Musím to na sebe prásknout
Už se na sebe nemůžu ani podívat, tak na sebe veřejně prásknu, jak to poslední dobou vedu *enzo**enzo*.
– Jsem tlustá
– Nemám nápady, nic mě nebaví
– Nejraději bych jen spala a jedla
– Vážím 73 kg a měřím pouze 160 cm
Každý den si říkám, dnes už nejím, budu hodně pít tekutin, jíst pravidelně po dvou hodinách a jen do 15cti hodin, tak jsem vždycky zhubla. Jenže pomalu se blíží ten nepřátelský večer, chutě rostou, v televizi nic nedávají.
Ráda bych něco tvořila, no svíčky se mě večer dělat nechtějí, tak vyndám drátky a korálky, ale nápad žádnej. Dívám se na net, kde bych se mohla inspirovat, ale taky nic. Tak co se mnou? A když je ta karanténa a já stejně pracuju doma, tak proč bych si nedala večer sklenku vína? Kafe jsem už měla 3, tak si dám červené, zapálím svíčku a večerní pohoda je tu.8-)
Ale ty chutě, jejda. Mám v lednici výborný hermelín, ten je k vínu, jako stvořený. A pořád na mě volá a volá až přesvědčím sama sebe, že když ho dneska zlikviduju nebudu už zítra na něj myslet a teda začnu od zítra. S čistou hlavou s prázdnější lednicí. No tak jo, to je vlastně výborná myšlenka, jsem dobrá! Jen to jídlo musím schovat, kdyby se vzbudil manžel, protože mu nadávám, že moc večer jí, tak aby mě nenačapal….no to je ale ostuda. Stejně to jím i pro jeho dobro, protože jinak by ten sýr snědl on a taky má nadváhu.
A když sjedu toho hermelína, tak už můžu dojíst i ty výborný slaný brambůrky a něco ještě pálivýho, to zase zajím paštikou, protože ta pusa mě teda fakt pálí….a navíc zítra ani nemusím nikam jet autem, tak si můžu dát i druhou skleničku vína, no že jo? *wine* Přece využiju tu karanténu ve svůj prospěch, nejen, že nikam jet nemusím, ale já ani nemůžu, máme být doma a chránit sebe a ty ostatní. To je ale dobrej pocit :-D.
I odborníci nám radí, abychom brali tento stav pozitivně s tím, že i toto má své kladné stránky.
Vlasy mě přerostly, mikádo už není mikádem, nehty mě upadaly, tak si udělám radost večerním obžerstvím. Doma nosím legíny, guma v pase je neskutečně vděčný materiál, péruje a dává nám neomezené možnosti. Tak že co. Ale až ta guma praskne, bude skutečně zle (protože vlastně díky rouškám je guma nedostatkové zboží).
Dnes mě potěšila moje kadeřnice, když jsem se chtěla k ní objednat, že prý má 5 kilo nahoře. No to je výborná zpráva, je nás víc. Zítra zkusím zavolat nehtařoj, třeba mi řekne taky že přibral, no to by byla pecka.
No jo, ale co bude dál? Až pojedu ke kadeřnici co si vezmu na sebe, do riflí se nevejdu, do oblíbených triček taky ne. Tak to je na pováženou, to je skutečný průšvih. Opadne karanténa a já vyrazím tlustá, jako vykrmený čuně a budu chtít mít pěkný vlasy, nehty. Proč? Vždyť budu vypadat, jako otesánek, nemusím vypadat upraveně, stejně pohled na mě bude šílenej.
Když si vezmu fakt, že jsem kdysi vážila 50 kg, chce se mi brečet. To jsem to dopracovala.
Ale dala jsem si plán, dnes nám vláda rozvolnila zákazy, v půlce května bych mohla ke kadeřnici a na nehty, tak to beru jako výzvu a jdu na to. Mám tři neděle na to, abych se trochu hodila do formy, abych měla pocit, že si to sebe zkrášlování zasloužím a budu brát polovinu května, jako znovuzrození. Bude to okamžik, kdy se všechno pomalu vrací do normálu a my všichni přece chceme být krásní, v pohodě a když budeme v té pohodě, tak pak i odolní vůči tomu viru nehezkýmu a to bude naše výhra!
Jdu do toho. Každou večerní nepřátelskou chuť na jídlo zaženu myšlenkou, že NE, protože jsem tu veřejně na sebe práskla, jaký jsem slaboch a tlusťoch, tak už nemohu zpět. Včera jsem vydržela večer nejíst a dnes to už bude hračka. I když mi tu voní manžel s nějakou naloženou kotletou, kterou vesele před spaním do sebe láduje, já už mám sílu tomu radostně odolat.
Protože polovina května je za pár dní a pak už bude jen dobře!!!
Všem krásný večer, přeju sílu odolávat těmto nástrahám*enzo*.
M
