Včera před půlnocí jsem si šla lehnout se skvělým pocitem, jak budu mít dnes dopoledne „volno“. Syn bude ve školce, mám navařeno, všechno vypráno, byt v obyvatelném stavu. Budu odpočívat, mazlit se s miminem v posteli, možná si i něco přečtu…Takový ideální půlden matky v šestinedělí…
Realita mě dostihla hned časně z rána.
4:30 Dcera se budí. Chroptí z rýmy, kroutí se, nemůže zabrat. Beru jí do postele, mazlím, kojím, pouštím šum.
5:15 Konečně usíná. Stále sebou mydlí, kope do mě, kope všude kolem, kníká.
5:45 Vzdávám pokusy o to usnout, jdu si pro čokoládu a vařím čaj. Koukám, že ač večer byla kuchyňská linka prázdná a umytá, přes noc se tam záhadně objevil kopec dalšího nádobí. Myčku nemáme, je mi jasné, čímže to ráno začneme.
5:55 Uléhám zpět k malé, zavírám oči v naději, že necelou hodinu budem spát.
6:00 Dcera se dožaduje jídla. V polospánku kojím.
6:20 Spokojeně najedené mimino se odvalí, vykouzlí první známku úsměvu a obloukem vyhodí veškerý obsah žaludku. Zblitá je ona, zblitá jsem já, zblitá je postel. Klidné relaxační dopoledne bez domácích prací dostává pomalu jiné rozměry.
6:40 Mladší dítě převlečené, omyté a uložené v postýlce. Převlečená (ovšem bez sprchy) já. Sundané povlečení a vše nachystané v pračce. Jdu budit muže a chci sprchu. Muž jde jako tradičně na WC.
6:50 Muž ještě trůní na 00, dcera se v postýlce začíná kroutit a za chvíli podezřele zapáchá. Jdu přebalovat. Sundám plínu, provedu očistu, připravím novou plenu a jen už koukám, jak potomek leží v mokru. Nestihlas, matko, příroda volala. Znovu tedy najdu čisté oblečení, převlékám a další várka prádla letí do koupelny. Zapínám pračku číslo 1.
7:05 Jdu budit staršího syna, jde do školky. Muž vyleze z WC a jde chystat snídani.
7:15 Snídáme, hurá. Sprcha počká, mám hlad. Po jídle se starší chce tulit, objímám ho…a cítím, že má mokré pyžamo. „Ty ses počůral?“, ptám se odevzdaně. Svlékám ho, rychle strkám do sprchy, převlékám už na cestu do školky. Do pomyslného seznamu připisuji Převléci postel synovi.
7:40 Dcera se dožaduje jídla. Nakojím, dám pusu staršímu a vyšlu je s tatínkem do školky. Chlapa ještě pak rovnou posílám do krámu pro další čokoládu.
8:00 Dcera usíná. Letím si dát pětiminutovou sprchu a čistím zuby. Hurá.
8:10 Uléhám k ní a chci spát.
8:20 Chlap se vrací hlučně a ještě bez čokolády. Frustrovaná jdu ležet.
8:30 Dítě se v postýlce kroutí a za chvíli se opět budí s podezřelým smrádkem. Schovávám se pod polštář a dělám, že tu nejsem. To se jí nelíbí a čisté pleny se dožaduje řevem. Kapituluju. Zvedám jí z postýlky a zjišťuju, že plena není všemocná a její obsah má mé dítě až na zádech. A samozřejmě i na prostěradle…
9:00 Dcera vykoupána, zkulturněna, v čistém oblečení. Postýlka převlečená. Odnáším první várku z pračky do sušičky. Tam je ovšem hromada prádla z předchozího večera, které sem už nezvládla vyndat. Tak nejdřív vyndám to a můžu pokračovat. Zapínám pračku číslo 2. Jdu si přihřát čaj a zkusit vypít teplej.
9:30 Čaj sem zvládla. Vážu škvrně do šátku, oblékám se a jdeme na poštu. Ta je ve vedlejším vchodě. Přede mnou asi 8 lidí. Jedou dvě přepážky. Jedné pracovnici se asi z fronty udělá šoufl, protože náhle přepážku zavírá a odchází. Dítě se nespokojeně kroutí, je mu horko. Čekání vzdávám a vracíme se domů.
9:50 Muž přichází na otočku domů, nese čokoládu. Rovnou tři. Miluju ho a hned jednu otevírám.
10:00 Dítě se dožaduje jídla. Kojím o 106 a doufám, že snad usne na delší dobu. Potřebuju převléct tu synovo postel a konečně umýt nádobí. A taky si možná udělat něco k jídlu. Jo, a taky spát. Hmmm.
10:30 Mimino spí. Sláva. Letím převléct tu synovo postýlku a uléhám též. Modlím se za aspoň hodinový spánek.
10:45 Sousedi vytáhli vrtačku. Zvedám se z postele, jdu do koupelny, kde jim nadávám do otravných much a skotu. Modlím se, aby ten kravál nevzbudil to mrně. Pračka číslo 2 doprala, prádlo vyndavám, házím do vany a pouštím pračku číslo 3. Půlka čokolády mizí v mém žaludku.
11:00 Je ticho. Dcera stále spí, vrtačka zmlkla. Že by mě při tom klení sousedi slyšeli? V koupelně se to nese…Nicméně zaléhám do postele.
12:30 Neuvěřitelný. Spala sem. Sláva. Mimino spí dál, ale už neklidně. Pomalu se vyplížím a jdu si ohřát oběd. Než se ohřeje, vyndavám vysušené prádlo, přihodím ho na hromadu, která čeká na složení, a jdu konečně umýt to nádobí.
13:00 Dcera vstává, touží po jídle. Jsem odpočinutá, veselá, pračky skoro vyprané, kuchyň čistá, já najedená, zásobená čokoládou. Kojím, mazlíme se, odpočíváme. Konečně.
13:30 Posadím mrně do lehátka, ustelu postel a vyndavám pračku číslo 3. Z lehátka se ozývají zvuky ohlašující, že mimino opět nebude vonět po fialkách. Jen ať to nemá zas až na zádech, doufám.
13:31 Má to nejen na zádech, ale i na lehátku. Nevím, jestli se smát nebo brečet. Svlékám dceru a rovnou beru do vany. Tam ale leží to vyprané prádlo, co sem nestihla přenést do sušičky. Pokládám nahé dítě na zem do další kupky oblečení přichystaného k vyprání, z vany prádlo přehazuju do umyvadla a pak konečně dojde na koupel. Celá akce se pochopitelně neobejde bez řevu. Jak řve, vykoná zbytek své potřeby do vany. Na seznam si tedy připisuju ještě Umýt vanu. Myslím, že řvát budu brzo asi taky.
14:00 Dítě umyté, převlečené, kouká pod hrazdičkou na nějaké panďuláky. Do sušičky nesu dvě vyprané pračky. Posrané lehátko stažené a potah společně s dalším oblečením v pračce číslo 4. Čokoláda je o další řádku chudší.
14:30 Vana umytá, zvládla jsem dokonce zamést i podlahy. Vážu dceru do šátku a jdeme pro bráchu do školky. V šátku malá usíná.
16:00 Jsme zpátky ze školky a z procházky. Dítě v šátku ještě spí. Můžu pomoct staršímu se svlékáním, protože období Sám sám bylo vystřídáno obdobím Mámo pomoz. Tak pomáhám. Připravím mu ještě svačinu a odvazuju malou. Ta je okamžitě vzhůru a lační po jídle.
16:10 Stále kojím. Syn chce taky pozornost, takže mi nese knížku a při kojení čteme. Díky bohu tak vydrží aspoň v klidu. Domlouváme se, že potom spolu upečeme buchtu.
16:30 Připravuju ingredience na buchtu, taky rovnou koště a lopatku, jelikož těsto bude v režii staršího potomka. Stíhám při jeho sypání mouky sníst jeden rohlík. Malá nás pozoruje z hrací deky, asi 5 minut, než si uvědomí, že se jí nikdo nevěnuje. Zbytek těsta dodělávám s miminem na ruce. Mouku má starší i ve vlasech, o tom, že je potřeba zamést a vytřít kuchyň nemluvím. Ale má radost z práce, takže bordel přehlížím.
17:00 Přichází tatínek, dnes brzo. Předávám na chvíli obě děti, jdu zlikvidovat chaos v kuchyni, složit ty kupy vysušeného prádla, hodit tam vypranou pračku číslo 4 a na 15 minut čerpat síly. Nejdéle úderem 18 hodiny začne každovečerní dceřin koncert, který spolehlivě ukončí jedině šátek a chůze. Koupání a uspávání synka je poslední měsíc v režii tatínka, tak se jen modlím, aby už konečně byly obě děti v posteli a já si mohla v klidu vypít čaj.
Haha, paráda.