To, co se mi teď stalo, byla životní lekce, jakou jsem nedostala už dlouho! A byl to políček rovnou do tváře! Prostě:
„Bum! A máš to!“
Stalo se mi to, že jsem zjistila, jak vyhodit svou práci z okna a ještě se u toho cítit naprosto mizerně. Jak na to? Dělat práci navíc! Zní to šíleně? I mně to přišlo naprosto šílené, že když se snažím, přemýšlím co a jak o ostatních, abych mohla věcem předcházet a byla připravená a pak vše zhoří jako papír, že je to prostě nesmysl. Jenže on vážně nikdo neocení! A nejenom, že to nikdo neocení, úplně klidně se to může otočit proti mně!
Už jsem měla namále
U mě to naštěstí tak daleko nezašlo, ale cítila jsem, že už jsem měla namále. Chvíli na to, když jsem přemýšlela o tom, co se vlastně stalo a proč jsem ze všech jediná, kdo si vlastně láme hlavu a snaží se, ke mně přišla krásná věta (přivolala jsem si ji, jak jinak. Náhody neexistují, jen dají moc práce.): 🙂
„Řeš jen svý věci, máš jich dost.“
A byla to svatá pravda. Od té doby se držím svého. Jsem sice kdykoliv připavená pomoci, ale udělám to, až mi nikdo řekne. Nebudu dál plýtvat svými myšlenkami, prací, laskavostí a pomocí tam, kde je to sice potřeba, ale kde ještě tato potřeba nevyšla na světlo.
Jestli se to někde bude hroutit a já tomu budu muset přihlížet, tak to prostě udělám. Zjišťuji, že to jinak nebude nikdy dobře. A já už sama sebe nikdy nehodlám postavit do pozice, kdy budu muset řešit, že prozíravost, poctivá práce, snaha a nebo loajalita přišly vniveč. To už sama sobě nikdy neudělám! Od teď si házím nohy na stůl. Víte, kde mě najdete. 😀
Pracuji na svých snech! 🙂
