Jak zažívala dětství moje maminka v 50. letech 20. století?

Přináším vám to, co vzniklo z druhého rozhovoru s mou maminkou, Marií Želechovskou, která tentokrát zavzpomínala na školní léta.

Jak jsme jezdili na taškách do školy

Mezi Brníkovem a Poplzemi byla taková silnice do esíčka, říkalo se tomu eso a když napadal sníh, tak abychom nemuseli celou silnici obcházet, tak jsme z toho kopce sjížděli po taškách dolů. Jinak bychom šli o půl kilometru dál. Pak jsme přešli silnici a sjeli jsme druhý kopec.

Už po půl sedmé jsme museli vyjít z Brníkova. Scházeli jsme se u hospody a šli jsme společně. Ve třičtvrtě na osm jsme byli v Libochovicích ve škole. Chodili jsme 5 kilometrů. Po cestě jsme blbli a někdy jsme přišli i po osmé hodině. Když jsme se vyváleli ve sněhu, tak jsme se museli sušit u kamen. Bylo to tenkrát pro nás děti nějak lepší. Vyblbly jsme se, vysportovali. Hráli jsme i s míčem vybíjenou. Na stráních jsme dělali kotrmelce, stojky, lezli jsme po stromech a dnes za to rodiče platí na sportovištích. Auta tam nejezdila, rodiče nemuseli mít strach, že někoho zajede auto. Akorát kluci se občas poprali. Byla to lepší doba, taková uvolněnější. Nebylo tolik nařízení jako dnes.

Hrátky na stráních

Na stráních byly jabka, švestky, hušky a ty byly naše. Pravděpodobně předci to tam sázeli pro děti. Nikdo nám nehuboval, že to tam trháme.

Zábava na rybnících

Na Brníkově byly dva rybníky, v zimě byly zamrzlé. Lidi tam jezdili s voznicemi pro vodu na koupání a pro dobytek k pumpě. V létě jsme se v rybnících koupali s kachnami, husami, psy, plavili tam i koně a žádnou infekci jsme z té špíny nedostali.

Zažila jsem i trauma

V zimě tam vysekávali led do lednic do hospody. Kluci tam jezdili na krách, odstrkovali se tyčemi a mě tam bratr tenkrát málem utopil. Chtěla jsem přelézt k nim na kru a od do mě strčil, spadla jsem do vody. Holky Holých mě naštěstí vytáhly a odvedly domů. Maminka mi uvařila bylinkový čaj, dávala vždy do něj lžíci medu a lžíci cukru. To se nedalo ani polykat, jak to bylo sladké a já to musela vypít vařící.

Vztahy mezi sourozenci tenkrát nebyly tak vřelé. Rodiče si také nepěstovali úzký vztah k dětem, protože spousta z nich zemřela, proto bylo snazší si k nim nepěstovat hluboké citové vztahy. Maminka je ze 6 dětí, tři bratři zemřeli v brzkém dětství.