Poslechněte své srdce: Jak najít odpovědi prostřednictvím vlastního hlasu
Nejlepší rádce je ten, který dává cenné rady jedině tehdy, pokud je požádán. Ví, že když radí tam, kde o jeho radu nestojí, tam se cena rady neukáže a naopak vzniká nedorozumění. Lidé nevyžádanou radu neposlechnou, a ještě ji cítí jako útok.
Aby naše slova splnila svůj účel, musíme být nejdříve o pomoc požádání. Pokud za vámi přijde někdo s problémem, ale neptá se, někdy stačí jen naslouchat a nechat druhého vyventilovat své emoce.
Když nevíte co říct, třeba ho obejměte a poslouchejte své srdce, které vám napoví ta správná slova. Nesnažte se za každou cenu, vnucovat své rady.
Stává se mi, že se na mě obrátí člověk o radu, začneme řešit problém, který dlouho nosil v sobě ukrytý a rozhodne se otevřít. Popisuje situaci, vysvětluje a prožívá emoce. Často zažívá projevy na těle, pocity horka, bušení srdce, pláče a najednou mu to začne docvakávat.
Začne vidět souvislosti, nalézá pochopení. Nestojí už o radu, potřebuje jen pomoct v tom, jak to správně uchopit, potvrzení, že to, na co přišel, je to AHA.
Tak velkou moc má otevření se, to, že přestaneme své pocity, držet potlačené. Je to nádherný pocit, když vidíte, jak se spojí se svou duší a na své odpovědi, přijdou sami.
Možná jste to už také zažili. Psali jste například dotaz někde do poradny nebo vypisovali kamarádce své problémy do zprávy. Když si to po sobě přečtete, uvidíte, jak vlastně odpovídáte sami sobě. Odpovědi na vás křičí, jen vy stále pochybujete.
Zkuste se chvílí poslouchat, vnímat svá slova, když začnete sdělovat své problémy. Možná uslyšíte i zdroj svých tělesných potíží: „ Stáhl se mi žaludek, podlomily se mi kolena, nemůžu to strávit, nemůžu to unést, leží mi to jako kámen na prsou, praská mi z toho hlava, v tom vztahu se dusím, chtěla bych se na to vykašlat“, a tak bychom mohli pokračovat.
Naše podvědomí ví přesně, co má udělat, jen je ukryto pod nánosem našich myšlenek. Nevěříme své intuici, tomu, že to sami víme. Hledáme složitosti tam, kde nejsou. Nemáme čas, naslouchat sami sobě.
Nevěříme, že bychom na to mohli sami přijít. Zvykli jsme si předávat zodpovědnost za svůj život druhým, v našich očích povolanějším, ať už jde o lékaře, léčitele nebo kouče. Někdy potřebujeme jen ukázat cestu a hlavně se otevřít.
Nedávno jsem byla nemocná, viróza, teploty. Věděla jsem, proč nemoc přišla, a co mi chce sdělit. Jenže zdály se mi ošklivé sny. Nechápala jsem, kde se ve mně berou tak živé sny z různých etap života, zdánlivě spolu nesouvisející.
Naučila jsem se být pokorná ke své intuici a naslouchat sama sobě, protože vím, že nejlepší rada pro mě zazní z mých úst, prostřednictvím mého podvědomí. A tak, zatímco jsem chtěla co nejlépe popsat své sny, uviděla jsem spojnici, která všechny sny propojovala. Programy, které z mých snů vystupovaly:
„Nejsem dost dobrá! Nemám na to! Nezvládnu to! Lidé mě nebudou mít rádi, když nebudu vše umět a vědět!“
Nebýt toho, že jsem o svých snech mluvila, nepřišla bych na to, co mi chtěly sny sdělit.
Když si nebudete s něčím vědět rady, najděte si někoho, komu se můžete svěřit, někoho, kdo vás vyslechne. Dobrou kamarádku, u které bude vaše tajemství v bezpečí, a která umí naslouchat. Nebo poproste partnera, jestli by vám chvíli mohl JEN naslouchat (muži rádi hned navrhují řešení, jsou tak nastaveni).
Otevřete se, ponořte se do toho a poslouchejte svá slova. Uvidíte, že to dokážete rozšifrovat. A pokud nikoho takového nemáte nebo vám o tom mluvit prostě nejde, tak své problémy napište. Stejně, jako byste je někomu sdělovali.
A pak si to po sobě přečtěte, vezměte barevný fix a podtrhněte to, co vám přijde důležité, co se opakuje, a co na vás křičí z papíru. Ručím vám za to, že to objevíte!
A pokud máte pocit, že potřebujete trošku popostrčit, tak mi třeba napište.
S láskou. Lenka
Zdroj foto: Lenka Krůpová
