Dobrý den, Ženy. Že by? Mi něco právě docvaklo…
Pročítám si zde ráda blogy, zejména mě teď baví takové ty s motivační myšlenkou. Zvlášť musím teď vyzdvihnout dvě autorky, a to Lenku Spurnou a Jolanu Fišerovou.
Dobrala jsem se k tomu, že když chci něčeho velkého dosáhnout:
– Musím pro to něco udělat, a nesedět se založenýma rukama a zavřenýma očima, a že malý pokrok je lepší, než žadný. Tedy i když nestihnu všechno, co si dám za předsevzetí, je dobré udělat každý den aspoň část plánu. Mám tendence, když už je moc hodin, nebo jsem už unavená a vím, že bych udělala jen část, říct si, že udělám zítra vše poctivě, nebo dokonce dvojnásobek. Jak se mi to nakupí a naddimenzuje, neudělám zase nic, protože dopředu vzdám jakoukoliv snahu. Prostě protože mě demotivuje, že je toho na mě moc. A to mě psychicky vyčerpá.
Takže pero a diář, napsat velké plány, rozdělit na podbody, na malé krůčky a pak už se jen radovat, když je budeme škrtat, jak nám ubývá to, co pro náš sen musíme udělat a jak se nám náš vytyčený cíl blíží.
Zkrátka můžeme dosáhnout a získat i to, co se nám dnes zdá nedosažitelné a v nedohlednu, když se do toho však pustíme s chutí, bez prokrastinace a bez představ a předsudků, že ‘jsem na tohle blbá’, a ‘nejde mi to’.
Když si vzpomenu na sebe před lety, mým nepřítelem bylo počítání. Nešla mi matematika. Myslela jsem si, že jsem na ni blbá, když jsem z ní dostávala špatné známky. Učitelky matematiky mě nikdy neměly rády a já neměla ráda je a ‘matiku’.
Nebýt nepřizně osudu, nebo náhody, nikdy bych nezjistila, že jsem na matematiku naopak dobrá a jde mi ono analyticko-matematicko-logické myšlení.
V ‘blázinci’, rok před maturitou, když se mi projevila první ataka schizofrenie, mi dělali IQ test, a paradoxně, ač mi na konci ZŠ, při výběru SŠ, poradily psycholožky ‘humanitní’ studium (podle známek a nějaké ‘super’ psychologické metody, kdy jsme dostali celá třída čtvrtku a měli jsme na ni namalovat strom…), tak přesto jsem v ‘komplexním IQ testu’ vynikala spíše v té logické části, než v té části zaměřené humanitně.
IQ test nezkoumal známky, ‘čísla na škále od jedničky do pětky’, ale skutečnou schopnost ‘práce s čísly’.
Až po maturitě jsem objevila svoje ‘skryté schopnosti’, a stal se ze mě za půl roku samostudiem, doučováním, a pomocí kurzů matematiky ‘math geek’*smile*. Ne, jen žertuji, math geek je moc, ale zkrátka, jsem si doplnila znalosti SŠ matematiky na úroveň gymnázia, a objevila taje a zákoutí, jež mi humanitní SŠ byly upřeny.
Dnes mám k této vědš obrovskou úctu, myslím si. že je to čistá věda a má své kouzlo. Baví mě a mám ji ráda. Toť k mnou dříve nenáviděnému odvětví, kterému jsem se mèla vyhnout.
Dnes po přečtení těch motivačních článků si říkám, že na střední škole a na VŠ na bakaláře mi zase nešla ekonomika… 😀 Prostě nakoupím učebnice, zaplatím kurzy a hurááá vstřic nové lásce, baví mě bourat vlastní limity.
