Svět tady, vás naučí RESPEKTU.
Respekt k přírodě, zvířatům, k sobě navzájem.
Jak byste mohli nerespektovat tu ohromnou sílu oceánu? Jste v něm jen smítko, hadrová panenka. Oceán vás může posílit, může vám dát pocítit svoji krásu a velkolepost. Může vás srazit na dno. Dokáže z vás sedřít kůži. Je schopný vás navždy umlčet. Rozhodne o tom, zda vaše srdce ztichne. Vše je tedy o respektu. Stačí ho respektovat, řídit se jeho pravidly. Jste na jeho území a nejste páni světa – nejsme.
Často si to neuvědomujeme, ale tady, na této planetě, si nemůžeme dělat co se nám jen zlíbí. Tedy jistě, můžeme, ale musíme počítat s tím, že všechny naše činy mají následky. Jejda to víme už od mala že? Přesto už jako děti jsme zkoušeli, kam až můžeme zajít a zkoušíme to do teď.
Zvířata jsou pro nás jen součástí světa. Vnímáme je jako hračky, polštáře na mazlení, jako jídlo. Existují pro nás, jsou naším majetkem. Nemají duši, city a my si s nimi můžeme dělat co chceme. Můžeme vyvraždit celé druhy, zničit jejich domovy, zavřít je do skleněných nádob pro svoje vlastní potěšení. Nepřestáváme ničit a vypalovat jejich domy. Proč? Kvůli kouskům papírků, kterým v lidské řeči říkáme peníze. Kvůli papírkům, které znamenají svět.
Vím, že zvířata mají duši, city. Mohou trpět bolestí, trpět ztrátou. Stačila by špetka respektu od každého člověka. To se ale nikdy nestane že? Jaké by to asi bylo, kdyby se nás zvířata nebála a my zase jich.
Respekt k lidem. No, tak to už je vyšší dívčí. Na Bali jsem poznala, že i mezi muslimy a hinduisty jsou lidé, kteří jsou hodní, čestní a chtějí, aby se s nimi lidé cítili dobře. Tito lidé se o mne tak dobře starali. Dvě naprosto odlišná náboženství, žíjící vedle sebe. Respektovali se. Samozřejmě stejně jako u nás v Evropě vše má své špatné vyjímky, ale já jsem se tam s nikým takovým nepotkala. Vycházet spolu i přes jiný pohled na svět, mít se v úctě i přesto, že každý zastáváme jiný názor. Respektovat se i v plavkách i v burce. Mít se rádi i přes naši rozdílnost. Jednota v rozdílnosti. Můžeme snít, můžeme se snažit….
