V dnešní době má mnoho lidí potřebu ostatním něco demonstrovat, jak jsou krásní, úspěšní, schopní, šikovní popřípadě co všechno hezkého si pořídili. Stále si něco dokazovat. Možná s tímto nutkáním bojujete sami. Když si ho uvědomujete, už jste na dobré cestě.
Původ tohoto chování lze vystopovat často v dětství. Například model přísný otec, který si myslí, že když bude na své dítě pořádně „tlačit“, bude mít lepší výsledky. A ono taky má. Ale do života si z tohoto modelu odnáší pocit, že se musí pořád o něco snažit, že musí pracovat víc, usilovněji a lépe než ostatní. Jen tak se (možná) dočká nějakého uznání a ocenění. Ale většinou ani to není dost. Nikdy totiž nezíská pocit, že je to konečně ten úspěch, za který si zaslouží – pocit satisfakce. Důvody můžou být i jiné – nerovnoměrné rozložení pozornosti rodičů mezi sourozence, nebo v případě jedináčka pocit frustrace, že v kolektivu není stejná “hvězda” jako doma, kde má všechnu pozornost a péči celé rodiny jen pro sebe. Ať je důvod jakýkoli, nápravou je práce na své sebeúctě.
Sebeúcta je založena na znalosti vlastních kvalit. Vychází z vědomí, že se vnímáte jako dostatečně hodnotní a zajímaví pro sebe a tím pádem i pro ostatní. Že znáte svoji cenu, neboť znáte všechna svoje pozitiva. V Česku je však poměrně běžné, že lidé myslí negativně a tak si uvědomují spíše negativní stránky své osobnosti než ty pozitivní. Tento vzorec je třeba měnit.
Zkuste se zamyslet, co se vám na sobě líbí. Pokuste se to sepsat. Jakmile to uvidíte napsané před sebou, pomůže vám to pochopit, že vaše pocity nedostatečnosti jsou pouze ve vaší hlavě.
Další z typických projevů člověka, který stále dokazuje, je neustálé srovnávání své osoby s ostatními lidmi, kteří se zdají být šťastnější nebo úspěšnější. Kvality jiných se nám tak mohou zdát cennější, než ty naše, a my ztrácíme pevné body, které nám dávají sebedůvěru, a pomáhají nám udržovat stabilitu. Takové věci si musíme zakázat. Snižováním vlastních hodnot a povyšováním hodnot druhých si velmi ubližujeme.
Posledním důležitým bodem je touha po přijetí a uznání okolím. Snaha zavděčit se a protihodnotou získat uznání. Musíme si uvědomit, že dokud budeme závislí na přijetí nebo nepřijetí naší osoby ostatními lidmi, jsme jim vydáni na milost a nemilost, Jsme tím pádem velmi zranitelní. Od druhých totiž těžko můžeme očekávat, že pro nás udělají více, než bychom pro sebe mohli udělat sami. Cesta je uznat sama sebe. Naučte se proto ocenit všechno, co se vám povede. Všímejte si věcí, které se vám podařily nebo které jste dobře zvládli.
Michal Vokáč Bartoš
www.michalbartos.com
https://www.instagram.com/michal_v_bartos/
