Mohli bychom vám krok za krokem popsat, jakým způsobem dochází k umělému oplodnění, ale raději to přenecháme někomu jinému. Věřte, že vás jeho výklad bude bavit mnohem víc, než pouhé předání odborných informací.
Zdravím vás, možná si říkáte, kdo to k vám teď mluví. Jsem miminko, ale ne ledajaké, cesta k mému zrození byla totiž hodně složitá. K mému početí totiž nedošlo přirozenou cestou, ale po dlouhých peripetiích jsem vzniklo za pomoci odborníků na klinice asistované reprodukce Prague Fertility Centre. Vím, že je vás tu hodně, které by zajímalo, co všechno moji rodiče museli podstoupit, aby se mne dočkali, proto vám celou moji cestu na tento svět přiblížím.
Jak to všechno začíná
Nejprve bylo nutné si připustit, že přirozenou cestou to nepůjde. Rodiče proto navštívili odborníky v PFC, kde absolvovali úvodní konzultaci a vyšetření, která zjistila příčinu problémů a také to, že bez pomoci IVF kliniky se neobejdou.
Následně musela maminka podstoupit odběr vajíček, ovšem ještě před ním bylo třeba stimulovat její vaječníky. Chodila tedy na pravidelné kontroly, kde se pomocí ultrazvuku sledovalo, jak vajíčka rostou, a když nastal ten správný čas, byla maminka pozvána na odběr vajíček. Ten provádí lékař na sále při krátké anestezii, takže se nebylo čeho obávat. Ve stejnou dobu tatínek daroval spermie ve speciální odběrové místnosti. Ten se na rozdíl od maminky nemusel podrobovat žádné hormonální stimulaci.
A je to tady, jsem na cestě k vám
Špičkový tým odborníků v embryologické laboratoři zkontroloval tekutinu, kterou pan doktor získal z vaječníků a embryolog z ní vybral všechna vajíčka. Získaná vajíčka mají různá stadia, ale nejdůležitější jsou ta zralá. Právě z jednoho takového jsem i já. Na andrologii ve stejné době roztřídili spermie, aby zůstaly jen ty nejlepší. Poté vzal embryolog vždy jedno zralé vajíčko, k němu vybral nejlepší spermii a pomocí metody ICSI v laboratoři pod mikroskopem proběhlo jejich propojení a posléze oplození. Po celou dobu pobytu v laboratoři jsem se koupalo ve speciálním médiu v misce v inkubátoru, kde jsem mělo stejné prostředí, jaké bych zažívalo u maminky v děloze.
Postupně jsem se z oplodněného vajíčka dělilo a vyvíjelo se v embryo. Ve speciálním inkubátoru jsem svůj život začínalo pod dohledem kamer a stalo se tak vlastně už na začátku života celebritou. Embryologové každý den sledovali můj vývoj a hodnotili, jak krásně rostu. Podle toho také rozhodli o dni embryotransferu. Protože jsme se já i sourozenci vyvíjeli moc hezky, rostli jsme dál v inkubátoru až do pátého dne, do stadia blastocysty. V den transferu jsem bylo vyhodnoceno jako nejlepší z nejlepších a vybráno pro transfer, tedy přenos zpátky k mamince do dělohy. Lékař mě umístil na konkrétní místo do děložní sliznice mé maminky.
Ostatní sourozence, kteří se také vyvíjeli hezky, embryologové zamrazili, aby si maminka mohla přijít později třeba i pro moji sestřičku nebo bratříčka. Poté následovala fáze uhnízdění, kdy jsem se uvelebovalo v bříšku. Dva týdny bylo potřeba čekat na výsledek těhotenského testu, který v mém případě dopadl dobře, protože se mi u maminky líbilo a rozhodlo jsem se v děloze zůstat.
Devět měsíců uteklo jako voda a vykouklo jsem na tenhle svět. Myslím si, že jsme za IVF léčbu rádi všichni, já i rodiče.
Autor: Redakce
Zdroj: klinika asistované reprodukce Prague Fertility Centre
Foto: Shutterstock
