Podělte se s Gábinou o názory na harmonizaci a slaďování práce a rodiny!
I když to někdy nejde – nikdy to nevzdávej a prostě slaďuj!
Slaďování osobního a pracovního života je dlouhodobý proces. Už slovo slaďování je toho důkazem. Nemluvíme o sladění, sladím a hotovo mám. Slaďuji, stále a pořád dokola, někdy lépe, někdy hůř, někdy zcela, někdy vůbec, ale pořád se snažím, každý krůček mě posouvá k mému vysněnému cíli. K pohodě a vyrovnanosti jak v práci, tak doma. V akademických kruzích se používá dokonce úplně jiné slovo a to harmonizace. A musím se přiznat, že mě osobně asi vyhovuje i v praxi. Má v sobě totiž to něco, pro co, to vše podstupujeme – harmonii.
Dalším důkazem jsem i já.:-)
Můj poslední příspěvek už trochu šedne a já se o moc dál neposunula. Stále já míním a mé děti mění, a taky můj manžel, můj zaměstnavatel, moje trenérka a hlavně já sama. A díky tomu jsem občas terčem vtipných poznámek: tak to teda pěkně slaďuješ, nestíháš, jazyk na vestě, práce plno, doma děti, nepořádek a nevybalený kufr už druhý týden. Tak to moc nefunguje, že? Taky to znáte?
A přesto se nevzdávám, pořád jsem tvrdošíjným zastáncem nutnosti věnovat slaďování/harmonizaci rodiny a práce pozornost na všech frontách. I s úspěchy i s neúspěchy tohoto procesu. Oni nás totiž obě verze něco učí. Učí nás, že to co opravdu chceme a má pro nás význam a smysl, není jednoduché, není rychlé a už vůbec to není zadarmo. Že každý úspěch jsou spousty malých neúspěchů, vložený čas a energie a hlavně víra. Víra, že to, k čemu míříme, má smysl
A co je pro úspěch jakéhokoliv rozhodnutí nejdůležitější?
Že si uvědomíte, co chcete, co je pro vás důležité a jaký má vaše snažení směr. Dnešní doba už nám, hlavně ženám, nepřipravuje dilemata tipu – chci mít rodinu, nebo chci mít dobrou a sebenaplňující práci. Máme možnost obojího, stejně jako muži. Rodina, nebo lépe řečeno osobní život, a práce jsou pro nás všechny, dvě zásadní oblasti našich životů a hledání jejich rovnováhy je logickým a přirozeným procesem. Pro spokojený a vyrovnaný život nestačí být spokojený a vyrovnaný na jedné straně.
Obě jsou totiž na sobě závislé a jedna od druhé přebírá to dobré, ale i to špatné. Představte si dětskou houpačku, na jedné straně vy a práce, na druhé straně vy a vaše rodina, váš osobní život. Pokud se obě strany nesladí, budete vždycky jednou nohou dole a druhou nahoře, ale pokaždé jste to vy, vnímáte ten rozpor? Nemůžu přeci být jednou nohou nahoře a druhou o krok níž a myslet si, že takto vydržím dlouhá léta nespadnout.
A víte proč?
Protože je to jeden celek, jeden život – jsme to my. My doma, my v práci, my při sportu, my se bavící. Smyslem veškerých aktivit, ať už biologických procesů, nebo psychických pochodů, živých organismů je hledání rovnováhy – homeostázi. Aby mohli zdravě žít.
Takže závěr? Smysluplný a povzbuzující?:-) Stále stejný – jsme to my. My, kdo může s něčím hnout, něco změnit, něco stvořit, nebo neměnit nic, pokud je to žádoucí. A to je báječný závěr, nemyslíte?:-)
A tak mě napadá, pojďme s něčím hnout, společně, tady a teď…napište mi, která vaše denní aktivita vás nejvíc baví a kterou máte nejméně rády? A kterou z těchto dvou činností děláte za den častěji, nebo déle? Já vám o tom příště napíšu taky.
Harmonizování zdar.
Gábina
Zdroj foto:Pixabay.com
.
