Ten pocit určitě znáte. Celý život máte jasnou představou o chodu určitých věcí, a pak vám najednou někdo řekne, že vše je jinak. Cože? To není možný! Proč jsem to nevěděla ve dvaceti?! Samozřejmě že se můj objev a „aha moment“ týká vztahů. Jak jinak…
Takže věci se mají takto
Celý můj dospělý život jsem se snažila zjistit (a tahle objevná cesta ještě nekončí!), recept na šťastné vztahy. Kromě jiného moc ráda pozoruji vztahové příběhy lidí kolem mě. Některé mé kamarádky mají super chlapa, který je hodný, pohodový a o všechno se postará. Jiné mají chlapa, kterému musí pořád říkat, co má v domácnosti udělat.
Mají muže, který jim nedává dostatečně najevo lásku, a když může, vypadne z domu, a tím se vyhne jakémukoliv vytváření harmonického vztahu. … a frustrace se pomalu vkrádá do jejich životů. A tak zatímco jsem záviděla kamarádkám z první kategorie (je jich podstatně méně), snažila se aktivně přijít na to, jak to udělat, abych si do života také přitáhla toho hodného a kvalitního chlapa.
Zhruba před třemi lety ale přišlo obrovské vystřízlivění. Tenkrát jsem si tak nějak začala uvědomovat a pozorovat, že problém možná není v chlapech, ale v jejich ženách! Co když se k nám muži chovají tak, jak my se chováme k nim? Co když muži adekvátně reagují na to, co my ženy vyzařujeme? Co když klíč ke spokojenému vztahu leží právě v nás?
Šlo o nové vzrušující otázky a já vnitřně cítila, že to tak je. Znáte to ze svých vztahů. Váš muž se k vám chová rozhodně jinak, než ke své bývalé, a zase jinak ke své kolegyni.
Začala jsem se intenzivně zaobírat fungováním mužů a tím, co je na určitých ženách motivuje k tomu, aby se o ně chtěli starat. Našla jsem si mentorku, americkou lektorku, která se porozumění mužům věnuje 21 let. Ta žena byla moje krevní skupina a líbilo se mi, jak o mužích hovoří a jak je miluje. Imponovalo mi to. Sama jsem si tenkrát uvědomila, že můj vztah k mužům je jiný. Nebylo to rozhodně tak, že bych je milovala. Spíš jsem si je držela od těla, protože jsem jim nerozuměla.
Dlouhou dobu mého života jsem si myslela, že to jsou chlupaté a necivilizované ženy. A stále mi bylo divné, proč se jako ženy vůbec nechovají?!
Po pár měsících zkoumání jsem přišla na to, jak to skutečně je! To, jak se můj chlap bude ke mně chovat je v mých rukou. Pro mě až neuvěřitelný objev! A najednou ke mně začaly přicházet odpovědi na otázky, proč se ten samý muž chová ke dvěma ženám rozdílně.
Kromě poradenství v seznamování jsem se začala zabývat i zkoumáním mužů. Ono to vlastně k sobě neodlučně patří! To, co jsem zjistila, změnilo moje vnímání opačného pohlaví. A hlavně – moje nové poznání změnilo mě samou.
Přestala jsem být na muže naštvaná a přestala jsem se jich bát. Začala jsem je milovat. Přesto, že jsou ženy a muži opravdu odlišnými druhy, příroda vše vymyslela tak, abychom si i přes naše rozdílnosti vzájemně porozuměli a podporovali se. Abychom se přesně doplňovali. Nevěříte?
Muži jsou totiž nastaveni na to, aby nás ochraňovali, starali se o nás a činili náš šťastnými – a takhle jsou nastaveni už od pravěku. Stejně jako to, že jsou lovci. Je to jejich přirozenost. Nic je to nestojí. Tak to příroda, nebo Bůh vymyslel. Pro mě osobně to bylo největší zjištění.
Muži tady tedy nejsou od toho, aby náš štvali a zásadně dělali všechno opačně, než chceme! Pojďme oslavovat muže takové, jací geneticky jsou! A pojďme se zároveň ptát sami sebe, jak to, že od nich nedostáváme to, co by pro ně mělo být přirozené, což je to, co bychom si vlastně přály…Určitě jste už někde slyšely rčení a sami to znáte z praxe, když je šťastná žena, je šťastný i muž.
Pokud je muž k ženě přitahován sexuálně a navíc je ženou okouzlen, je přirozeně nucen se o ni starat. Chránit ji. Chce s ní trávit čas. Dělat ji šťastnou. A čím že žena muže okouzluje, kromě své sexuální přitažlivosti? Je to její sebevědomí, a to že je autentická a na nic si nehraje. A hlavně s mužem si nehraje! Má vášeň pro různé věci, je vnímavá a schopná láskyplně přijímat.
Pokud je žena pro muže okouzlující a ještě ho přitahuje sexuálně, drží v ruce klíč k nekonečné lásce, péči a pozornosti od svého muže. Takže, pokud pro muže splňujeme tyto podmínky a on je k nám přitahován a chce se o nás starat a činit nás šťastnými, proč se toto děje pouhou chvíli po seznámení a potom, po našem polapení, změní své chování? ( stejnou otázku si mimochodem pokládají i muži. „Proč je ONA na začátku tak úžasná a potom se vždycky změní?“)
Mojí odpovědí je: ano muži se změní, protože změníme my! Oni pouze reagují na změny našeho chování k nim. Měníme se, když jsme ulovené. Přilneme k muži a všechno co udělá, bereme osobně. Myslíme si, že všechno, co udělá se nás nějak týká a přeložíme si to, jakoby tím vyjadřoval jeho city k nám.
Místo, abychom mu nechaly prostor a on mohl ve své činnosti pokračovat, děláme z lásky my více pro něho, a pak se divíme, že ztrácí motivaci dělat něco navíc pro nás. Začneme kontrolovat jeho chování a máme velká očekávání. Očekávání, že bude číst naše myšlenky, dokonce máme za to, že by měl uvažovat jako my, ženy! Nebudeme říkat, co potřebujeme, protože si to z lásky k nám přece vydedukuje. A když se nám „patřičného“ nedostane, začneme být frustrované.
Nedostáváme a začneme vyčítat. Když muž neudělá, co od něj očekáváme, bereme to jako výraz nepochopení, nebo dokonce nelásky. Ztrácíme svoje sebevědomí, přestaneme se chovat přirozeně a mile. Přestaneme vyjadřovat svoji vášeň a opanují nás negativní emoce. Přestaneme být vnímavé a láskyplné a začneme na sílu vyžadovat to, co si myslíme, že nám patří, což je to, co jsme od něj měly na začátku. Začneme vyžadovat více a více, protože tam, kde kdysi bylo naše sebevědomí, je nyní prázdná díra a po partnerovi chceme, aby ji naplnil. Problém je ale ten, že to vyžadujeme, místo toho, abychom mu udělaly prostor, to pro nás přirozeně dělat.
My se měníme a muži na to reagují. Jsou okouzleni pouze do doby, do kdy jsme okouzlující my sami. Když se přestaneme starat o důvěru sami v sebe a o vlastní sebevědomí, muž přestane mít chuť se starat o nás. Když přestaneme být sami sebou, je pro muže těžké nás milovat. Když přestaneme vyjadřovat svoji vášeň, přestaneme inspirovat vášeň svého muže. Když přestaneme přijímat a vnímat jeho výrazy lásky, přestane nám ji dávat.
Neustálou lásku a pozornost od mužů ale mít můžeme. Stane se to tak, že mužům, kteří jsou námi okouzleni a mají touhu nás činit šťastnými, dovolíme, aby byli v jejich konání úspěšní, a to nejen při randění, ale po celou dobu vztahu. Pokud jsou v módu dávání, potřebují od nás pouze jasně vědět, po čem toužíme, co potřebujeme a co nás učiní šťastnými. O všem je třeba mluvit.
Když jdete večer parkem a muž se vám snaží přes ramena dát svoji bundu, aby vám nebyla zima, neříkejte mu, ať si ji nechá, že bude pak zima jemu (ano, to jsem dělala často). Přijměte jeho snahu a pochvalte ho za ni. Vaše laskavé přijímání ho bude pohánět k ještě větším výkonům. Muž informace od vás potřebuje. Není jasnovidec. Když si řeknete o to, po čem toužíte a co chcete a navíc budete jeho činy láskyplně přijímat, nepřestanete ho motivovat k tomu, aby měl chuť pro vás dělat více a více…
Vidíte, že je to ve vašich rukou? Co s tím teď uděláte? Já jsem to tenkrát hned začala zkoušet. Ne jen u svého muže, ale i u kolegů a kamarádů. Baví mě to! Milovat muže za to, jací jsou! Jsou totiž úžasní!
Vzpomenete si na nějaké momenty, kdy jste svému muži znemožnily, aby se o vás staral?
S láskou
Monika Trčková
