Společnost, doba, vlastně ani nevím kdo, ale ten někdo za oponou nás tlačí k tomu abychom byli perfektní. Vše má být do puntíku splněné. Vše načasované. Vše má jít hladce, bez chybiček, bez přeřeků.
Just perfect…
Obřad se nacvičuje do sebemenšího detailu. Kde má nevěsta stát, kdy se má usmát, kdy jí má tatínek předat ženichovi a vlastně jak. Hodí se aby ji objal? Hlavně pozor na závoj!
Už máš připravené tohle? Cože vy to budete mít takhle? Tohle je blbost, to vám nevyjde, takhle to nepůjde, nic takového neseženete.
Určitě máte ve svém okolí lidi, budeme jim říkat třeba hovniválové. To jsou človíčci, kteří neumí nic jiného než válet svoje bolístky, vlastní prohry a špatné zkušenosti před sebou a nabalovat další. Pokud nenarazí, tak se nezastaví a koulejí se dál a nabalují jednu křivdu za druhou. Pokud neuhneme, tak nás na tu svojí kuličku starostí nabalí taky a my se budeme válet s nimi. Je to kolotoč a jde mi z něho hlava kolem. I já jsem někdy takovým hovniválkem, ale učím se. Snažím se tu kouličku rychle odhodit a nechat jí skutálet se z kopce. Dík a čau.
Nemusíme být perfektní. Dovolme si nebýt takové jaké nás chtějí mít ostatní.
Nevěsta přijela u půl hodiny později. Pohroma! Trapas! No tak to je svatba! Nadechněte se a řekněte si, že jste pozdě nepřijeli, jen jsou tu ostatní nějak brzo.
Víte na jaké svatby se nevzpomíná? Na ty perfektní. Všechno je na nich tak nějak strojené. Ráda vzpomínám na ty, kde jsem viděla slzy, smích, trapasy, přeřeky.
Na svatbách se vždycky něco pokazí. Záleží na tom, jak to rozdýcháš, jak to přijmeš a co s tím uděláš.
Pamatuj na to, že nemáš být perfektní, máš být svá! Něco se pokazilo a ty nevíš jak dál, myslíš si, že je to všechno v háji. Nadechni se, narovnej se a vzpomeň si, že dnes si ho vezmeš i přesto, že se vám dort zkazil nebo máte zpoždění. Je to fuk, dnešek je jen začátek, tak na něm stůj vzpřímeně a s úsměvem.
Když nejde o život…..
Když nejde o život…..
