Bylo mi něco málo přes 20, když jsem nastoupila na místo zástupkyně ředitele supermarketu (ta fotka nahoře je z té doby… :-)). Měla jsem vést tým vedoucích oddělení, kteří byli o deset až dvacet let starší než já a do Delvity přišli jako „mazáci“ ze dříve státního podniku Potraviny…
Mojí kvalifikací byla jedna krátká manažerská zkušenost v malé české firmě, letní brigáda ve vesnickém koloniálu mých rodičů, jakás takás schopnost pracovat na počítači a znalost angličtiny. A hlavně veliká touha něco dokázat a vybudovat si v tomhle oboru kariéru.
Můj tehdejší šéf, Petr Hlad, který si mě nevybral (byla jsem vybrána ve výběrku na centrále společnosti) mi později prozradil, že mi dával maximálně 14 dní, než to vzdám.
Nevzdala jsem to. V retailu jsem pracovala přes 15 let a vypracovala jsem se přes oblastní manažerku a ředitelku provozu (s odpovědností za 100 prodejen a skoro 500 lidí) po ředitelku dceřiné společnosti zahraniční fashion retailové firmy.
Ale můj start na manažerské pozici nebyl vůbec snadný.
Co se týká řízení obchodu, obchodního a marketingového myšlení, tak to mi celkem šlo. Dost rychle jsem se učila i od svého šéfa.
Horší to ale bylo s vedením lidí.
Udělala jsem asi všechny chyby, které jsem mohla udělat. Ano, díky těm chybám jsem se hodně naučila, to je pravda. Ale ocenila bych tehdy, kdyby mi někdo poradil, jak mám ty lidi vlastně vést. Myslím, že by to bylo pro obě strany méně bolestné. Stálo by mě to méně nervů a slz. A taky bych daleko dřív měla ty výsledky, které se nakonec dostavily.
Dneska, s těmi zkušenostmi, které mám, vidím úplně jasně, co jsem dělala špatně a co jsem mohla dělat líp…
Co bych dneska svému mladšímu já poradila?
Přečtěte si tady >>>>
Jana Bártíková
