá ředitelka Eva Čejková Vašková (naše EVA, poznámka redakce), která je moc hezká nejen fyzicky, ale je i krásný člověk s velkou pokorou a profesionalitou. Ráda si zajdu do galerie, kde obdivuji krásu obrazů, miluji krásnou architekturu nebo si ráda přečtu pěknou knížku. Stále se nemohu nabažit krásy přírody nejen u nás, ale i v různých zemí, které na stará kolena navštěvuji.
Máte sama sebe ráda?
Snažím se 🙂 . Přiznám se, že jsem se to začala učit až kolem šedesátky. Moje dobrá kamarádka Renata Mrázová mi vtlouká do hlavy, že mám být „pozitivní sobec“. Je to pravda, že zejména my ženy na sebe často zapomínáme, na prvním místě máme děti, pak manžela, práci, domácnost a až někdy zbyde čas, tak jsme my. Vidím to v mnoha rodinách, které se rozvádějí, pokud není spokojená máma, je nešťastná celá rodina. Je pravda, že jsem se stále nezbavila tak zvaných „musů“. Ještě musím udělat to nebo ono a pak si teprve udělám čas na sebe. Mám naštěstí kolem sebe báječné santiácké kolegy, kteří mě vyženou a řeknou, ať mažu domů, že oni to rádi udělají.
