Ústa jí utvořila rovnoběžné přímky a čelisti se sevřely, jak se za ten pronesený blábol zastyděla. Najednou měla pocit, že má na Lindině osudu taky svůj podíl. Kdo vlastně jsem, zeptala se v duchu sebe sama. Vnímala se vždy zcela odlišně než teď. Nikdy jí nedošlo, že mohla taky někdy někoho zdeptat nebo mu ublížit. A teď byla v situaci, kdy se snaží vypátrat právě tu holku, které kdysi ublížila touhle větou. A asi ještě dalšími, ale ty už si nepamatovala. Dětství je vážně debilní, napadlo ji. Tenkrát na gymnastice Lindu vážně trochu šikanovala. Ale snad jen proto, že v ní cítila obrovskou konkurenci. Byla nadaná, mrštná a to se Kláře nelíbilo. Soupeřila s ní a dávala jí to sežrat. Ale prožily taky hezké chvíle a zajímavá vystoupení. Plynule se dostala k fotkám z rodinných výletů. I přes ten ambivalentní vztah k matce – pravého tátu prakticky neznala – musela uznat, že jí rodiče uměli vymyslet hezké prázdniny. Jenže za jakou cenu?
Během puberty prožila obrovské svinstvo. Vtom Kláře došlo, že by chtěla strašně moc zvednout telefon, zavolat mámě a říci jí:
“Mám tě ráda. Mrzí mě… Mrzí mě to celé. Možná sis myslela, že to
všechno děláš dobře, ale dělala jsi to špatně. Čekala jsem, že mě zachráníš. A dnes mě mrzí, že moje radosti neprožíváš se mnou. Raduj se z toho, že jsem šťastná, protože na světě jsou i holky, které šťastné nikdy nebudou.”
A to už se jí kutálely slzy po tváři stejně jako Danovi v ordinaci kožního
oddělení. Život jí připadal jako tetris. Všechno do sebe mohlo zapadat
docela dobře, ale některé útvary prostě nestihla zařadit do svého
osudu tak, aby mohla každou hru vyhrát. Kostičky tetrisu byly možná
okamžiky, které se rozprskávaly na liště mobilu stejně rychle jako pocity štěstí. Šťastné okamžiky jsou jen mávnutí rukou. A máma na ni prostě kašlala. Myslela hlavně na sebe. Ona je tak chudá na duchu, že jí zbyly už jen peníze, upřesnila si v sobě Klára. Více si toho ten večer přiznat nedovedla.
Kniha vyjde 1.10.2020 u nakladatelství No Limits.
