V naší kultuře vztah s vlastním tělem není nijak podporován. Ano, víme, že bychom se měly hýbat a zdravě jíst, ale to jsou jen slova, která nepodporují ani školy, natož jiné instituce. Kde se tedy máme naučit vnímat své tělo a komunikovat s ním? A k čemu je to vůbec dobré? Pokusím se k tomu nabídnout několik souvislostí.
Většina z nás je od svého těla odpojena a vnímá ho jako samozřejmost, schránku, ne partnera. Všímáme si ho více pouze pokud nefunguje či nevypadá tak, jak bychom si představovaly. Jeho signálům nevěříme a raději se spoléháme na úsudek odborníků – lékařů, výživových poradců, trenérů atd. Ano, jsou to často lidé, kteří lidskému tělu obecně celkem slušně rozumí, ale přesto jsme na své tělo vždy největšími experty my samy. Tedy pokud ho umíme vnímat a číst jeho signály.
Kde se tahle schopnost ztrácí?
Paradoxně už při porodu. Porod je prvním bojem dítěte o přežití a způsob narození tedy ovlivňuje psychiku i tělo tak mocně, že si to stále nedovedeme vysvětlit do všech detailů. Následky si však často neseme celý život. Po porodu u nás stále hraje prim separace matky od dítěte. Ano, někdy jen na pár minut či hodin, ale i to je pro novorozence neuvěřitelně dlouhý čas na to, aby zažíval ztrátu opory, jistoty a bezpečí a hladina jeho stresových hormonů tak vystoupá velmi vysoko. Problémem je, že ta hladina neklesne záhy poté, co přestane plakat. U nás dospělých se stresové hormony rapidně sníží, když to miminko přestane plakat, ale jemu kolují v systému ještě dlouhé hodiny poté. To má vliv na vše, co se v tom neuvěřitelně rychle se vyvíjejícím tělíčku děje. Plus si nastavuje mentální zkušenost, která mu zrovna neulehčí důvěru ve vztazích a ve vztahu k sobě po zbytek života.
Ano, v prvním roce našeho života většina z nás prožila to, co ovlivňuje naši dospělost i v oblastech, do kterých bychom to nikdy neřekli.
-
trpíte depresemi či úzkostmi?
máte často strach?
máte tendenci své tělo nadměrně formovat do nějakého ideálu nebo ho naopak spíš přehlížíte?
máte nezdravý vztah k jídlu – tvrdé diety, přejídání, závislost na sladkém…?
trpíte podváhou či obezitou?
příliš se vážete na blízké osoby?
toužíte po bezpečí v každé situaci?
bojíte se změny?
máte problém s dokončováním?
pochybujete o svém názoru, pokud druzí mají jiný?
jste často nemocní?
máte problémy v sexuálním životě?
cítíte pokles životní energie?
nevíte, kdy máte dost?
olik zdánlivě nesouvisejících oblastí a přesto mají jedno společné. Jsou primárně důsledkem odpojení mysli od těla.
Důvodem samozřejmě není jen způsob porodu nebo poporodní separace. Další zkušeností může být to, že dospělí kolem vás věděli lépe, co máte cítit („Prosímtě, vždyť to zas tak moc nebolí“), kdy se najíst („to dojíš, jídlo na talíři se nenechává“) nebo co vlastně potřebujete („nesmíte ho chovat, to miminko brečí, aby vámi manipulovalo, takhle ho akorát tak rozmazlíte“). To byla však stále ta jemnější cesta. Dalšími důvody jsou např. opuštění (fyzické či emocionální), nedostatek doteku, fyzické zneužívání, zanedbávání, nemoci, úrazy, operace …
Důležité je, že následkem těchto zkušeností jsme se naučily signály svého těla přehlížet a nevěřit jim. Byla to cesta, jak se vyrovnat s rozporem v informacích, které jsme dostávali zevnitř a zvenku. Způsobuje nám to problémy ve vztazích, ve stravovacích návycích, v intimitě, v sebeúctě a osobní síle, v nedostatku životní energie. Paradoxně však můžeme být díky tomu na výši v jiných oblastech. V kreativitě, inteligenci nebo třeba zájmu o spirituální témata. Nic není černobílé. Přesto jsem si jistá, že pokud se vrátíme i do těla, otevře se nám daleko více možností ke zlepšení kvality vlastního života.
Jak se vrátit do těla?
Pokud patříte k lidem, které oslovují předchozí řádky a našla jste se v nich, nezoufejte. Život je změna a vývoj a nikdy není pozdě. Existuje spousta věcí, které můžete udělat i zcela zdarma pro to, abyste se vrátila do svého těla a znovu využívala všech jeho darů.
Začít můžete zvýšením péče o sebe. Dopřejte si kvalitní a vyvážené jídlo a dostatek spánku. Začněte chodit na delší procházky do přírody, zatančete si každý den na nějakou oblíbenou písničku, dopřejte si smyslové potěšení jako třeba horkou koupel či oblíbený esenciální olej v aroma lampě. Ne nutně všechno najednou :-)) A zkuste u toho vnímat své tělo, jeho pohyby, jeho pocity, zapojte své smysly.
Výborná je i pravidelná masáž, kdy se můžete absolutně uvolnit a oddat dotekům na své kůži. Doteků také nemáme právě dostatek. Obvykle ani v dětství a určitě ne v dospělosti. Přesto právě doteky jsou velmi dobrou výživou pro naše tělo.
Najděte si pomalé cvičení nebo tanec
Pokud se chcete do svého těla vcítit ještě víc, najděte si cvičení nebo tanec, který probíhá pomalu a vede vás k uvědomování si různých částí těla, zejména těch vnitřních. Může to být jóga, jin jóga, kundalini jóga, mohendžodáro, pilates, cvičení pánevního dna, orientální tance, můj oblíbený Ženský tanec atd. Najděte to, co je vám nejbližší, vyzkoušejte toho víc, abyste zjistila, jak se v tom cítíte a pak vydržte. Alespoň dva tři měsíce pracujte cíleně na vztahu se svým tělem a nenechte se odradit ničím. Výsledky se určitě dostaví a budete jimi překvapená.
Vrátit se vědomě do vlastního těla je nepopsatelný pocit. Je to zdroj neuvěřitelné síly, energie a sebevědomí. Najednou začnou blednout i ty největší výzvy.
Přeji vám příjemnou cestu zpátky k vlastnímu tělu a pokud byste potřebovala podpořit, zvu vás do skupiny Ženský tanec a sebevědomá ženskost pro každý den, kde se mimojiné zabýváme návratem k vlastnímu tělu a můžeme probrat vaše dotazy a celé tohle téma víc do hloubky.
Odděleni od těla konáme chorobné činy – nevede je vědomí ani pocity, ale nevědomá touha přemostit propast mezi tělem a myslí za jakoukoliv cenu. – Anodea Judith
