Dnes jsem si na facebooku přečetla výborný příspěvek na téma dnešní matka a ráda bych ho tady s vámi sdílela.
Vyvolal ve mně řadu vzpomínek, kdy jsem na mateřské prožívala stavy v článku popisované. Říkala jsem tomu “Syndrom Žena z časopisu Elle” – vždy pěkně upravená, štíhlá, dokonalá matka, manželka, milenka a navíc výkonná a pohotová manažerka či podnikatelka. Trvalo mi nějaký čas, než jsem pochopila, že je to absolutní sci-fi. Navíc pro Ženu z časopisu Elle je mateřství tou nejšťastnější příhodou v životě a není zde prostor pro žádné ALE.
Rodinná terapeutka Eva Labusová http://www.evalabusova.cz/ ve svém příspěvku říká:
“Ano, je to absurdní. Těhotenstvím a porodem je západní společnost bezmála posedlá. Když je ale dítě na světě (a začíná to hned v šestinedělí), matky se ocitají v uzavřeném světě, kterému jejich okolí příliš nerozumí, takže nepřichází ani patřičná podpora.
Má-li současná žena vedle přerodu v matku zvládnut třeba ještě i negativní zkušenost porodního zážitku a dočasnou ztrátu svého pracovního světa, ocitá se nezřídka v hluboké osobní krizi, která může narušit péči o dítě i prožívání mateřství.
Ženy oslabuje mýtus, který je podporován i působením médií a který matky prezentuje jako bezvýhradně šťastné, radostně se obětující bytosti. O rozporuplném pocitu z vlastního těla po porodu nebo o bolestném poznání, že starý svět bezdětnosti odešel, a nový rodičovský se teprve rodí, se veřejně mluví stejně málo jako o tom, že současná společnost má na ženy nepřiměřené nároky, když po nich chce úspěch v profesi i v osobním a rodinném životě a tlačí je do nereálného perfekcionismu. Pokud ženy nemají po boku muže, který by s nimi péči o rodinu a domácnost férově sdílel, pokud jim nevyjde vstříc zaměstnavatel např. snížením úvazku a pokud nenajdou potřebný prostor pro sebepéči, snadno upadnou do stavu přepracování či vyhoření. Nárůst depresí u mnoha současných matek svědčí o tom, že pro mnohé rodičovství není uspokojivým obdobím, což se odráží i v tom, že přibývající množství žen zůstává jen u jednoho dítěte a další už nemají.
Lze něco udělat pro zlepšení situace?
Především samo mateřství rehabilitujme. S biologickou ženskostí (menstruací, porodem, plodností, menopauzou…) nezacházejme jako s něčím, co je na obtíž. Dodávejme už dospívajícím dívkám všestranné informace. Neoceňujme na jejich životní cestě jen fyzickou krásu a úspěchy ve škole, v profesi, ve výkonové sféře. Posilujme jejich sebevědomí, aby dokázaly být nezávislé na většinových patologických postojích, které uprostřed nevídaného konzumního dostatku vedou k závažnému zanedbávání základních emocionálních a sociálních potřeb.
Pokračujme v humanizaci českého porodnictví a neonatologie, aby se matkám v těhotenství a při porodu dostávalo více individuální péče a podpory a aby nedocházelo k oddělování novorozenců po porodu ani k jinému narušování instinktivního mateřství.
Upřímně hovořme o tom, že být matkou je náročný úkol. Někdo jej zvládá s lehkostí, jindy je třeba většího snažení nebo dokonce terapie.
Rozbíjejme nereálný obraz, který ženám předkládá požadavek tradičního všeobětujícího mateřství, a zároveň nutnost obstát tvrdým požadavkům „mužsky“ nastavených podmínek fungování společnosti.
Mateřství, resp. rodičovství, zůstává nejúčinnější školou života, ne nadarmo někteří bezdětní čelí kritice, že vlastně nikdy nedospěli. Pro manželský život nabízejí společné děti jeden z nejsmysluplnějších možných celoživotních projektů. Pro bezdětné dodejme, že odpovědné rodičovství lze zajisté s velkým pocitem smyslu a uspokojení rozvíjet i způsobem nebiologickým, to když mateřsky či otcovsky pečujeme o jiné lidské bytosti nebo o bohulibé projekty společenské…”
Souzním s Eviným článkem a mladým maminkám říkám, ať nekupují Elle 🙂
