Petra si svou lásku k tenisu musela v životě vybojovat několikrát. A vždy se jí to povedlo. Naposledy po tom, co ji v jejím bytě napadl zloděj a pořezal ji na ruce tak, že se lékaři obávali, že v ní neudrží ani příbor. Ona se nevzdala a teď je jen krůček a pár bodíků od 1. místa na světovém žebříčku ATP.
Profesionální tenistkou se stala v roce 2006. Když ale jako malá poprvé vstoupila na kurty, poslouchala jen, že jako levačka to bude mít těžké, a jako astmatička ještě těžší. Někteří kritizovali i její výšku. Zkoordinovat dlouhé tělo při rychlých reakcích není jednoduché, a ač vyšší tenisté mají při servisu výhodu, ti menší jsou zase velmi mrštní. Petra ale tvrdě trénovala a nenechala se odradit. Jejím vzorem byla Martina Navrátilová, která to také neměla lehké.
Láska k tenisu
Petra s trenérem (kterým byl v začátcích její otec) velmi dlouho hledala tu správnou strategii hry, která musela fungovat i v případech, kdy se jí nedostávalo dechu. K té se pojí i praktiky, které pomáhají k navození duševní klidu ve chvílích, kdy se nedaří. Přespřílišné riskování nebo zbrklost se nevyplácí. Když bylo nejhůř a nic se na kurtě nedařilo, Petra si přikryla obličej ručníkem, aby se zklidnila a promyslela si svou další hru.
Osudný den
20. prosince 2016 se po osmé hodině ráno ozval zvonek a ohlásil se pracovník na revize kotle. Petra otevřela dveře do bytu a v tu chvíli začal boj o život. Útočník byl zloděj, který jak sám říká, nevěděl, že se jedná o byt slavné tenistky, chtěl jen peníze. Petře přiložil nůž ke krku, když se ale bránila a snažila se ho přetlačit, pořezal ji na ruce. Na té, která jí pomohla vyhrát dva Wimbledony a spousty dalších velkých tenisových turnajů.
Většina šlach na ruce byla přeřezána a některé prsty téměř visely na vlásku. Prognózy byly strašné, lékaři kroutili hlavou a odborníci ze světa doporučovali Petře, aby ukončila svou tenisovou kariéru a hledala nové uplatnění. Do operace se nakonec pustil doktor Kebrle, který se téměř čtyři hodiny snažil opravit to, co čepel nože porušila. Ta byla ale jen začátkem dlouhé rekonvalescence, stovek hodiny obrovské bolesti a maximálního mentálního nastavení na úspěch. Osm týdnů nosila na ruce dlahu a pět měsíců denně Petra se nevzdala a opět se vrátila na výsluní světového tenisu.
Život po zranění
Petra si každý den uvědomuje, že tenis mohl být minulostí, proto k zápasům přistupuje s větším klidem a více si je užívá. Hraje na maximum nebo jak jí astma v některých zemích světa dovolí a z neúspěchů se nehroutí. Ten největší zápas totiž už vyhrála.
V Hollywoodu se připravují scénáře na film o Petře Kvitové, protože její inspirativní příběh oslovuje svět napříč kontinenty. Tak jen doufejme, že v něm bude více pravdy než senzací.
