Jsem s přítelem už skoro 7 let.Máme 4,5 letého synka.Moc nám to neklape,často se hádáme a vyměnujeme názory.Pak se zase usmiřujeme,takhle to jde už několik let a je to pořád dokola. Když jsme se naposled hádali,vyčítal mi,že nic nedělám,že on musí chodit do práce a že já jen sedim doma.Přitom já jsem ta,která chodí nakupovat,která vaří,uklízí a jsem hlavně ta,která se stará o naše společné dítko,které moc miluju.
Malý začal teprve ted chodit do školky a já už 4 roky bojuju s panickou poruchou,kterou se mi nedaří zvládat (O tom jindy…) Moc se bojím toho,co bude.Bojím se toho,že budu úplně nepoužitelná a že mě přítel nakonec stejně opustí.Nějak nechce pochopit,že jsem nemocná a myslí si o mě,že jsme líná a to mě bolí na srdíčku.
Potýkali jsme se do nedávna s finančními problémy,do toho malý zlobí jako čert,takže nálada domova je na bodu mrazu. Do toho ty věčné hádky. Přítel je dost často venku s kamarády,popíjí si v hospodách a my většinu času trávíme sami doma se synkem. My se zabavíme,to ano,ale jde o ten princip.On si chodí užívat a nás nikam nevezme.Hodně mě to štve a mrzí mě to od něj.
Ted už snad bude líp,přítel zaplatil všechny jeho dluhy,které měl a ted nám bude zbývat i víc peněz,tak třeba,když budou peníze,nebude tolika starostí a my se nebudme tolik hádat…
Ale kdo ví…
Jak to máte doma vy?
