Emoční propojení: Jak nám druhých problémy odrážejí naše vlastní
Možná se vám stalo, že jste s někým probírali jeho problémy, začali jste mu radit a zjistili jste, že to, co říkáte se vás tak dotýká, že radíte sami sobě.
Mám to stejně, a tak dnes už vím, že když za mnou někdo přijde a požádá mě o radu, že tím pomáhám a radím zároveň i sobě.
Buď jsem podobnou situací prošla v minulosti (a tak jsem ráda, že dotyčného dokážu lépe pochopit a vcítit se) nebo právě procházím ( pak to, co říkám potřebuji sama slyšet a uvědomit si) a nebo v budoucnu procházet budu (a pak si na svá slova vzpomenu).
Nic není náhoda, všichni jsme navzájem propojeni. A tak člověk, který se mě ptá, si mě podvědomě vyhledal a to, co potřebuje slyšet, má slyšet z mých úst. Stejně jako není náhoda, že jsem si takového člověka přitáhla.
Sami sobě často poradit neumíme, přitom u druhých si myslíme, že víme, co by měli změnit, co dělají špatně, jak by se měli zachovat. Stejně tak, pokud druhý onemocní, máme pocit, že víme, proč to tak má, a co by měl dělat. A pak, se nějaká nemoc dotkne nás a najednou už to tak není jednoduché uvidět, co nám ukazuje, natož to změnit.
Proč to tak je?
Když prožíváme své emoce a bolesti, jsme v nich vtaženi. Zasahují nás, zablokují a jsme sevření jako v kleštích. Pro svou bolest nejsme schopni nadhledu.
Zatímco u druhých dokážeme vidět věci zvenčí, protože se nás tolik emočně nedotýkají.
Proto je při řešení problému důležité, snažit se na to podívat „z ptačí perspektivy“. Jako byste se na svůj problém dívali shora, jako byste byli jen nezaujatý pozorovatel. Ztišit se a chvíli nechat věci plynout a pozorovat. Nelpět na tom, jak by věci měly být. Zkuste si pustit tohle video, mě moc pomáhá, když se potřebuji podívat na svůj život z nadhledu. ♥
Klikni na obrázek. 🙂
Takže, až zas budete příště s někým probírat jeho problémy, poslouchejte sami sebe, co druhým radíte. Třeba právě tyhle slova potřebujete teď sami slyšet a nebo se vám v budoucnu budou hodit.
A buďte vděčni za tuto nápovědu, kterou vám vesmír posílá.
Zdroj foto: Lenka Krůpová
