Jak se vypořádat s minulostí a začít žít plně a svobodně
Každého asi občas napadne, jaké by to bylo, kdyby mohl začít s tím správným životem až ve chvíli, kdy už je mu leccos jasné a kdy ví, jak na to. Počítá roky, které upsal nevědomosti, a má tendenci si je vyčítat a říkat si, proč jednal tak hloupě. Všechno jistě znáte. Nejsem výjimkou.
Žijeme život, v němž bychom některé smutné kapitoly nejraději zapomněli nebo úplně škrtli, ale víme, že to není možné. Vidíme “oběti” svých nevydařených vztahů – děti, a vyčítáme si své neuvážené chování. A takto bych mohla pokračovat donekonečna. Vždy se najde něco, co jsme neměli udělat, nebo naopak měli a neudělali… Byl to život, ale ne bohužel nanečisto, jenž jde jen tak zmuchlat a zahodit. Něco se stalo a je to tak, jak to je.
Otázkou je, jak naložit s těmi všemi výčitkami a bolestmi, jež jsou v nás stále přítomné a nedovolují nám začít žít skutečně svobodně a plně. Přátelé, jde udělat jediné – vše přijmout. A pak…. udělat novou startovní čáru s tím, že už přece jen něco víme, něco jsme pochopili, něco si uvědomili, odpustili sobě i druhým a vzali svůj život na milost. Svůj život a své “chyby”. Opět je dávám do uvozovek, protože skrze ně jste tam, kde jste. Díky nim třeba víte, že jste byli v rukou druhých loutky, kusy hadru nebo bezcenné nuly.
Nebo už třeba chápete, že jste se nechovali zrovna příkladně vy sami a snažíte se o nový, láskyplný postoj.
Shrnuto a podtrženo, život se nedá žít nanečisto, ale je možné si v něm čisto nakonec udělat. Záleží jen na nás samých. Naprosto ve všem záleží jen a jen na nás.
A to je osvobozující pocit.
Tvořme si svůj život vědomě a zapomeňme na to, co bylo. Vše je napravitelné. Sama jsem toho příkladem. Z peklíčka se stal ráj, ale cesta k němu vedla nepěknými bahnitými stezkami. Dnes však za ně děkuji. Mělo to tak být. Přijměte i vy, že váš život je takový a makový, protože vždy je čas na ukotvení se v přítomnosti a jeho prožití s tím, že jste jeho vlastními tvůrci. 🙂
Zdroj foto:Pixabay.com
