Štědrý den…Tak už ho máme za sebou.
Vím, že máme před sebou i konec roku, ale Silvestr je zkrátka víc o přátelích a Vánoce o rodině.
A já dnes chci psát o rodině, tudíž o Štědrém dnu, tak jak ho vidím já..
Bůhví proč ho všichni nazýváme štědrý…
Slovo ŠTĚDRÝ ve mně totiž vždy vyvolá pocit, že dárků musí být HODNĚ…
Že musím všem obstarat alespoň jednu věc po které touží a alespoň deset dalších drobnůstek, po kterých sice tolik netouží, ale které by jim mohly alespoň vykouzlit na tváři úsměv..
Problém je v tom, že jsem
chaotik, který ukládá dárky tak, že na Štědrý den už fakt netuší, kam co schoval
chorobný odkladač, který většinou vše řeší na poslední chvíli
součást megarodiny, která čítá maminku, tátu, nespočet bratrů, /muži jsou u nás v přesile/, bratranců, synovců, strejdů, tet, dědů a babiček, přátel a také dětí přátel, také jednoho psa a jedné osamělé zlaté rybky, kterým všem je ovšem potřeba dát něco úžasného pod stromeček
V reálu to tedy vypadá tak, že den před příchodem Ježíška ještě horečně nakupuju, poté vše různě poschovávám, abych to v zápětí /obvykle o Štědrém dnu tak půl hodinky před večeří/ začala hystericky hledat. Do toho ještě odbíhám smažit kapra, prostírat vánoční stůl a hlídat, aby mi do balící zony nepronikl nějaký vetřelec. /rozuměj matka, syn, strýc, bratr, pes , nečekaná návštěva a podobně/ .
Ani letos tomu nebylo jinak.
Bylo to chaotické, hysterické a ukřičené…/když jsem zaboha nemohla najít jeden dárek, když jsem připálila kapra a když se můj nejmladší bratr opil ještě před příchodem Ježíška/
Bylo to náročné a vyčerpávající../kolotoč nákupů, vaření, pečení, zdobení, uklízení, balení…mytí nadobí a opět uklízení..:-)/
Ale bylo to i veselé, šťastné../když se můj téměř čtrnáctiletý syn na tu slávu oblékl do bílé košile s kravatou a na hlavu nasadil černý klobouk, takže vypadal jak kříženec anglického džentlmena s italským mafiánem/
A dojemné / když maminka plakala u nádherných zlatých naušnic od tatínka Josky a když si můj pubertální rádobydospělý chlapec v košili a klobouku nadšeně hrál v pokojíčku s novým legem/
Bylo to bláznivé jako celá naše rodina…
A hlavně to bylo OPRAVDOVÉ…Emotivní…Úžasné…
Díky…a už se těším, že si to za rok zase zopakujeme, rodinko..:-)))
Máme to za sebou, a jaké byly VÁNOCE u Vás?
-
NEMUSÍME BÝT DOKONALÉ
TerezaSchillerová||Rodina a vztahy
Milé ženy, zažila jsem toho během karantény myslím dost, v bodech: ani nevím kolik pokrmů jsem navařila, ale začalo...
-
O babičke.. smrti a živote….
KatarínaLorenčíková||Rodina a vztahy
Zvláštne ako sa nám cez iných ľudí vynárajú vlastné spomienky… “Vydržať, vydržať, vydržať!”, hovorila som si v duchu, keď...
-
Čekají mě těžší, ale hezčí věci než olympiáda, říká Barbora Strýcová
TerezaLavičková||Rodina a vztahy
Na začátku olympiády se neubránila slzám smutku a dojetí, ale jak sama říká, tenis je pro ni uzavřená kapitola...
-
Alenka v kraji zázraků podruhé: „Mami, ten muzikál je SUPER a ta Alenka je SEXY!“
MartinaRichterová||Rodina a vztahy
Láska k muzikálům se asi dědí, protože já je milovala odjakživa (tedy od roku 1994, kdy odstartoval Dracula a dříve...
-
Jak zažívala dětství moje maminka v 50. letech 20. století?
Marie Nová||Rodina a vztahy, děti, rodina, rozhovor
Přináším vám to, co vzniklo z druhého rozhovoru s mou maminkou, Marií Želechovskou, která tentokrát zavzpomínala na školní léta....
-
Deti a zuby
VeronikaPovová||Rodina a vztahy
Vecne tema rodicu,dedecku a babice a kamaradek:)zuby …uz vam rostou,slychavala jsem u obou synu,ted tedy hlavne u mladsiho Eliaška.Kdyz...
-
Co vás děti naučí uprostřed lesa bez wi-fi aneb manažerská lekce k nezaplacení
Eva Čejková||#, Rodina a vztahy, děti, osobní rozvoj, zábava
Tábor představuje pro děti vzpomínky, které si uchovají po celý život. Podobně to ale mají i táboroví vedoucí a...
-
Bolest a pláč Císařoven
Jana Němečková||Rodina a vztahy
Paní Eva, 28 let … z ničeho nic mě začali odvážet na sál. Byla jsem plná zmatku, strachu, nejistoty...