Mám problém. A protože problémy nemám ráda, rozhodla jsem se ho řešit a vyřešit pokud možno jednou pro vždy. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se vyrovnala s tím, že mám problém – hodně jsem se styděla. Bála jsem se zakašlat, pčiknout, poskočit si. Díky úžasné sestřičce v ordinaci ženského lékaře se můj pohled na můj problém zcela otočil. Ano, milé dámy, je to inkontinence. Zkusila jsem vše – bylinky, cvičení, meditace, s nulovým výsledkem, pokud nepočítám, to, že jsem propadala depresím. A pak jsem začala o svém problému mluvit a jsem blízko řešení. Zítra jdu na malý operativní zákrok – TOT. Myslím, že díky studu se o inkotinenci moc nemuví a přesto trápí spoustu žen. Tak jsem se rozhodla využít možnost napsat o všem u, “nás žen”. Snad jsem nic neporušila. Pokud jsem se někoho dotkla, omlouvám se, ale díky studu jsem si prošla peklem. Když pomůžu jediné ženě vyřešit problém, jaký jsem měla já – budu šťastná. Nestyďte se, hovořte, stejně všichni kolem ví, že máte problém – z Vašeho chování. Pojďme se nestydět a nebát se!!! Děkuji. P.S. Mám po zákroku – neskutečný obrat k lepšímu. Okamžitý efekt. Jsem moc, moc ráda – v suchu, v pohodě. Spokojená. Den operace a druhý den – nic moc, ale už po týdnu jsem v pohodě. Nevím, jak to přesně popsat, ale když se nebudeme bát mluvit o svých problémech – bude nám lépe. Mě je lépe určitě.
