Moc se mi líbil příspěvek jedné z žen u nás ve skupině.
Psala o tom, jak doufala, že se časem zjemní vedle jednoho muže, ale ono to pořád nějak nešlo. (Ta hlava, že 
). A jak pak bylo úžasné, když potkala jiného u kterého to bylo naprostou přirozeností. Kde se přirozeně odevzdávala, nechala se vést, měla důvěru, byla jemná a něžná. Žádné poměřování mečů se nekonalo.
Zbožnuji tenhle stav a miluji muže MUŽE, při kterých se přirozeně uvolníte a cítíte, že jste v bezpečí, nemáte žádnou potřebu prosazovat se silově, jste si vědoma toho, že on má svaly a vy čáry a taky, že se vedle něj nemůžete ztratit, protože on má dosti jasno v tom, kam směřuje a kdo je. Je v tom tak božsky!
A zároveň bych ráda řekla, že je naprosto v pořádku, že se tak necítíte a nechováte vedle každého. I to má svůj smysl ač by se mnou možná někdo nesouhlasil. (Protože co, protože podívej se co ti to říká a co máš nezpracováno a jak ještě nejsi dokonalá duchovní bytost )
Nemluvím o snaze přemoci druhé pohlaví, ale např.o jasných hranicích vůči některým lidem.
Vivat mužům Mužům!
Miluji je!
Vaše barbora Kravčíková
www.barborakravcikova.cz
www.facebook.com/kouzelneseminare/
)Nemluvím o snaze přemoci druhé pohlaví, ale např.o jasných hranicích vůči některým lidem.
Vivat mužům Mužům!
Miluji je!
Vaše barbora Kravčíková
www.barborakravcikova.cz
www.facebook.com/kouzelneseminare/
