Podzim – miluji toto roční období snad nejvíce ze všech, nevím, zda je to tím, že jsem se v té době sama narodila, nebo mne jen fascinuje příroda, která se vybarvuje do těch nejkrásnějších odstínů.
Nicméně dny se zkracují a tmy přibývá, nastává období teplých čajů s medem a citrónem, období svíček a ohně v krbu. A k tomu všemu neodmyslitelně patří knížky a třeba i pár tématických veršů:
František Hrubín: Podzim
Padá listí, zlaté, rudé,
je ho plná zahrada.
A co potom padat bude,
až to listí opadá?
Potom bude padat sníh,
co ho bude na větvích.
Co ho bude všude, všude,
jen to slunko bude rudé!
Jiří Žáček: Podzim
Na obloze tiše čtu si:
na jih odlétají husy.
Na zahradě za úvozem
jablíčka už zvoní o zem.
Na polích podzim hospodaří,
k večeru si mlhu vaří.
František Hrubín: Už je podzim
Už je podzim, hnědá hlína lepí se nám na paty
a z modrého nebe zbylo jenom Hance na šaty.
Draku, hledej mezi mraky ještě kousek plátýnka,
ať si může modrou sukni ušít také maminka.
a jeden pro mne výstižný citát na závěr:
Nathaniel Hawthorne
Nedokážu plýtvat něčím tak drahoceným jako je podzimní slunce, tím, že bych zůstával doma.
